9. duben

Docela jsem se pobavil nad některými komentáři (kola proti tankům a podobně), když cyklistickými rotami či prapory disponovala téměř každá evropská armáda (německou nevyjímaje). Pěší divize byly na počátku války opravdu pěší, takže kola představovala při rychlých přesunech obrovskou výhodu. Ale k filmu. Užil jsem si ho. Potěšilo mě, že dánští tvůrci ze svých vojáků nedělali něco víc, Američané i Rusové by si z nich měli vzít příklad, celý snímek na mě proto působil krajně autenticky. Potěšily mě i velmi pěkné záběry na Pzkfw II i SdKfz 222/ 223, nadchla mě tísnivá atmosféra prostoupená bezmocí a myslím si, že se tento film, na rozdíl od mnohých válečných velkofilmů, opravdu povedl. (23.10.2019)

Za konec přidávám hvězdu. Velmi realistický film, ve kterém nevystupují žádní hrdinové, ale obyčejní vojáci. A také obyčejní civilisté, kteří se připletou do bojů a umírají. Statečný podporučík putuje s hrstkou svých vojáků, kteří mají jen ty nejobyčejnější zbraně a skoro žádné náboje. Přesto se dlouho drží a zaslouží si dokonce i uznání od Němců, kteří je nakonec zajmou. Zajímavá kapitola nejen z dějin Dánska, ale i z dějin válek a válčení. (15.03.2020)

Nepříliš dlouhý válečný film, který není ani epický, ani vyloženě strhující. Jenže tím, jak si na nic nehraje, je vlastně nesmírně sympatický. Vypráví skromný příběh několika vojáků, kteří na počátku války velmi krátce bojují proti obrovské přesile německé ozbrojené divize. Film hlavní postavy nijak neglorifikuje, německé vojáky nedémonizuje a ani nestaví před divaka přehnaně šokující scény. A přesto má velmi kvalitní vizuál, precizní herecké výkony a zručně vyobrazené a vskutku intenzivní přestřelky. Film jednoduše vypráví jeden "malý" scénáristy nepřikrášlený příběh, který je i přes svou (v kontextu dějin) nedůležitost velmi zajímavý a stojí za to ho vyprávět. Na mě to působilo nesmírně osvěžujícím dojmem. Neobyčejně obyčejně. (17.12.2016)

Chápu, co chtěli filmaři říct, ale je to vážně hodně nudné. Dlouhou dobu to vypadá jako rozhlasová hra, pak jízda na kolech, pak chůze po lesích... Když se objeví ve scéně malý kluk, a když pak nestíhá doběhnout, je vám jasné, že padne. Navíc mi přijde, že ti dánští velitelé nebyli nějak moc kovaní v taktice, když proti obrněnému nepříteli postaví pět chlápků s bicykly, jedním kulometem a s puškami. Ani ty postavy mne nebraly, i když se film snažil, abychom je jako diváci znali a cítili s nimi, ale sorry, k tomu mi nestačí fotka jedné holky, kterou si vojín chce brát, nebo že jedna postava potřebuje po ránu kafe. To já taky, a nic to o mé povaze nevypovídá. Celkový vzhled je ke všemu takový televizní, jako když si Kanaďané chtějí natočit levný horor v lesích a roztřepanou kameru vážně moc nemusím. (18.05.2020)

Jsem rád za takový evropský válečný film prostý velkohubých řečí o obraně svobody a hrdinství. Krátký boj dánské armády je zobrazený jako akt zoufalství ve chvíli, kdy Dánové mají kola, pušky a sem tam nějaký kulomet proti odhodlanému německému parnímu válci s tanky, obrněnými vozy a letectvem. Přesto bojují někteří s minimem prostředků déle než jejich vláda, protože jim nikdo neřekl, že už byla vyhlášena kapitulace. Zajímavá je situace, kdy nakonec jednotka končí s odporem, ta chvíle, kdy si poručík uvědomí, že už prostě nemá další boj smysl a vzdává se. Hodně dobře je ta scéna zahraná a psychologicky zvládnutá. To je ve filmech zachycené velmi vzácně, přednost dostávají vítězství. Bojových scén je málo, ale právě pro svojí neokázalost a komornost působí mnohem přesvědčivěji a realističtěji než v mnohých drahých filmech. Mimochodem něco podobného se stalo u nás u Czajankových kasáren ve Frýdku-Místku, o tom by se dal natočit zhruba podobný film. (10.11.2015)