Toto je náš svet

S obavami som si púšťal film, o ktorom som niečo vedel iba z krátkeho obsahu. Moje obavy sa naplnili, pretože film o ktorého určení som nemal tušenia, ma svojou falošnosťou rozčuľoval aj keď nie až tak, aby som ho vypol pred koncom. Neviem, či má význam v odmietavej nálade niečo písať o Viggovi Mortensenovi a jeho Kelly Family.  Viem iba to, že nebudem mať problém vypudiť tento čudný film veľmi skoro z pamäti. (18.12.2023)

"When you have sex with a woman, be gentle and listen to her. Treat her with respect and dignity even if you don't love her." ____ Hluboce inspirativní a třeskutě zábavná kritika amerického konzervatismu a sociálního konformismu - přesto nejde o obyčejnou polemiku na téma konfliktu osobních idealistických zásad vůči normám většího celku, jmenovitě systému jako takového. S idylickou filozofií charakteru Vigga Mortensena jsem okamžitě sympatizoval, poněvadž se můžu prakticky považovat za hipstera, anebo hippíka současný generace - sám se totiž o tyhle metafyzicko-existenciální teze a podobný chujoviny zajímám - a jen fakt, že zde Viggo své děti učí i pomocí kultovní grafické novely MAUS, potěšil.... Perspektiva snímku je vůči subjektivní ideologii Mortensenovy rodiny zcela neutrální, jednoduše nestranná, tudíž názor na ona prezentovaná témata, která jsou jednoduše neskutečně poutavá a často i diskutabilní, si musí divák zformovat sám. Ačkoliv snímek svou tématikou a leitmotivy může připomínat neméně identický 'Útěk do divočiny', plus co se týká myšlenky a přesahu (a modrého autobusu!), tak narativ je akorát teoreticky obrácený o 180° (kdo viděl, pochopí).... I já musím sám přiznat, že někdy mě už nehorázně irituje tenhle konzumní svět, kterej je závislej na materialismu a stereotypech, a nejradši bych se taky vydal žít do lůna přírody, neznámo kam, daleko od společnosti - poněvadž jsem idealista a nestydím se za to - a ve skutečnosti bych stejnak nejradši žil s touhle ztřeštěnou rodinou! Vše je navíc parádně zakončené akustickou hippie verzí ikonickýho šlágru 'Sweet Child O'Mine'.... Verdikt: víc takových projektů! 8,8 kořínků mandragory z 10 (14.07.2020)

Krasa. Dojimave, vtipne a uplne paradne zahrane (Viggo je velky frajer). Dokonca som si to uzil aj napriek tomu, ze hlavneho hrdinu by som najradsej prefackal a moralne stojim na strane "zaporakov". Ale aj v tom je caro filmov. Pre milovnikov citlivych pribehov ako zo zivota absolutna povinnost. 9/10 (17.03.2019)

Nechapu ten obcasny nekompromisni hate, ktereho se tomuto filmu dostava. Pravdou je, ze tolik tech indie filmu nakoukanejch nemam, ale tohle me prislo naprosto... jaky je to slovo... uz vim, fantasticky. Clovek s tim modelem vychovy nemusi souhlasit, ale film se ho ani nesnazi presvedcit. Prave naopak, chvilema scenar hodne silne kope za druhou stranu barikady. Me to sedlo jako dlouho zadnej film. Originalni, zabavny, sebejisty, podnetny, nezapomenutelny. 9/10 (09.02.2017)

Za mých časů bývala Addamsova rodina komedie. Cynismus ale stranou, protože tohle je natolik zvrácený midcult, že je třeba vyjmenovat několik jeho zkázonosných aspektů. Primární je to strašlivé pokrytectví, v jehož jméně se film tváří jako anti-mainstreamová alternativa, ale využívá prakticky veškerých prostředků na to, aby oslovil to nejširší obecenstvo včetně toho nejposlednějšího ňoumy vzádu v sálu, pro kterého je jinak většina snímků ze Sundance feťácká nuda o ničem. Film si totiž pečlivě hlídá délku jednotlivých scén, aby náhodou nezačal nudit, několikrát demonstruje glorifikovanou odlišnost cashovic rodiny skrze jídlo, permanentně rve jako důkazy nadřazenosti do popředí přechytračelé děti a co je hlavní, neumožňuje protagonistovi vnímat své pochyby od nikoho jiného než od něj samotného. Tenhle diskutabilní aspekt však není nikdy zúročený vůči němu kriticky, ale pouze melodramaticky. Vnímat jej jako nebezpečného, idealistického blázna, který si přese vše zaslouží svou pracovitostí a přesvědčením naše uznání, a tedy vyvolává provokující ambivalenci, nelze, protože přes polovinu stopáže plní roli mesiáše a film mu dává za pravdu, protože mu do cesty vkládá pouze takové překážky, na kterých může demonstrovat svou pravdu. A to až do takové míry, že v důsledku izolace traumatická zkušenost s první láskou jeho osmnáctiletého syna je provedena jako humorná roztomilá scénka, jedna z mnoha barev jejich nespoutané jízdy Amerikou. Zdánlivě zajímavý koncept post-hippie komuny v reakci na konzumní společnost je tak rozmělněn na břečku témat, o kterých si budou povídat maminy nad regálem s fair trade potravinami s přivinutým dítětem na prsou a třemi kreditkami ve vyšívané tašce s peruánskými motivy. (01.11.2016)