Kilo Dva Bravo

Až dodneška jsem si myslel, že si Ryan dělal prdel, ale jak to tak vypadá, tak Ernest Goodbody nejen že vyhrál válku, ale patrně se následně stal za odměnu instruktorem britských výsadkářů. Mnozí z nich však svého mentora dalece předčili, pročež se místo metody lstivých Afghánců dočkáme ukázky jiné, neméně brilantní vojenské taktiky, a to tradičního ruského způsobu likvidace minového pole. Když totiž jeden z mamlasů ve zbrani nastoupí na minu, nenapadne ty ostatní nic lepšího, než se kolem něj seběhnout snad z půlky Hindúkuše, a zuřivě okolo dupat jako stádo epileptických bizonů. Výsledkem pak nepřekvapivě není nic jiného, než minimalizace i několika dalších členů roty (chtělo by se říci, že patrně sedmé, ovšem to by i ona trojice Chaudard, Pithivier a Tassin vedle našich Kajakářů nesměla působit jako Kuffenbachovo komando křížené s Adeptes Astartes). No, prdel je to, jak zde již ostatně výstižně popsal pan verbal, vskutku náramná, zejména nekonvenční technika průchodu minovým polem (kterou bychom mohli pracovně nazvat např. „vypoulený králík“) v podání posledního celistvého medika pobaví a v mé osobní filmové dementbázi zdatně konkuruje i tulenímu zdolávání afghánských svahů. Bohužel v poslední třetině stopáže si protagonisté řekli, že víření končetinami již bylo dost, a že budou tedy místo střepin raději za neustálého tlachání chytat bronz. No prostě zčistajasna nuda k ukousání. O to víc ovšem uzemní závěrečný kiling džouk, když se dozvíme, že naši minolovkové za svou heroickou odvahu projevenou tváří v tvář zdravému rozumu a extrémnímu nasazení (tj. až do roztrhání těla) obdrželi metály… (03.06.2016)

No tak tohle už je pomalu na Darwinovu cenu. Chápu, že pro vojáky, kteří Kajaki prodělali, to zrovna sranda nebyla, ale já jako divák, který jejich příhody dostal zprostředkovaně, jsem se musel smát. To, co tam ta bandička exotů prováděla v minovém poli, To se hned tak nevidí. Pro dokreslení celé té absurdity chyběli jen dva ručníkáři, kteří by vše pozorovali, občas by se na sebe koukli a zakroutili nechápavě hlavami. Jestli je to opravdu podle skutečných událostí, tak bych se na místě všech zúčastněných zasadil o to, aby se film nedostal na veřejnost. Režisér se navíc ani nesnažil podat postavy tak, aby si knim obecenstvo mohlo vytvořit vztah, takže mi jejich osud byl víceméně ukradený. A do toho všeho padaly repliky typu "Bolest znamená, že jsi naživu." Jo, to je sice pravda, ale taky to znamená, že mi kurva chyběj nohy. Jako válečný film Kajaki neobstojí, ale je to krásná ukázka vojenské neschopnosti. 30% (30.06.2015)

Tak uznávam, príbeh podľa skutočnej udalosti... no a? Aj tak to bola nuda ako špina za ušami. Úvod je len o žvástoch a siláckych rečiach, ktoré nikoho nezaujímajú - banda magorov, ktorá si myslí, že sa všetko točí okolo ich maskáčových zadkov. Potom prídu nejaké tie trápne životné múdra, no a potom konečne dôjde aj na jadro veci. Tú prvú mínu som pochopil, avšak potom sa tí vojaci začali chovať ako stádo tupoňov, takže nečudo, že ešte pár nožičiek letelo vzduchom. No a medzi tým zasa len tie trápne, patetické reči... Som rád, že to mám za sebou. Slabučký podpriemer. 30/100 (21.08.2017)

„Asi jsme v minovém poli, seržante.“ „A jak to víte?“ „No, než jsme sem přišli, jsem si jist, že jsem měl obě nohy.“ Tak tohle byla snad ta nejlepší komedie, jakou jsem za posledních pár let viděl. Neskutečné. Netuším, jestli se to takto opravdu odehrálo, nebo to zkurvili při vizualizaci, ale pokud má Anglie fuckt až takto vycvičené paragány, divím se, že ji ještě neanektoval třeba Island. Partička naprosto neuvěřitelných lopat, jejichž souhrné IQ téměř atakuje počet písmen ve slově „Commonwealth“, narazí během té spravedlivé, obranné války v Afganistanu na zaminovanou oblast. A dál si jen představte něco, co směle dýchá na záda mamlasům ze Sentropé v dalším, ukrutně vtipném pokračování s názvem Četník a minové pole. Jakmile bouchne první kokot, okamžitě začnou ostatní myslivny hrát panáka a soutěžit o osobák v počtu amputací, dokud nezdecimují celou četu, za což jsou posléze prohlášeni za hrdiny a vyznamenáni královnou Řádem svatého Downa. Naprosto famózní a neotřelá vojenská taktika, nechat Taliban uřehtat se xmrti! Patrně to nebylo záměrem, nicméně já se už opravdu dlouho takhle upřímně nenasmál. Naprosto jednoznačné „vinné potěšení“, které vřele doporučuji všem, co se nebojí o bezpečí Evropy a baví je sledovat, jak těžce mentálně postižení papají jogurt ne zrovna k tomu určenými tělesnými otvory. (26.06.2015)

Černá Zmije v zemi nikoho: „Kde to, krucinál, jsme?“, George se zahledí do mapy: „No, těžko říct. Připlazili jsme se na místo označené malými houbičkami...“ Britská armáda to s minami odjakživa uměla, ale žerty stranou. Výbušné pozůstatky po Sovětech ve vyschlém korytu zapříčiní rychlou spotřebu zaškrcovadel i morfia a já se vědom chaotičnosti války, co se tak ráda šklebí lidským osudům do tváře a předčítá z Murphyho zákonů, naladil na absurdní realitu situace. Šok, panika, bolest, hněv, odhodlání a pedikúra za polovic, vysoká tráva lechtající koule a jestli se z tadyma nedostaneme, všechny vás nakopu do prdele. Dvě věci se daly čekat. Že to grafika u závěrečných titulků posune do roviny Lone Survivor a že hodně zdejších recenzentů, co sloužilo u ženistů, nadzvedne obočí.. (17.04.2024)