Pete a jeho drak

Tak tohle je asi ten největší Disney úlet posledních let.. Rodinný snímek "Můj kamarád drak" je naprosto roztržen do dvou dějových linií, které se snažil někdo hala bala zalátat.. Linka s Redfordem, mě bavila a pointa by mi bohatě postačilo, že znovu náhodou v lese narazí se skupinkou lidí na draka a oni mu uvěří.. Ztracené dračí dítě byl krok mimo cestu.. Celkově roztříštěné, pevně neuchopeno, příběh plytký a diváka nepohltí.. Velké zklamání.. (22.01.2017)

Stejně jako knihy džunglí udělali tvůrci tu chybu, že vzali typické dnešní dítě s nedostatkem pohybu a vložili jej do netypického prostředí - nedostatečně osvalený a pohybově zaostalý kluk tak působí nedůvěryhodně, přece jen při denním běhání a šplhání po stromech by muskulatura byť malého kluka vypadala jinak. Já coby kluk jsem pořád někde běhal, lezl po stromech, jezdil na kole, celé léto plaval a v deseti letech jsem měl pekáč buchet a svaly s minimem tuku (kde jsou ty časy...). Za tento podle mě hrubý nedostatek jedna hvězda dolů, za logické nedostatky v příběhu další. (08.04.2017)

Bez okolků, přímo a s plnou silou vedený útok na slzotvorné kanálky všech, které dojímají příběhy o bezpráví a křivdách, páchaných na zvířatech, dětech a dalších bytostech. A pokud je tou bytostí chlupatý, bezelstný drak, který má rád malého sirotka, pak nezůstané suché oko dětí, maminek, ani tatínků. Příběh je jednoduchý, emoce se tady ždímají základní, ale zato ty nejsilnější. Ale děje se tak bez zjevné vypočítavosti, nebo falše. Prostě dojemná pohádka ze současnosti, která svou naivitou neuráží, ale naopak připomíná, co je v životě opravdu důležité. Většina z nás to ví, nebo aspoň tuší, takže se žádné překvapení nekonalo, ale přesto...bylo fajn si to připomenout. Objektivně to je max 3*, ale jak by mohl soudný empatický člověk, hodnotit něco u čeho bulel, jako průměrný film? (18.11.2016)

Tahle pohádka mně velice překvapila svým poctivým zpracováním. Děj je něco mezi Tarzanem a Jak vycvičit draka, ale to digitální zpracování i výběr nádherných lokací severoamerických pralesů mně přenesly hodně zpátky k seriálu, který je dnes už pochopitelně technologicky překonán, ale přesto si však nese jistá prvenství a jím je seriál BBC - Putování s dinosaury. Klidně se smějte, ale drak, to je vlastně také takový dinosaur a jak tam tak dováděl v říčce s Petem a já sledoval ty dokonalé šplíchance a zcela přesně rozráženou vodu digitální obludou (ano vím, byl roztomilý), navíc ještě s částečně suchou a částečně namočenou srstí, vzpomněl jsem si na všechny ty alosaury, stegosaury, iguanodony atd... Možná se budete divit té namočené srsti, ale Elliot není drak šupinatý, ale srstnatý. Zprvu mi to přišlo zvláštní, plyšový drak, ale pak jsem si vzpomněl na Nekonečný příběh a létajícícho jezevčíka Falca a přestal jsem srst řešit. Konečně, děti se za ni rádi drží při létání a ze šupinatého by mohli sklouzávat... :-). Příběh začíná celkem drsně, až se můj potomek krapet zajíkl a já si v duchu řekl...krindapána co jsem to zase pustil, teď budu půl hoďky utěšovat plačící ratolest, ale než se něco strhlo přiletěl drak sympaťák, zahnal smečku hladových vlků a pozornost strhl zcela na sebe. Krom příjemné Dallas Howardové (viděli jsme ji i v Jurském světě) co se na potvory asi začala specializovat si ve filmu zahrál i skutečný filmový veterán Robert Redford a sedl mi tam jako ve všem. Že se ale objeví v pohádce s drakem, to bych do něj skoro neřekl :-) ! Z filmu mám dost dobrý pocit. Jak je vidět jde skvěle skloubit dnešní digitálno a až neuvěřitelné možnosti s krásou skutečné přírody a když se toho chopí někdo kdo ty váhy v sobě má, může vzniknout skvělá hraná pohádka o drakovi. A právě za to přidávám ten čtvrtej plamennej zášleh ! * * * * (06.11.2018)

Falko je zpátky! Protože za humny je drak. A s ním dorazila příjemně lidská a laskavá pohodovka, kterou lze zařadit mezi nejpříjemnější překvapení letošní sezóny rodinných filmů. S výjimkou prvních několika minut, které jakoby sem zabloudily z nějakého úplně jiného filmu, nejspíš odněkud z říše depresivního dramatu, je celý zbytek filmu nabitý pozitivní energií, která jiskří úsměvem a pohodou. Má v sobě kouzlo Nekonečného příběhu i úsměvnou hravost a naivitu pohádky Za humny je drak. Kladem je typově přesné obsazení v čele s čerstvým osmdesátníkem Redfordem, malým Oakesem Fegleyem a samozřejmě Falkem, ehm Mrakem, ehm Elliotem, i nenásilná režie, která se nedere dopředu, aby na sebe upoutala pozrnost, ale pečlivě buduje atmosféru, ve které se ve vyváženém poměru mísí napětí i humor. A nejen ty. Už dlouho jsem na rodinném filmu tak zuřivě nedržel hlavním hrdinům palce, neprožíval s nimi jejich pocity a neproklínal padouchy, kteří to všechno mohli pohnojit. Zkrátka jeden z toho mála rodinných filmů, jejichž kouzlo opravdu funguje a dokáže mě přenést zptátky do dětství a oživit všechny ty pocity, se kterými jsem tehdy prožíval všechna filmová dobrodružství. Jako Bastien ukrytý na půdě s Nekonečným příběhem. Podle mého film, který si rozhodne zaslouží být v červených číslech, ale tuším, že brzy se sem snesou spojené letky smrti místní povznesené kritiky, aby kartáčovou palbou jedovatých slin předvedli jak moc ztratili schopnost nechat se okouzlit. Jenže toto není film pro cyniky a já doufám, že se mu vyhnou. Už na první pohled je přece jasné, o co jde, a tak není důvod aby s ním ztráceli čas a dívali se na něj. Tedy pokud záměrně nevyrazí na lov jako ti lovci, kteří musí všechno odstřelit, uříznout tomu hlavu a pověsit si ji na zeď jako trofej. Pokud v sobě máte kluka nebo holku, nebo pokud máte malého kluka nebo holku, nedbejte, vemte je a běžte si užít do kina pohodovku o přátelství, o schopnonosti uvěřit zázrakům, o hledání ztracených snů i vzpomínek i o mnohém dalším. Běžte a nechte se okouzlit. (18.08.2016)