Toto je náš svet

Tak tenhle jejich svět se mi dokonale trefil do noty. Lesní rodinka, kdy šest dítek zoceluje jejich otec, pravidelně cvičí, debatují, nasávají vědomosti, které by se ve školních lavicích jen těžko dozvěděli. Nakupují jen nezbytné věci, co se dá, uloví nebo si vypěstují. Matka kdesi v nemocnici bojuje (a už dlouho nebude) s bipolární poruchou a právě její radikální rozhodnutí vyšle rodinku neznajíc Star Trek nebo bojové počítačové hry do civilizace – totálně konzumní společnosti. Ústřední myšlenka je zřejmě jasná. Co je víc? A která strana má navrch? Chybuje se v obou táborech, takže divák je zvědavý, kam tenhle zajímavý námět tvůrci posunou a kde všude najde pozitiva/negativa. Není to totiž plácání o smogu, tání ledovců nebo přídatných látkách v potravinách. Divák si tak tvoří vlastní názor, který mu ovšem tvůrci několikrát umně rozbourají, protože každý z životních stylů má svou odvrácenou tvář. Atmosféra je náramná, dialogy úderné, scény podbarvené Sigur Rós jsou sakra silné, herci naprosto přesvědčiví, což těší zejména u dětských/mladých tváří. Dosud hlavně seriálový herec Matt Ross překvapil. A Sundance i Cannes mu tleskaly. Chytré, cynické, nepodbízivé. (10.04.2017)

Captain Fantastic je příjemným filmem. Filmem o tom, že žít jde možná i jinak než jak je naše civilizace zvyklá. A možná by to i fungovalo, kdyby to alternativní žití čas od času nepotřebovalo něco od té konzumní a zvrácené civilizace. Nebudete-li nad filmem moc přemýšlet pak Vám jistě učaruje. Vždyť je tak jiný, je to něco úplně jiného! Leckdo si možná řekne, že by to taky chtěl zažít (ačkoliv kdykoliv může). Jenže to nezažije, protože by to jen chtěl zažít... Po paleolitickém začátku a krátkém úseku lesního bytí kdy se divák seznámí s rodinkou i jejich alternativním způsobem života se z filmu stává čistokrevná road movie. Ty já rád a tak jízda busem z Washingtonu do Nového Mexika doplněná nejednou příjemnou písní či skladbou byla příjemná. Rodinka cestou zažívá různá dobrodružství u nichž lehce začala kolísat věrohodnost celého příběhu. Ve chvilce kdy se film přesune do civilizace už to s ním jde lehce z kopce. Až moc okatě kontrastuje rodinka vychovaná v divočině proti rodinkám z města, vrcholem čehož je prtě papouškující a poté vysvětlující text ústavy USA... Poté jakoby se tvůrci nemohli rozhodnout co vlastně točí a film kolísá od absurdních momentů k dramatu a pak zase hraje na komediální strunu, takže divák opravdu neví co je záměrem. Vrcholem všeho je americký konec, který to celé dost shodil a byť ne přímo, řekl všem, že žít úplně jinak nakonec vlastně nejde, tak to ani nezkoušejte... Viggo hraje fajn, že mu sluší fousy a špína ve vráskách víme už od The Road :-). Moc mi sedl charismatický Langella coby finančně zajištěný a vážený dědeček (leckdo si jej ještě možná vybaví v bílé admirálské uniformě v Jagu). Děcka byla fajn, mně osobně se nejvíce líbily obě Viggovy veveřice :-). A nevím proč, ale tak nějak jsem měl dojem, že sleduji novodobé Kelly Family, ty také jezdili s listím vpleteným do copánků s busem drnkajíc na kytary... Jak jsem psal výše, tenhle film je příjemný. Některá místa v něm byla dokonce skvělá - třeba to: tak argumentuj, my si tě vyslechneme a když nás přesvědčíš, třeba změníme názor... Celé to ale byla jen taková příjemná pohádka pro dospělé, která se těm, co chodí v batikovaných tričkách a kristuskách určitě vpije hlouběji do duše více než těm ostatním, které si civilizace již zcela podmanila... A kdo ví, třeba po nějakém globálním blackoutu či válce přežijí v tom co zbyde ze světa právě jen ti, co umí ulovit nožem srnu a orientovat se v temné noci podle hvězd... Za sebe dávám tři plechovky jedovaté vody Coca Cola. * * * (04.08.2016)

Originální počin, který dokáže již po chvilce vtáhnout do svého děje. Diváka způsob života hlavních postav zaujme, avšak jistě v něm vyvolá i celou řadu otázek, zejména ohledně budoucnosti dětí a jejich pozdější potřeby založit vlastní rodiny. Po celou dobu je film udržován v dobrém tempu, nenudí ani na okamžik a přináší celou řadu zajímavých střetů odchovanců divočiny s moderním světem. Herecké výkony jsou přesvědčivé, celkové zpracování napomáhá k výslednému dojmu a já tak nemám problém hodnotit nejvyšším počtem hvězdiček. (25.09.2018)

Za mých časů bývala Addamsova rodina komedie. Cynismus ale stranou, protože tohle je natolik zvrácený midcult, že je třeba vyjmenovat několik jeho zkázonosných aspektů. Primární je to strašlivé pokrytectví, v jehož jméně se film tváří jako anti-mainstreamová alternativa, ale využívá prakticky veškerých prostředků na to, aby oslovil to nejširší obecenstvo včetně toho nejposlednějšího ňoumy vzádu v sálu, pro kterého je jinak většina snímků ze Sundance feťácká nuda o ničem. Film si totiž pečlivě hlídá délku jednotlivých scén, aby náhodou nezačal nudit, několikrát demonstruje glorifikovanou odlišnost cashovic rodiny skrze jídlo, permanentně rve jako důkazy nadřazenosti do popředí přechytračelé děti a co je hlavní, neumožňuje protagonistovi vnímat své pochyby od nikoho jiného než od něj samotného. Tenhle diskutabilní aspekt však není nikdy zúročený vůči němu kriticky, ale pouze melodramaticky. Vnímat jej jako nebezpečného, idealistického blázna, který si přese vše zaslouží svou pracovitostí a přesvědčením naše uznání, a tedy vyvolává provokující ambivalenci, nelze, protože přes polovinu stopáže plní roli mesiáše a film mu dává za pravdu, protože mu do cesty vkládá pouze takové překážky, na kterých může demonstrovat svou pravdu. A to až do takové míry, že v důsledku izolace traumatická zkušenost s první láskou jeho osmnáctiletého syna je provedena jako humorná roztomilá scénka, jedna z mnoha barev jejich nespoutané jízdy Amerikou. Zdánlivě zajímavý koncept post-hippie komuny v reakci na konzumní společnost je tak rozmělněn na břečku témat, o kterých si budou povídat maminy nad regálem s fair trade potravinami s přivinutým dítětem na prsou a třemi kreditkami ve vyšívané tašce s peruánskými motivy. (01.11.2016)

70%. Prvá hodina je takmer fenomenálna a mal som pocit, že sledujem nielen film roka, ale možno jeden z najlepších filmov desaťročia. Potom sa to troška zmenilo, scenár začal byť o niečom inom, trocha sa preradil rýchlostný stupeň, zmenila sa atmosféra, začali sa riešiť veci, ktoré mi nepripadali až také zaujímavé, ako hodina predtým a spolu s tým prišla i mierna nuda. Ale potešilo ma, že sa autori snažia vyhýbať klasickým klišé, takže svokor Frank Langella nie je úplný hajzel a Viggo Mortensen nie je absolútny extrémista, ale jeho spôsobom sa dá, relatívne, porozumieť. Prevládajú pozitívne dojmy, ale druhá polovica už proste nebola taká dobrá a vydarená, ako prvá. (11.05.2017)