Kamera:
Trent OpalochHudba:
Alan SilvestriHrajú:
Robert Downey Jr., Chris Evans, Mark Ruffalo, Chris Hemsworth, Scarlett Johansson, Jeremy Renner, Don Cheadle, Paul Rudd, Benedict Cumberbatch (viac)Obsahy(1)
Záverečené dejstvo ságy Avengers od štúdia Marvel. Po zničujúcich udalostiach, opísaných vo filme Avengers: Nekonečná vojna, sa svet ocitol v troskách. Polovica všetkých bytostí bola vyhubená. Avengers sa so zvyškami svojich spojencov ešte raz dajú dohromady, aby zvrátili Thanosove zločiny a znovunastolili poriadok vo vesmíre. (Saturn)
(viac)Videá (22)
Recenzie (1 553)
Kdybych se na to měl dívat jako na samostatný film, pak bych měl výhrady k určité rozvleklosti první (dramatické) třetiny, nedej bože bych mohl zabřednout do časových paradoxů druhé třetiny, nedej bože bych se mohl pohoršovat nad sentimentem třetiny závěrečné. Jenže Avengers jsou kategorie sama pro sebe a vytýkat jim, že nejsou koherentní, nedává příliš smysl. Spojují totiž tolik postav, poloh a dílčích motivů, že jiné řešení než podobně koncipovaná 182 minut trvající katarze mě nenapadá. A pokud začneme Endgame vnímat jako season finále, dává najednou všechno dokonalý smysl. Fokus na klíčové postavy s cílem dát jejich existenci rozhřešení, způsob, jakým jsou do děje vtipně dávkovány prvky nostalgie (Endgame je takový matrix vzpomínek na předchozí filmy) i epický klimax, který má emocionální grády padajícího meteoritu. Za vším je cítit plán, který tak chybí DC. Jednotlivé dílky zapadají do skládačky a jestli chcete jeden příklad, vezměte si Thora. Od Marvelu nečekám převratné myšlenky, formální stimuly nebo psychologickou hloubku. Čekám uspokojení. A jestli se něco po Endgame dostaví, je to pocit příjemné sytosti. Možná to není generační událost ráže Star Wars, ale pořád je to více než důstojné završení hodin zábavy a roků poctivé práce. Jestli nám Nolanův Batman ukázal, že superhrdina musí být člověkem do té míry, že přestává být -super-, Avengers trvají na tom, že lze být obojím zároveň. Je to možná naivní, ale povznášející. ()
Na jednu stranu jsem rád, že Russoovci porušili sequelová pravidla „narvěte tam toho víc než minule“ a vydali se jinou cestou. Ale pravda je taková, že tahle cesta jde naproti spíš comicsovým fanouškům než lidem, co netuší, jak se ve skutečnosti jmenuje Ant-Man… ti ovšem do kina stejně nepůjdou, tak co? Endgame dovede hned v prvních deseti minutách několikrát šokovat, aby se pak vyvíjela směrem, který trailery prakticky ani nenaznačily. Režisérské duo to celé tentokrát pojalo v o dost komornějším módu, hodně spoléhá na fan servis a evidentně chce dát každému ze superhrdinských veteránů dostatek prostoru. Humor neabsentuje ani tentokrát, ale je fajn, že jsou se hrdinové pořád vědomi, že to minule podělali a každý se s tím musí vyrovnat po svém. Tenhle komornější mód Avengers sluší a dějí se tu díky němu věci, v jaké nejspíš nedoufali ani ti nejoptimističtější fanoušci. Paradoxně je však i tím největším problémem, protože opravdu velkolepé to začne být až ke konci. V samotné velkoleposti Endgame Infinity War nejspíš trumfne, ale přesto jsem měl pocit, že to celé mohlo přijít o trošku dřív. Minule mě to bavilo o malinko víc, nedovedu si ovšem představit, že bych si za pár let pustil Infinity War a řekl si, že na Endgame kašlu. Dohromady to funguje prakticky dokonale. A jako loučení s jednou filmovou érou i víc než důstojně. ()
Skvělé finále doslova přetékající překvapením. Nenechte si od nikoho nic vyzradit, jděte na to a potom ani vy nic nevyzrazujte, protože to za to vážně stojí. Spolu s neustálým překvapováním mě ale Endgame nadchla tím, jak nejen pokračuje v příběhu Infinity War, ale zároveň dělá různé tečky, vykřičníky i otazniky za příběhy, které jí předcházely, nějakým způsobem využívá snad každou postavu (dokonce i z jednoho seriálu), která za to kdy stála, a například jeden vtípek z Age of Ultron vypointuje neskutečně epickou scénou tak parádně... Že se to prostě musí vidět. ()
V Marvelu poprvé natočili solidní komiksové drama s existencionálním přesahem namísto ploché digi taškařice o zničení světa a všichni jsou z toho hned úplně v rauši. V pohodě koukatelné, charakterně vypiplané, s příjemně sentimentálním finále. Katarze postavy Captaina Ameriky převyšuje ostatní, těžko říct zda záměrně, či nikoliv. Cestování časem se všemi paradoxy - rovná se otravná kupa nicneříkajících keců, jako obvykle. ()
Galéria (94)
Zaujímavosti (215)
- Jeffrey Ford z realizačního týmu podílejícím se na filmech Avengers: Infinity War (2018) a Endgame prozradil, že tvůrci natočili těžko uvěřitelných 900 hodin, z nichž byly potom oba filmy vytvořen. Takřka celý rok trvalo stříhání, upravování a přetáčení. (Geralt z Rivie)
- V 38 minúte a 28 sekunde je vidieť, že sa chlapec pri fotení s Hulkom (Mark Ruffalo) pozerá priamo do kamery. (robo_sykora)
- Tilda Swinton (Ancient One) odhalila, že musela některé části dialogu s Brucem Bannerem (Mark Ruffalo) přetáčet kvůli úpravám scénáře. Týkalo se to pasáže, v níž Ancient One ukazuje s pomocí magie Hulkovi časovou linii a vysvětluje, co způsobí její narušení. Swinton zároveň uvedla, že až během přetáček přibyla do filmu i zmínka o sérii Návrat do budoucnosti (1985), která pomohla zmateným divákům lépe vstřebat potřebné informace. (CrypzzXD)
Desítky postav, stopáž přes tři hodiny, hrátky s časem, loučení s jednou érou a ustavování pozic pro tu následující. Avengers: Endgame je natolik ambiciózním a rozsáhlým blockbusterem, jaký svět nepamatuje. A s tím souvisí i fakt, že snímek je v součtu úplně jiný než Infinity War, pracuje s vícero žánrovými schématy a s vícero vypravěčskými hledisky a obsahuje spoustu momentů a zvratů, které budou pro většinu diváků hrozně překvapivé. A kupodivu to není snad nikdy ke škodě věci. Zřejmě nejpřekvapivější pro mě bylo, že příběh tentokrát umí vkusně zpomalit, spolehnout se ve vypjatých chvílích na výrazy herců a zůstat s nimi i v situacích, před kterými by předchozí snímky rychle střihly na jinou dějovou linii. Nevzniká tím však dojem roztahanosti, nýbrž se posilují osobní příběhy jednotlivých hrdinů, jež Thanosovo lusknutí hluboce poznamenalo, a buduje se obrovsky silné zázemí pro finální nevyhnutelný střet. Film tedy hodně jede na vlně nostalgie a zapojením time-travel zápletky v průběhu vydatně utužuje vlastní propojení s filmy minulými, kdy se dočkáme několika unikátních konfrontací, jež každého fandu zahřejí u srdíčka. Zároveň se však od ostatních děl svou výstavbou výrazně odlišuje a trumfuje v tom, co MCU už dlouhodobě úspěšně provádí - v oscilaci mezi různými žánry a vypravěčskými postupy. Zatímco doposud se takový mix rozprostíral výhradně vně, nikoli uvnitř jednotlivých snímků (druhý Kapitán Amerikaje špionážní thriller, třetí Thor barevná komedie, Captain Marvel buddy movie), nyní se žánry mění za pochodu a rozumně podporují aktuální dění. Prvních 15 minut v podstatě jen svádí aktéry dohromady a navazují přesně tam, kde Infinity Warskončilo, načež přichází nečekaný twist a vyprávění se stabilizuje na dramatu o skupině duševně zcela normálních lidí (i když u někoho ta normálnost dost hapruje), kteří se vyrovnávají se svým selháním a následně křísí naději na možný zvrat. Následuje takřka čirý heist movie, v němž se hrdinové vzájemně špičkují a provádějí náročnou loupež, v níž má každý své úkoly a syžet mezi postavami střihá více dynamicky. A jelikož nechci nic prozrazovat, přeskočím rovnou k charakteru finále, které inklinuje k jednoduše nejprďáčtější blockbusterové řezničině, jakou si můžete představit. Jo, závěrečná bitva je vizuální i emocionální nálož, která parádně završuje dosavadní pohyby aktérů po rozsáhlé dějové šachovnici a dává divácké extázi mat, před nímž se nejde ubránit. ___ A přestože se občas vtipkuje až moc a snad i lehce nevkusně a najdou se dvě tři scény, u nichž si řekneme "pojďme už dál", všechno to dohromady funguje bravurně, nejdůležitější postavy působivě završují svůj dlouhotrvající vývoj a, ačkoli divák v závěru roní slzy nad koncem milované éry, film s přesahující dějovou strukturou ho současně nenásilně donutí, aby se třásl nedočkavostí na počátek éry nové. Epilog snímku je dost protahovaný, ale po hodně dlouhé době jsem si přál, aby nějaká popkornovka po závěrečném rozřešení neskončila a nabídla mi ještě více kolem budoucích osudů postav. Tohle ale už není obyčejná popkornovka, nýbrž plně respektovaná forma filmařského umění, které dokáže pobavit, dojmout i vyvolat husinu po celém těle, které umí spojit desítky postav a přesahujících světů v precizně organizovaném vypravěčském rytmu a které umí být nepředvídatelné a originální. 90% () (menej) (viac)