Bitka o Sevastopoľ

Bitva o Sevastopol je dozajista zdařilé biografické válečné drama rusko-ukrajinské provenience. Na délku o 110 minutách se mi ovšem jevil poněkud zdlouhavý, což lehce táhne můj dojem ke 3*, avšak celá řada bravurních scén a skutečnost, že se jedná o příběh založený na reálném základě, ustavuje finální hodnocení na 4*. (21.03.2017)

Řeknu to rovnou. Válečné filmy nejsou moje vášeň, no a když zuří válka na východě měl jsem asi trochu blbý nápad přidat olej do ohně. Člověk může jen vzpomínat na časy, kdy Američani, Ukrajinci a Rusové táhli za jeden provaz. Doufám, že se ještě dožiji toho, že vztahy těchto zemí se spraví. Rusko čeká dost možná několika desítek dlouhá očista, stejně jako to měl Wermacht. Představoval jsem si v Ludmile Waliho, který střílí Rusy, ale řeknu vám to přímo - je mě líto i Rusů. (12.03.2022)

Bitva o Sevastopol bez bitvy a Sevastopoľu. Nvm prečo tento film vznikol, tak ako vznikol a tak ako bol prezentovaný. Zoberiete hocijakú love story z hocijakej telenovely ( aj slovenskej ), vykopete tri zákopy, trochu zeleného pozadia, dobrú pyrotechnickú firmu a máte Bitvu o Sevastopoľ. Okoreníte to ešte "skvelými" dialógmi, jednou otrlou starou matrónou, v celku sympatickou hlavnou hrdinkou, zopár bohatiermi a jedným Židom. Tak aby ste rozumeli, dejovo je to na samovraždu. Príbeh ruskej snajperky by bol aj zaujímavý, ale je podaný tak ťažkopádne, rozťahane a viac ako na samotné zásahy sa berie dôraz na jej život, psychiku a iné kekse, ktoré ľudí, čo idú na vojnový film absolútne nezaujímajú. Nad vodou to neudrží ani zopár bojových scén, ktoré sú ale skvele nazvučené a ako tak dokážu upútať a prebudiť už beztak unudených divákov. Úvod ešte ako tak, ja keď tam som už šípil, kde sa to bude uberať. Zoznámenie sa s Ľudou, jej životom, rodinou, čiastočne aj s výcvikom. Škoda len,že sa to potom neuberie tým správnym smerom, bojovým, ale začne sa to nezmyselne zamotávať do osobnej roviny a bojové sekvencie sú len vsuvky. A samozrejme netreba zabúdať ani na politickú rovinu. Prirovnal by som to k Ben-Hurovi, čo bol rovnako dríst, ale prezentované to bolo tak veľkolepo. Zlatý Ozerov, ten aspoň vedel točiť vojnové filmy s technikou, komparzom a záujmom. Slabučké 3 z 5 ( Kino Dukla Svidník ) (02.09.2016)

Nejdřív ze všeho si dovolím odcitovat nesmrtelný kamarádův popis (knižní) Aryi Stark: "problém s Aryou je v tom, že začala uznávat pouze svoji vlastní sílu, o které má navíc poněkud přehnané představy. Její žebříček hodnot se zredukoval na prosazovaní vlastních zájmů, a každého, kdo jí jen trochu nevyhovuje, považuje hned za nepřítele. Vzhledem k okolnostem, jejímu věku a nátuře se není čemu divit, ale nijak odvázaný z ní nejsem." Ten se dá prakticky bez jakýchkoli modifikací použít na všechny jakože silné válečnice, které nám spisovatelé a scénáristé přinášejí. A týká se to i této filmové Ljudmily. Nevím, jaká byla Pavličenková doopravdy jako člověk, ale taková, jakou mi ji představil film, spadá do téhle škatule ne proto, že by ji tak zformovala válka, ale tyhle rysy jí scénář vnukl od předválečných let (no, možná na tom měl podíl tatík z NKVD) a nějakou proměnou projde až tak v poslední čtvrtině, kde se začne chovat konečně trochu jako člověk (přičemž beru teď děj chronologicky, takže scény z USA počítám do toho konce). Jinými slovy, opět jsem se nedočkal ženské postavy "silné" dle současných měřítek, která by zároveň v určité míře nepůsobila jako hovado sociální interakce s okolím. Zároveň bych rád, aby bylo jasno, že to nikterak neumenšuje obdiv k jejím výsledkům, jen jako člověk (nebo tedy postava, je to film) mi stále přišla úctyhodnější její kamarádka, která není srab jen proto, že životy neukončuje, ale zachraňuje. Prožívá přitom stejnou hrůzu okolo, a dokáže zůstat člověkem. Pokud jde o film, jeho úroveň je kolísavá, několik scén je velice působivých a dobře napsaných, ať už se odehrají na frontě nebo v zázemí. Z těch bojových nálet na lodní konvoj, první boj a celkem zajímavé nápady ve sniperské škole (i když mi jeden moment okamžitě asocioval monty pythonovské How Not To Be seen), z těch mimo je nejsilnější smutný konec kamarádčina zasnoubení a americká scéna s "milodary" (tam se mi reakce Pavličenkové velmi líbila). Jako celek je film mírný nadprůměr, i když stále platí, že předností ruských (nebo rusko-něco) válečných filmů je taková špinavost a nekašírovanost oproti zářivé uhlazenosti. (14.05.2016)

Bitva o Sevastopol, rusko - ukrajinská koprodukce, rok 2015. To jsou mi věci. Ruská kinematografie jde po letech útlumu konečně znovu nahoru. Po velice slušné Bretské pevnosti z roku 2010 jde o další precizně zahraný a poctivě odžitý válečný film. Občas je na něm znát nižší rozpočet, jak v podobě neumělého CGI, tak v horší kameře. Bohužel mi alespoň zpočátku přišlo, že hlavní hrdinka je vykreslená až příliš jako živoucí legenda a ne jako osoba hozená do noční můry. Možná to byl záměr, protože když v závěrečné třetině filmu konečně projeví emoce, dojem je o to drtivější. Kupodivu mi do děje pasovala i moderní hudba a jí podbarvené, lehce patetické scény. A ano, výcvik ve sniperské škole mi taky připomněl úžasný montypythonovský skeč How Not To Be Seen. (04.11.2016)