Pirko

Zvláštny experiment, štúdia jednej nešťastnej existencie, od pekného decáku do nepeknej dospelosti. Neznalý pomerov môže získať dojem, že Praha je mesto slizkých predavačov hotdogov a taxikárov, čo za pekný úsmev vybavia v Prahe „pekný“ byt. Prvá polovica filmu je obyčajná, tá druhá rozhodne nie. Rozmýšľal som, kto si má vychutnať tie hororové scény a neprišiel som na to, skôr ich beriem ako výstrahu pre mladé dievčatá. O to viac som bol zmätený zo záverečného vyznenia happy-endu, a či to vlastne bol happy-end. Film rozhodne nenudí a napriek výhradám vďaka nejednoznačnosti a naliehavosti odkazu nemôžem ísť pod tri hviezdy. –––– A ty čo sa na mňa lepíš? Vypadni! (10.11.2017)

Jeden z nejbrutálnějších filmů československé moderní doby, stejně jako například u filmů Bohdana Slámy i tady oceňuji především ten dokonalý city režisérského dua pečlivě vybrat řadu neherců a hnusných ex/interiérů tak, aby vše zapadalo a působilo přirozeně. Kdo ví, kolik takových holek kdy vylezlo a ještě vyleze z děcáku v domění, že jdou vstříc světlým zítřkům, ale realita je naprostým protipólem jejich růžových představ................moje hodnocení = 8 z 10. (12.11.2017)

Tvrdé, kruté a nepríjemné. Smutná ukážka toho jak asi končí mnoho mladých dievčat potom, čo musia odísť z decáku. Tešil som sa hlavne na Dominiku. Predviedla skvelý výkon a prekvapivo sa ukázala aj naplno odhalená a o to horšie bolo sledovať ju práve v takýchto scénach. Drsné. Rozhodne sa to oplatí vidieť, ale znova si to už nikdy nepustím. (24.06.2021)

Naivita hlavní postavy byla až bolestná.To mě dostávalo. Děti z dětských domovů jsou na reálný život nepřipravené. Nemají se od čeho odrazit, nemají zázemí, nemají nic. Jen ty představy a sny, o které během jednoho okamžiku příjdou. Kdyby tam nebyly ty artové a snové pasáže, tak bych to bralo jako hraný dokument. Chvilkami to jako hraný dokument vypadá. Bylo to totiž naprosto civilní a přirozené. Podobný happy end jsem po tom všem marastu očekávala. Jen nemusel být až tak doslovný. Stačil by náznak a bylo by tím řečeno všechno. (26.02.2018)

Před nedávnem jsem v některém komentáři napsal několik kritických slov o české a slovenské kinematografii. V tomto případě to ale určitě neplatí. Abych se přiznal, tak jsem takovou smršť, která se prohnala přes mé (po)city, nečekal. Film dle obsahu končí dobře, ale tady záleží asi na tom, kdo a z jaké pozice se na film dívá. Jako normální rodič bych si zcela určitě nepřál, aby má dcera skončila takto a pokud by takto skončila, tak bych to dozajista nepovažoval za dobrý konec. Avšak z pozice člověka na úplném dně (životním, sociálním, profesním apod.) to vypadá určitě jinak. Při pohledu na film je totiž zapotřebí zahodit pýchu a dosavadní životní zkušenosti, protože to, co se odehraje v nám známých reáliích, je skutečně hnusný prožitek. Neodpustím si jízlivou poznámku (ne k autorům), mrazivě na mne zpětně zapůsobil i ten slavný plakát na horním konci Václavského náměstí, který můj prožitek z filmu doopravdy podtrhl tlustou čarou, neboť hodnota lidského života jest v novodobé historii naší společnosti asi opravdu jen tržním pojmem a lidský život stojí jen "pár peněz". Ale zpět k filmu, opravdový mrazivý zážitek, až se mi na to nechtělo chvílemi dívat. Nemohu si pomoci, ale i vzhledem k tomu, že se jedná o produkt téměř domácí (SR), musím nasolit vysoké procento, proto dávám 87%. (16.11.2017)