Nie je všetko vigília

Pokud jedete na filmový festival, máte logicky alespoň nějakou představu o snímcích, které chcete zhlédnout. Jak už to bohužel bývá, místo vysněných projekcí se musíte smířit i s tituly, o které nemáte zájem. Na dokument o starším manželském páru opravdu nebudu vzpomínat s láskou (stejně jako diváci, kteří odešli ze sálu ještě dlouho před koncem). Nemocniční část tvůrci snad ani nemohli myslet vážně, a když se hlavní hrdinové konečně vrátí domů, vyvstane mnoho otázek, na které prostě nedostanete odpověď (Mají příbuzné? Proč žijí v tak vybydleném domě?). Dvě hvězdičky dávám za nechtěně zábavné scény a také za to, že jsem neohluchla z příšerného zvonění, kterým ta stará semetrika přivolávala manžela. (07.07.2015)

"... se musíte smířit i s tituly, o které nemáte zájem?" ... velice kritický pohled na věc... ironie btw:D. Osobně, když nemám o něco zájem, tak do toho tzv. nejdu. Ale každého věc... Nicméně, tento film: chtělo by se říci... "drásavě" popsal fungování partnerské dvojice v pozdním stáří... slovo "drásavě" však můžeme nahradit slovem "realisticky". Pod pojmem "realistický" se může v tomto případě skrývat i popsání jako "filmová studie, která se pro nás jednou stane realitou". Hranice produktivního věku se sice fiktivně posouvají, ale staří nás stejně dostihne. A je lépe být ve dvou, když to přijde... i když se to zprvu nezdá. Film, který svou klidnou, ba až dokumentární poetikou, připomíná podobně meditativně plynoucí film Škyt (2002, Pálfi). (08.09.2015)

Jaký jiný by měl být film o stáří než takový, abyste si ono stáří s hlavními hrdiny naplno a doslova fyzicky vytrpěli? Ano, budete trpět. Ano, budete režiséra proklínat. Ano, zřejmě to do konce nedáte. Ale pokud to dáte, tak kromě toho, že na sebe budete pyšný, tak za sebou budete mít film, ve kterém je obsah s formou v takové symbióze, až to diváka skoro bolí. (07.08.2015)