Proti prírode

Proti přírodě aneb Svoboda je poznaná nutnost. Jsem relativně mladý otec, společensky neohrabaný a běhám po horách. Už při traileru jsem zaregistroval riziko, že by se mohlo jednat o film o mně. Částečně. Proklamovaná otevřenost hlavního hrdiny, prezentovaná vnitřním monologem, jehož prostřednictvím bilancuje a plánuje, jak celou svou partu kvočny a trpajzlíků pošle k čertu, šokuje jen ty, kteří proudem verbálního vědomí nedisponují, nebo mu nenaslouchají. Vývoj událostí však brzy naznačí, že překvapivé vnitřní výpovědi jsou prostředkem, jak zvýraznit možnou rozpolcenost člověka typu mladý otec - a nejspíš nejen jeho - ony ani ty matky nejspíš nejsou z monolitu, ale na to raději nemyslet. Nápad zasadit přemítání do nedotčené přírody podtrhuje zprávu filmu případně, možná ale až příliš doslovně. Příjemný coming of age film. Repríza po 7 letech usilovného otcovství. Změna hodnocení ze čtyř na pět. Kdyby to někoho zajímalo, ta tklivá skladba na 53:58 je klasický jazzový kus The Moon Is a Harsh Mistress Jimmyho Webba v podání norské zpěvačky bulharského původu Radky Toneff, album Fairytales (1982). Umělkyně zemřela pár měsíců po vydání alba předávkováním léky na spaní. (10.06.2015)

Chladné a autentické - severský pôvod sa veru nezaprie. Ako koncept a nápad celkom fajn, ale mne to napokon celé prišlo ako taká depresívna uspávanka (dokonca som pri tom aj zaspal). Martin si jednoducho potreboval usporiadať myšlienky, tak sa vydal osamote do prírody a tam popri svojom monológu o všetkom možnom aj nemožnom postupne prichádza "k sebe". Potenciál parádny, ale v konečnom dôsledku ma to vôbec neoslovilo. Inými slovami, "zbožňujem" ľudí čo majú relatívne pozitívny život a majú potrebu sa tváriť ako je všetko nanič... (05.11.2015)

Neskutečně plytká, nudná a banální pseudorealistická ptákovinka, která osloví leda tak někoho, kdo se v ní sám zhlédne. Konkrétně ve zpruzeném, tedy nepříliš šťastném kancelářském měšťákovi, který na víkendy utíká s báglem do kopců za městem, aby si ho mohl v přírodě vyhonit a přitom bilancovat nad svým neuspokojivým rodinným životem. Jeho snem je se rozvést, být chvíli sám a pak si narazit nějakou jinou babu než jeho ženu, se kterou ovšem po čase začne všechno nanovo. A tak dál a dál, stále dokola. Tomu se v buddhismu říká samsára, já tomu říkám lidská blbost. Ale jelikož je náš měšťák spíš takový ňouma a tichošlápek, vrací se samozřejmě v neděli opět poslušně a spořádaně do starých zajetých kolejí. Stopáž hoďka čtvrt, pocitově minimálně dvě. P.S.: Když jdou Norové do přírody, neberou si s sebou flašku s pitím, ale jen hrníček, protože běžně pijí z potoků i řek. Ale tím pádem pochybuju, že by měli ve zvyku do vody taky i chcát, tak jako náš týpek. (09.01.2022)

Hodně dobrá ukázka toho, jak s naprostým minimem peněz, herců a všechno dokážete natočit zajímavý film se slušným přesahem. Hlavní postava je sice docela podivín a některé scény jakoby trošku kazí výsledný dojem, ale jako sonda do mysli unaveného třicátníka, který prostě jenom zmizí do přírody a v hlavě si nechává přehrát všechny jeho momentální dilemata, určitě dostatečně atraktivní a nenudící. Zároveň bych chtěl ocenit Oleho Giaevera, jelikož si Proti přírode napsal, zrežíroval i zahrál a to je opravdu úctyhodný kousek. Krátká a rychlá jednohubka s přesahem. (13.03.2016)

Prožitek blízké smrti pred dvadsiatimi rokmi a po seversky. Rovnako otvorený a úprimný, ale nie tak poetický, uvedomelý a básnicky lahodne napísaný. Skôr adekvátne k veku hlavnej postavy tápajúcejší a neujasnený. Pocitovo surovší, chladnejší. Obrazovo nie tak zaujímavý a kreatívny. A mne osobne nie tak blízky a sympatický. Vlastne ma hlavná postava a jej vnútorné trable príliš nezaujímaly. (07.04.2015)