Noc, ve které přišel ďábel

Myšlienkovo zaujímavá paralela s vnímaním vysoko postavených, ruských pohlavárov. Rovnako ako oni, ani Nemci nechceli verejne priznať, že také niečo ako mnohopočetné vraždy spáchané jednotlivcom, sa týkajú zrovna ich “čistej” árijskej rasy. Keď v Rusku vraždil sériový vrah Čikatilo, niekoľko krát bol hlavným podozrivým, no bol prepustený len preto, lebo bol členom komunistickej strany. Príbeh Bruna Ludkeho je “totožný”. Ako zástupca fašistickej idei, bol neustále pod politickou ochranou, a tak sa začalo až “komické” prekrúcanie reality len preto, lebo samotné skutky vrhali zlý tieň na vtedajšiu mocenskú vládu. Film ako taký by potreboval oprášiť, no Mario Adorf, ktorý si následne zahral záporáka v slávnom Vinnetuovi, hrá svoju rolu výborne (!), a tak tú tretiu prihodím najmä kvôli nemu, lebo film ako taký ma nijak neobohatil, pôsobí na mňa neemočne, a to je z hľadiska témy proste neakceptovateľné. (02.08.2020)

Nemecko, leto 1944. Fašistický straník je obvinený, že zavraždil servírku. Vraždu však spáchal nekvalifikovaný robotník, duševne chorý Bruno ( Mario Adorf ). Začne vyšetrovanie, ktoré však zďaleka nie je klasickým vyšetrovaním, lebo sa politicky začne pomocou SS zneužívať a prekrucovať... Film nie je klasickou krimi s prvkami noir akoby sa sprvu javilo, ide skôr o manipulovanie vyšetrovania a v prostredí fašistických pohlavárov silnú hru o pravde a lži. Vzhľadom na americkú filmársku minulosť režiséra som očakával silnejšiu vizualizáciu príbehu, ale aj tak je Siodmakov film zaujímavý a precízne spracovaný. (09.03.2018)

Německý detektivní snímek s noirovými prvky patří k Siodmakovým prvním filmům po jeho návratu z Hollywoodu přes Francii zpět do vlasti. Scénář se příliš do hloubky nezabývá vlastním vyšetřováním série vražd, spíš řeší morální a životní dilemata konce války v Říši. Líbily se mi svižné a vtipné dialogy, které ústřední téma filmu odlehčily, pěkné herecké výkony a jistá režie. Na pomezí tří a čtyř hvězdiček. (20.08.2016)

Velmi kvalitní filmové drama v noirovém duchu. Zpracování a děj výborně ilustruje atmosféru doby, byť řešení není standardní, jak má ve správné detektivce být, poněvadž od samého počátku je patrné, kdo je vrahem. Ale pojďme se podívat na příběh blíž. Na začátku je uškrcena servírka z hamburské restaurace při bombardování spojeneckých letců za druhé světové války 1944 a podezření padne na jejího přítele vojáka Williho Keuna, který byl odvolán z fronty kvůli zranění z bojů zpět do vlasti. Vyšetřování se ujímá sympatický komisař Kersten. To vše je silně ovlivněno z vyšších míst gestapa, nikdo totiž není z nich ochoten připustit existenci sériového vraha, tolik asi k filmu. Leč v zájmu úplnosti je nezbytné dodat, že způsob vyprávění může vyvolávat určité rozpaky. (Pozor, možný spoiler!) Vzato kolem a kolem, možná jen trochu zarazí, že zde nebyla zmíněná téměř žádná reálná pochybnost o totožnosti pachatele. Čímž se dostávám k odpovědi na základní otázku, kdo byl ve skutečnosti tím běsnícím vrahem, Bruno Lüdke? Navzdory všemu co je s ním spojeno bude navždy zahaleno tajemstvím a konec vás nechá na pochybách. Přesto přese všechno v zájmu nezobecňování je třeba říci, že temný filmový příběh ani po téměř pětapadesáti letech od svého vzniku neztratil nic na své lákavosti. Nakonec nelze nezmínit také Mario Adorfa, který dokázal excelentně hereckými prostředky vybavit idiotskou postavu Bruna. (10.01.2016)

Pribeh Bruna Ludkeho je plny tajemstvi a podivnych okolnosti. Cili jako predloha pro film by byl bezva. Zde je to cele ovsem trosku zvlastne zjednoduseno, coz ale nakonec vlastne nevadi. Jde o slusny, poctivy krimi film s nadechem noir atmosfery a vizualu. Mlady Mario Adorf jako lump, jak jinak... :) (25.06.2016)