Westworld

1. série - Jednoduchý koncept vydřený téměř dokonale s dostatkem vnitřního obsahu, aby se neokoukal. I když byl největší twist čitelný dopředu, zůstala výborná zábava s fantastickými produkčními kvalitami a snovým obsazením. 90% 2. série - Za mě osobně úhyb nešťastným směrem s příliš velkou snahou o hraní si v něčem, co mě v rámci Westworldu nezajímá a navíc takovým způsobem, že jsem si ani nebyl záhy jistý tím, o co tam vlastně šlo a kdo měl jaké motivace. Tvůrčí ambice jsou hezká věc, ale určitá čitelnost a větší diváčnost nutně neznamená, že se člověk podbízí. Někdy to jen může prospět pečlivě piplanému vesmíru. 50% 3. série - Očividná snaha o zpřístupnění v rámci čitelnosti příběhu, pořád se ale nějak nemůžu naladit na to, že seriál Westworld opustil brány lunaparku budoucnosti tak brzo. Tady je sice alespoň určitá snaha o návraty, ale omezují se na minimum lokací. Co kvituji je jasná profilace postav i jejich postojů. Co naopak vůbec nefunguje je natahovaná linka Caleba Nicholse (Aaron Paul), jehož příběh by se dal říci v pěti minutách a místo toho nám tvůrci dokola jenom naznačují (a ještě pořád ty samé scény). Oproti druhé sérii jednoznačné zlepšení, ale že bych hořel zvědavostí, jak tohle dopadne, to příliš ne. Ostatně, strach o postavy už dávno neexistuje, tak proč se vzrušovat? 60%. 4. série. Do sebe zahleděné, plné křečovitých dialogů, které se tak motají v kruhu těkavosti, zmatených myšlenkových pochodů a náznacích, že by z toho Krajčo upletl novou kariéru. A bohužel i dějově slabota, který se zmůže na pouhopouhé vykrádání jiných (Matrix, Moon), případně rovnou sebe sama (první série). Ne že by tu nebyl potenciál, ale toho rádoby intelektuálního balastu, který je všude okolo, je tolik, že se to opravdu pořádně nedá sledovat. Kvůli tomu, že na životě žádné postavy vlivem neustálého oživování nezáleží, je mi dávno jedno, co se vlastně stane. Jen fascinovaně pozoruji, jak se z kdysi možná jednoduchého, ale silného konceptu stala ubíjející tvůrčí onanie, která neustále motá slova labyrint a hra. Opuštění parku byla prostě chyba. 30 %. (27.07.2020)

Do sebe zahleděné, plné křečovitých dialogů, které se tak motají v kruhu těkavosti, zmatených myšlenkových pochodů a náznacích, že by z toho Krajčo upletl novou kariéru. A bohužel i dějově slabota, který se zmůže na pouhopouhé vykrádání jiných (Matrix, Moon), případně rovnou sebe sama (první série). Ne že by tu nebyl potenciál, ale toho rádoby intelektuálního balastu, který je všude okolo, je tolik, že se to opravdu pořádně nedá sledovat. Kvůli tomu, že na životě žádné postavy vlivem neustálého oživování nezáleží, je mi dávno jedno, co se vlastně stane. Jen fascinovaně pozoruji, jak se z kdysi možná jednoduchého, ale silného konceptu stala ubíjející tvůrčí onanie, která neustále motá slova labyrint a hra. Opuštění parku byla prostě chyba. 30 %. (18.08.2022)