Noc, ve které přišel ďábel

Myšlienkovo zaujímavá paralela s vnímaním vysoko postavených, ruských pohlavárov. Rovnako ako oni, ani Nemci nechceli verejne priznať, že také niečo ako mnohopočetné vraždy spáchané jednotlivcom, sa týkajú zrovna ich “čistej” árijskej rasy. Keď v Rusku vraždil sériový vrah Čikatilo, niekoľko krát bol hlavným podozrivým, no bol prepustený len preto, lebo bol členom komunistickej strany. Príbeh Bruna Ludkeho je “totožný”. Ako zástupca fašistickej idei, bol neustále pod politickou ochranou, a tak sa začalo až “komické” prekrúcanie reality len preto, lebo samotné skutky vrhali zlý tieň na vtedajšiu mocenskú vládu. Film ako taký by potreboval oprášiť, no Mario Adorf, ktorý si následne zahral záporáka v slávnom Vinnetuovi, hrá svoju rolu výborne (!), a tak tú tretiu prihodím najmä kvôli nemu, lebo film ako taký ma nijak neobohatil, pôsobí na mňa neemočne, a to je z hľadiska témy proste neakceptovateľné. (02.08.2020)

Zpočátku pomalejší tempo, děj rozbíhající se do několika větví, ale postupně se všechny opět spojují a dramatická záplatka v posledních třiceti minutách graduje. I když o podstatě nacistického režimu nelze mít žádné pochyby, přeci jen jsou jistým netracičním prvkem vnitřní vztahy mezi vysokými pohlaváry, kteří by měli "táhnout za jeden provaz". Opak je ale pravdou. (21.06.2020)

Siodmakův příspěvek do škatulky thrillerů o sériových vrazích mohl být naprosto dokonalým filmem, kdyby... kdyby rozhodující měrou nepřispěl k vytvoření legendy o Brunovi Lüdkem, venkovském prosťáčkovi, který neuměl pomalu do pěti napočítat a jehož největší akcí byla krádež palivového dříví. A přitom se podle oficiální verze mělo jednat o fantóma, který 16 let unikal německé policii a páchal desítky sexuálně motivovaných vražd po celém Německu (pro zájemce něco více tady Bruno Lüdke - A serial killer?). Ale zpátky k Siodmakovi. Když si odmyslím ono zmanipulované pojetí celé události, je "Nachts, wenn der Teufel kam" mistrovským filmem, a to po všech stránkách (herci, dialogy, kamera, režie). Siodmakovi se podařilo výborným způsobem vystihnout atmosféru upadající třetí říše, která byla doslova a do písmene parodií na právo a spravedlnost (ale pořád mi vadí, jak z toho vyšel ten chudák Lüdke, jehož případ by mohl sloužit jako učebnicový příklad Justizmord). Takže... mohlo to být za 100, ale z výše uvedených důvodů "jen" za 80. (06.03.2010)

Nemecko, leto 1944. Fašistický straník je obvinený, že zavraždil servírku. Vraždu však spáchal nekvalifikovaný robotník, duševne chorý Bruno ( Mario Adorf ). Začne vyšetrovanie, ktoré však zďaleka nie je klasickým vyšetrovaním, lebo sa politicky začne pomocou SS zneužívať a prekrucovať... Film nie je klasickou krimi s prvkami noir akoby sa sprvu javilo, ide skôr o manipulovanie vyšetrovania a v prostredí fašistických pohlavárov silnú hru o pravde a lži. Vzhľadom na americkú filmársku minulosť režiséra som očakával silnejšiu vizualizáciu príbehu, ale aj tak je Siodmakov film zaujímavý a precízne spracovaný. (09.03.2018)

Německý detektivní snímek s noirovými prvky patří k Siodmakovým prvním filmům po jeho návratu z Hollywoodu přes Francii zpět do vlasti. Scénář se příliš do hloubky nezabývá vlastním vyšetřováním série vražd, spíš řeší morální a životní dilemata konce války v Říši. Líbily se mi svižné a vtipné dialogy, které ústřední téma filmu odlehčily, pěkné herecké výkony a jistá režie. Na pomezí tří a čtyř hvězdiček. (20.08.2016)