Toto je náš svet

V tomto filmu můžeme vidět kritiku konzumní společnosti na americkém kontinentu z první ruky. Když tento snímek začal tak jsem si říkal, jestli to není náborový film do dětské organizace Hitlerjugend, protože takovej výcvik, co jim tam dával představitel Aragorna ze Středozemě byl nad moje chápání. A popravdě řečeno takovej záhul by nezvládli mnozí dospělí natož děti. Ale tyto děti v tom vyrůstali od malička a to co dokázali a věděli by jim mohl závidět nejeden Indiana Jones nebo nějakej další dobrodružnej trotl. Takže víme, že by dokázali přežít v přírodě a že by se svými vědomostmi udělali nejednu univerzitu, ale co se týče života v lidském mraveništi moderní Ameriky, to by asi vážně nezvládli. Ono jde o to, že vůbec nestáli o to chodit do společnosti nebo do školy, protože se toho doma naučili více než na deseti Harvardech. Další věc, co se mi na tomto snímku líbilo, jak jejich otec Captain Fantastic podle kterého se ten film jmenuje vždy a při každé příležitosti svým dětem říkal pravdu, což málokterý rodič dovede, jak jsme se zde mohli přesvědčit. Zápletka tohoto příběhu je jednoduchá a jedná se v ní o to, že tato povedená rodinka se vydá z divočiny, kde žijí a které říkají domov napříč Amerikou ve svém autobusu na pohřeb jejich matky, kde ale nejsou vůbec vítáni. Během cesty zažívají mnohá dobrodružství, které jsou občas i vtipné, protože byli vychováni v jiném sociálním systému než na kterém je americká společnost založena. Nezapomenu na tu hlášku, když jedna z malých holčiček říká své rodince „Co je to s těma lidma, oni jsou všichni nějak nemocní, proč jsou všichni tak tlustí jako hroši?" A to je přesně ono, oni to neznali, protože odmalička měli dostatek pohybu a zdravé výživy, tak to nedokázali pochopit. Jinak se mi moc líbila krajina na začátku filmu a taktéž herecké výkony dětských představitelů, které jsem skoro neznal a kteří se při natáčení asi dostatečně vyblbli a taktéž nesmím zapomenout na bravůrní výkon Vigga Mortensena, který svou roli zvládnul na jedničku. Tento počin můžu doporučit všem, co mají rádi filmy jako je Skleněný zámek anebo Malá Miss Sunshine. Za příjemnou zábavu na cestách dávám zasloužených 100%. (20.07.2021)

Typický „Sundance movie“. Feel-good tragikomedie s pohodovým soundtrackem, výstředními, ale sympatickými postavami a předvídatelným vyústěním. Syrový úvod, zachycující první ze série rituálů podmiňujících Bodevanův vstup do dospělosti, přitom dává naději, že půjde o film více pravdivý než podbízivý a nenabízející na komplexní problémy pohádkově snadná řešení. Jenomže z oslavy života mimo systém, který člověka zbavuje jeho individuality, se film záhy láme v obehraný příběh o nezbytnosti socializace a respektování společenských pravidel. Postavy sice nejsou ochotny přijmout normy světa, kterým tak dlouho opovrhovaly, bezezbytku, ale jejich proměna je stejně vázána na podřízení se dominantní ideologii. Byť režisér citlivě rozložil pozornost mezi všechny členy rodiny, jímž vévodí Mortensenův prakticky dokonalý hrdina (jehož mytologizaci, patrnou již z originálního názvu filmu, Ross nijak neproblematizuje), nedokáže zamaskovat, že mu postavy slouží hlavně jako chodící argumenty na podporu konzervativní myšlenky o významu šťastné rodiny. Film díky líbivým záběrovým kompozicím, mírně cynickému humoru, přiměřené dávce patosu a dobře načasovanému užití povzbudivé hudby vyvolává zamýšlené emoce, ale ty rychle odeznívají, protože nestojí na přesvědčivém základu. Věřit nelze ani postavám, které se příliš snadno vzdávají všeho, zač tak dlouho a usilovně bojovaly, a v důsledku ani rádoby nonkonformnímu proti-konzumnímu poselství. 70% (03.08.2016)

Pokud odečtu Pána Prstenů, tak si Viggo Mortensen vybírá spíše menší filmy a toto je jeden z nich. Nápadem velice zajímavé rodinné drama s prvky komedie o neortodoxním otci, který se svou rodinou čítající šest dětí žijí v lese, odtržení od civilizace. To se změní po smrti matky, kdy musí celá rodina vyrazit do světa a potýkat se s nástrahami "normálního" života. Mortensen je výborný, stejně jako pár jednotlivých scén, ale jako celek film nefunguje úplně stoprocentně a v mnoha momentech se nepříjemně táhne, převážně v druhé dramatičtější části, kdy začne přituhovat. (04.02.2018)

Nezávislý film v silně návykovém podání. Nádherně zahráno (Aragorn by si snad zasloužil i nějakou tu významnější cenu), chytlavě odvyprávěno a navrch s velkým myšlenkovým přesahem, který se tvůrcům daří takřka dokonale prodat. Neříkám, že i já bych občas neodjel někam doprostřed neobydlených lesů, pryč od náboženského fanatismu, obžérství, společenského chaosu a hamižnosti, a tam si četl o tom, jak se správně chovat při první milostné schůzce (a výsledné znalosti by mi byly nepochybně stejně k ničemu jako moje současné neznalosti). A hrála by mi u toho povznesená country verze Sweet Child O'Mine.... Ne tak volnomyšlenkářské jako jeho hrdinové, ale rozhodně hravé a inspiratiní dílo, které si zaslouží všeobecnou pozornost a úctu. 85% (27.12.2016)

"When you have sex with a woman, be gentle and listen to her. Treat her with respect and dignity even if you don't love her." ____ Hluboce inspirativní a třeskutě zábavná kritika amerického konzervatismu a sociálního konformismu - přesto nejde o obyčejnou polemiku na téma konfliktu osobních idealistických zásad vůči normám většího celku, jmenovitě systému jako takového. S idylickou filozofií charakteru Vigga Mortensena jsem okamžitě sympatizoval, poněvadž se můžu prakticky považovat za hipstera, anebo hippíka současný generace - sám se totiž o tyhle metafyzicko-existenciální teze a podobný chujoviny zajímám - a jen fakt, že zde Viggo své děti učí i pomocí kultovní grafické novely MAUS, potěšil.... Perspektiva snímku je vůči subjektivní ideologii Mortensenovy rodiny zcela neutrální, jednoduše nestranná, tudíž názor na ona prezentovaná témata, která jsou jednoduše neskutečně poutavá a často i diskutabilní, si musí divák zformovat sám. Ačkoliv snímek svou tématikou a leitmotivy může připomínat neméně identický 'Útěk do divočiny', plus co se týká myšlenky a přesahu (a modrého autobusu!), tak narativ je akorát teoreticky obrácený o 180° (kdo viděl, pochopí).... I já musím sám přiznat, že někdy mě už nehorázně irituje tenhle konzumní svět, kterej je závislej na materialismu a stereotypech, a nejradši bych se taky vydal žít do lůna přírody, neznámo kam, daleko od společnosti - poněvadž jsem idealista a nestydím se za to - a ve skutečnosti bych stejnak nejradši žil s touhle ztřeštěnou rodinou! Vše je navíc parádně zakončené akustickou hippie verzí ikonickýho šlágru 'Sweet Child O'Mine'.... Verdikt: víc takových projektů! 8,8 kořínků mandragory z 10 (14.07.2020)