More v plameňoch

Pracovat na ropné plošině musí být velmi obohacující zážitek. Když jde všechno hladce, tak párkrát zakroužíte uzávěrem potrubí, čerpáte svinstvo, které jde přírodním aktivistům stejně proti srsti jako abstinentům kýbl absintu, a ještě za to berete nehorázný prachy a v době volna se staráte leda o to, jak nejlépe vytunit svou milionovou jachtu. No a když se naopak všechno neočekávaně posere, natočí o vás v Hollywoodu film a jste za největší hrdiny od dob Nicolase Cage ve World Trade Center. Naštěstí, na rozdíl od mých předcházejících vět, natočil Berg natolik upřímný, empatický a v závěru dokonce emocionální epitaf na osudy té hrstky nešťastníků, kteří položili své životy vinou slepé obchodní byrokracie a hrabavosti, že bych se nedivil, kdyby s ním všichni přeživší aktéři chtěli každý den do konce života zajít večer na pivo. Děj je plný klišé a postava Johna Malkoviche představuje přesně ten otravný prototyp iracionálního charakteru, který navzdory ostatním dělá vše pro to, aby způsobil průšvih, ale jinak vyznívá vše dostatečně autenticky, intenzivně a ruku v ruce s minimem nepřístupných záběrů také bolestivě. A je dobře, že jednoznačným viníkem není ani počasí, ani technická závada, nýbrž selhání lidského faktoru, a že zapojení osobního života hlavního hrdiny nepůsobí sentimentálně, ale jako jediná stoprocentně působivá cesta k uvědomění si, co především může člověk při výkonu nebezpečné práce ztratit. Peter Berg se z režiséra tupých akčních minutek vyhoupl na respektovaného tvůrce skutečných akčních hotovek, a to je dobře... 75% (26.12.2016)

Katastrofické inferno, které v kině vypadá famózně. Vymazlené kamerové objezdy a dechberoucí exploze spojil Peter Berg s důstojnou vzpomínačkou na dělňase a nebo jejich nadřízené, které zabili nebo výrazně pochroumali prachy, prachy, prachy. Kritika současného korporátního uvažování není tak úplně v hledáčku, ale Malkovich je přesně ten typ nesympatický sráče, který za to všechno mohl a, jak se nakonec dovíme, ani nebyl potrestán. Carnahanův přímočarý scénář který se soustředí na fakta, Berg vizuálně vyšperkoval tu záběrem na americkou vlajku s hořící plošinou v pozadí, tu pozadím Kate Hudson v kalhotkách (s tátou Kurtem se tu akorát obejmou), ale ve finále jde o poctu fachmanům. Inženýrům, opravářům, vedoucím, šéfům, kteří svou práci mají díky zkušenostem a ne lezení do zadku. Hodně povedené. Spokojenost. (06.10.2016)

Příjemné nahlédnutí na to, jak to vlastně funguje na plovoucí vrtné plošině. Je k nevíře, kolik bezpečnostních opatření se vynechá, když vás tlačí čas. Katastrofě žalostně scházelo více epičnosti. Nějak to postrádalo větší koule. V ději jsem postrádal jakýkoli závan emocí. Strašně mě nebavily rodinné Skype vsuvky. Nicméně povětšinou děj pěkně odsýpá a hlavně příliš nenudí. Solidní večerní jednohubka, která neurazí. Tedy pokud si ji pustíte z pohodlí domova. Do kina asi úplně nepatří. (01.10.2017)

Asi si to mnozí vybavujeme. Hlavně ty následky. Stlačený metan vytrhl uzávěr vrtné aparatury, smísil se se vzduchem a explodoval. Na plošině zachvácené plameny zemřelo jedenáct dělníků. Dva dny se potápěla. Z otevřeného vrtu uniklo enormní množství ropy. Obří skvrna zasáhla pět amerických států a znamenala největší zamoření pobřežních vod v historii Spojených států. Uhynuly stovky delfínů, mořských želv a velryb, tisíce ptáků a dalších živočichů. Nejen nafoukané hlavouny jdoucí přes mrtvoly si vzal na paškál režisér Peter Berg, který se úspěšně pokusil o autentické převyprávění. Vsadil na několik solidních herců a jednoho vynikajícího (ano, Malkovich), stejně jako na speciální efekty, bez kterých by to nešlo. Na první pohled možná ne úplně atraktivní látku dokázal napumpovat emocemi, nekompromisními rozhodnutími a chlapskými gesty. Technicky je to velmi dobré a neskutečně intenzivní, až bych přidal klidně dvacet minut navíc. Od zjištění, že skutečně něco nehraje, k heroickému skoku do hořícího oceánu, bych uvítal víc strhujících momentů. Místy mi to přišlo lehce uspěchané. Ve výsledku každopádně velká spokojenost. (28.12.2016)

První hodinu se tam hádají bodří drsní dělňasové (btw Kurt Russell bude macho grande asi i na smrtelné posteli) s hamižnými (jak jinak, že?) kravaťáky o tom, zda vrtat, či nevrtat. Zbylou cca půlhodinu už pochopitelně probíhá od začátku očekávané (digitální) ropné peklo, které ovšem postrádá památné momenty a místo do extrému hnaného napětí a nervozity vsází (bohužel) hlavně na zběsilé tempo. Tím naštěstí disponuje i dlouhá dialogová expozice, která by jinak byla kvůli nebývale nadměrnému využívání odborných termínů (karotáž, cementace a mraky dalších pro laika podivných slov) patrně k nepřežití. Dobrá sezónní jednohubka, žánrové vrcholy však raději hledejte jinde. 60 % (06.10.2016)