Steve Jobs

Fassbenderův herecký koncert, od začátku do konce + špičková Kate Winslet. Boyleova dynamika dodává konverzacím (fantastická výměna názorů uprostřed filmu) a nejen jim neskutečný náboj. Sorkinovy vybroušené dialogy jsou sázkou na jistotu. Dokonce i poměrně okaté věci a nástřely + inspirace nepůsobí rušivě. Letos zatím asi jediný film, který naplnil má očekávání. P.S: Mac mě na základce spíše omezoval (jaké překvapení!), nemám iPhone a Jobse jsem, než umřel, znal jenom ze Simpsonů. (13.11.2015)

O životopis se v žádném případě nejedná, nicméně zvolená forma působí velmi netradičně a rozhodně zajímavě. Se Stevem Jobsem se setkáme ve 3 časových rovinách a pokaždé při představování nějaké revoluční novinky. Poprvé v roce 1984, pak 88 a na závěr 98. Mě osobně se nejvíce líbilo první období, ale záleží na vkusu každého. Mezi těmito 3 části existuje pojítko, které nám víceméně přiblíží co vždy následovalo a do jaký míry byl představovaný produkt úspěšný či nikoliv. Steve Jobs mě jako člověk nikdy nezajímal a poprvé jsem vůbec jeho jméno zaregistroval někdy možná 3 roky zpátky. Přesto si troufám trvdit, že se muselo jednat o zajímavou osobu. Fassbender v hlavní roli podává přesvědčivý výkon a jeho nekonečné hádky s okolím mě rozhodně bavily. Kate Winslet jsem poznal až ze závěrečných titulků. 70% (15.02.2016)

Nešlo jinak, než to natočit odlišně a zaměřit se na rodinu nebo na dialogy mezi zajímavými postavami. Tedy tak, jak to v Pirátech ze Silicon Valley chybí stejně tak jako ve filmu Jobs. Na druhou stranu si nemyslím, že právě Steve Jobs by si zasloužil tolik filmů. Michael Fassbender a Danny Boyle sice předvedli poctivé filmařské umění, ale podle mě naprosto zbytečně. (29.02.2016)

Danny Boyle si cucnul helia a vychrlil na mě takovou salvu ájtý keců, že bych býval uvítal tlačítko pauza, abych stihnul dočíst aspoň první řádek titulků. Originálu totiž může rozumět leda tak ten, kdo má mezi žebry namontovanou základní desku od Applu. Ovšem, oproti Macbethovi tu máme zásadní rozdíl, že i když jsem byl místy tak vedle, že mě uvaděčky museli vracet zpátky ze sousedního sálu, bavilo mě to. Čímž pádem v tomhle případě musím měřit stejným metrem, protože když jsem vedle z holky, která mě baví, taky ji pak náležitě odměním. Takže za čtyři, Stýve, a když mně naučíš, jak v sálech zhasínat ty cedulky s nápisem Exit, pošlu ti hvězdu číslo pět. (21.11.2015)

Není to o Jobsových mnohých (ne)úspěších v Atari, Applu, NeXTu či Pixaru a nejde tedy o film o vizionáři, který jejich prostřednictvím západní svět chtě nechtě nade vší pochybnost ovlivnil; a ne zrovna zanedbatelně. O něco více, ale i tak nikoli primárně a v plném záběru, to je o Jobsovi jakožto neskonale vděčném objektu zájmu, který v sobě snoubí (všeho)schopného v mnoha ohledech geniálního a velice inteligentního "vůdce", který uměl prodat svou inovativními vizi jako nikdo jiný, s nepopiratelnými obchodnickými schopnostmi i kouzlem osobnosti, stejně jako arogantního a mnohdy neopodstatněně krutého i emočně labilního manipulátora trpícího narcistickou poruchou osobnosti, který neváhá jít přes mrtvoly; a to i svých nejbližších. A to je ještě ta milejší stránka jeho odvrácené tváře. Ovšem zdaleka nejvíce je to o prostém vztahu komplikované osobnosti ke světu, kolegům, přátelům a především o hledání si cesty k sobě sama a nechtěné dceři. Je to do morku kostí typicky "sorkinovské". Ovšem tentokrát se mu chytrým tahem podařilo eliminovat častou výtku jeho práce; a sice že jeho postavy divadelně deklamují a nehovoří jako skuteční živoucí lidé. A tak to tedy rovnou pojal jako svého druhu stylizovanou divadelní hru založenou na fikci inspirovanou skutečností o třech aktech a vracejících se návštěvách à la Dickensova Vánoční koleda. Boylovi slouží ke cti, že krom jakože dobového formátu jednotlivých aktů se oproti svým zvyklostem drží v ústraní a nechává vše čistě na zběsilé tempo udávajících Sorkinových energických dialozích a výtečných hercích, kdy to zdaleka není jen o chvalozpěvy zahrnovaném triu Fassbender-Winsletová-Rogen. (13.11.2015)