Steve Jobs

„Máte-li dost peněz na řádně agresivní marketing, v pohodě zabalíte brutálně předražené hovno do šik celofánu a prodáte jej bandě zmanipulovaných ovcí jako Mousse au chocolat.“ Štefan Práce. Prý génius a vizionář! Jeho tak zvané vizionářství spočívalo pouze v tom, že měl nebývalý čuch, jak si zaparazitovat na těch, co opravdu něco uměli a dokázali, třeba na Vozňakovi, a sem tam genitálně zneužíval marketing při prodeji pomalého a nekompatibilního, ale zato brutálně přesoleného zajíce v pytli. Zmrdi jako on nebo Vilém Brány, velkohubě proklamovávání jako pionýři počítačového pokroku, naopak s cílem ovládnutí trhu a dostatkem vaty v zádech razili od počátku heslo „Co urveš, to urvi, co neurveš to zkurvi“, a cíleně cokoliv progresivního buď skoupili a pohřbili, nebo případnou konkurenci korporátními machinacemi a intrikami zlikvidovali, jen aby jejich děravé nedodělky celosvětově monopolně dominovaly. Kdo si například kolem roku 1994, tedy v době, kdy ještě Malýahebký trapasil s třijedenáctkami, očichal OS2/Merlin, jenž si už v té době s přehledem vytíral prdel i s dnešními sedmičkami, ví, o čem mluvím. Čekal jsem proto plačtivý pomníček kultu peněz a moci, ale Danek Vře překvapil a objektivně mi naservíroval arogantního sociopatického egoistického kokota, co se neúměrně napakoval na Eplu I a II, a pak mu všechno v podstatě padalo na hlavu až do vzniku nesmyslného a marketingově vyhajpovaného kultu i-sraček! A Míša Bednář svým hereckým mistrovstvím tomu slizkému velečuráctví opravdu vtiskl duši. Tolik k nesporným pozitivům a mým dvěma hvězdám. Jinak je sledování toho psychotického dementa skutečně nuda k posrání a unylá snůška semiautistického žvanění pro mentálně vykolejené Baranoviče a další blahoslavené ufony. Ti si nedostatek zájmu stejného či opačného pohlaví kompenzují tím, že si aspoň za pětadvacet litrů koupí šrot Epla šestku, páč jsou masmédii a ostatními panici ubezpečováni, že je to ukrutně kůl, a až si ho jednou bude nějaký ten nagelovaný kluk / škaredá holka za uznalého „hmmmmm“ na rtech obdivně prohlížet, můžou jim třeba nenápadně hodit do Kokakoly roháč a KO-NEČ-NĚ si neumětelsky osahat i cizí pohlaví. A to by s pořádným, dvakrát rychlejším mobilem bez uživatelsky nepřátelského operáku za polovic, kam lze dokonce naistalovat i nějaké ty upytlačené aplikace, aniž by jim jej velký bratr bloknul, rozhodně nešlo, ne ne! (24.01.2016)

Nevěřil bych, že mě už po půlhodině přestane bavit a zajímat film od tolika skvělých tvůrců (na Sorkinovi sice na rozdíl od mnoha jiných moc neujíždím, ale na Boyleovi a Fassbenderovi rozhodně ano). Technické stránce a hercům se tady bude něco vytýkat jen těžko, ale hernajs - to neustálé ajťácko-obchodnické plkání, jakkoliv je inteligentně napsané a plné různých narážek a odkazů, začne být poměrně brzy dost ubíjející (a v mém případě i uspávající). Kýženou diváckou vstřícnost a "lidskost" bohužel nemá velkou šanci zajistit ani zápletka s Jobsovou dcerou. Opravdu si v tuto chvíli nevzpomínám, kdy naposled mě nějaký "objektivně kvalitní" snímek obsahově tak strašně moc minul (a nudil). Samozřejmě jsem smířen s tím, že se svým negativním postojem zde budu zřejmě silně osamocen. :) 40 % (28.12.2015)

Není to o Jobsových mnohých (ne)úspěších v Atari, Applu, NeXTu či Pixaru a nejde tedy o film o vizionáři, který jejich prostřednictvím západní svět chtě nechtě nade vší pochybnost ovlivnil; a ne zrovna zanedbatelně. O něco více, ale i tak nikoli primárně a v plném záběru, to je o Jobsovi jakožto neskonale vděčném objektu zájmu, který v sobě snoubí (všeho)schopného v mnoha ohledech geniálního a velice inteligentního "vůdce", který uměl prodat svou inovativními vizi jako nikdo jiný, s nepopiratelnými obchodnickými schopnostmi i kouzlem osobnosti, stejně jako arogantního a mnohdy neopodstatněně krutého i emočně labilního manipulátora trpícího narcistickou poruchou osobnosti, který neváhá jít přes mrtvoly; a to i svých nejbližších. A to je ještě ta milejší stránka jeho odvrácené tváře. Ovšem zdaleka nejvíce je to o prostém vztahu komplikované osobnosti ke světu, kolegům, přátelům a především o hledání si cesty k sobě sama a nechtěné dceři. Je to do morku kostí typicky "sorkinovské". Ovšem tentokrát se mu chytrým tahem podařilo eliminovat častou výtku jeho práce; a sice že jeho postavy divadelně deklamují a nehovoří jako skuteční živoucí lidé. A tak to tedy rovnou pojal jako svého druhu stylizovanou divadelní hru založenou na fikci inspirovanou skutečností o třech aktech a vracejících se návštěvách à la Dickensova Vánoční koleda. Boylovi slouží ke cti, že krom jakože dobového formátu jednotlivých aktů se oproti svým zvyklostem drží v ústraní a nechává vše čistě na zběsilé tempo udávajících Sorkinových energických dialozích a výtečných hercích, kdy to zdaleka není jen o chvalozpěvy zahrnovaném triu Fassbender-Winsletová-Rogen. (13.11.2015)

Opravdu má film dvě hodiny ukazovat stres před zahájeními představení produktů? Film, který bere na mušku půl hodinu před zahájením různých představení? Beru, že je zde hezky zachycen vývoj Jobse: osobnostní, rodinný, podnikatelský atd. Okouzlující. Ale opravdu má diváka bavit koukat na zákulisí z různých časů 2 hodiny? Ne, díky. (14.03.2016)

Velká show Michaela Fassbendera a Aarona Sorkinse, režie Dannyho Boylea ustoupila do pozadí, zkrátka zde na typicky "boyleovské" hrátky nebylo místo. Steve Jobs se Vám bude hodně líbit, pokud znáte všechna ta velká jména a produkty Applu a hlavně, pokud pro Vás něco znamenají. S velkými znalostmi tohoto světa u diváka film počítá. Často čtu srovnávání s Fincherovým The Social Network, ale zatímco ten sloužil jako výborná generační výpověď, Steve Jobs se nám snaží přiblížit osobnost jednoho člověka. Nenudila jsem se, je to dobrý film, ale pro mě bohužel nic víc. 70% (14.11.2015)