Zvláštní případ

Ženská role je tu tak netypicky výrazná (a suverénně nejsympatičtější), že si díky ní člověk uvědomí, jak je ve vleku klišé a stereotypů, i když si to o sobě zrovna nemyslí. SPOILER: Když např. začal Louis chodit pozdě z práce domů, nečekali jste, že mu bude žena dělat scény? Že bude uražená, náladová? Tak jak je to ve filmech u manželek hlavních hrdinů zvykem? A ono nic. Ba naopak(!), Louisova žena byla plná pochopení, humoru... KONEC SPOILERU I francouzskou akademii ta role zaujala a ocenila ji Césarem. Ten film je ale pozoruhodně napsaný celý, můžu ho jedině doporučit. (24.05.2016)

Zvláštny prípad je mierne nadsadená dráma z prostredia pracovného a rodinného života. Tým mám na mysli, že asi takto by sa veci neodohrávali, ale tu nejde o realitu, ale o to, čoho je dej synekdochou. Áno, už počiatkom 80. rokov a asi aj oveľa skôr bola priorita spoločnosti kariéra a "no personal life" ako napríklad také nepodstatné založenie rodiny. Tento film je silný aj v detailoch, napríklad reakcia manželky nato, či náhodou nečaká dieťa. A samozrejme záver, ktorý môže na prvý pohľad pôsobiť ako utnutie filmu, ale asi výstižnejšie skončiť nemohol. Film bude aktuálny aj o sto rokov, ak tu ešte budeme a neupracujeme sa k smrti. (17.07.2015)

Michel Piccoli v roli šéfa ovládá svýho podřízenýho jako loutku. Nunto dodat, že ten podřízenej byl takovej debílek a vlezdoprdelista, že mi ho nebylo vůbec líto. Naopak jsem mu přál to nejhorší. Jinak mi to přišlo celý dost přehnaný. Nebo snad připadá někomu normální, že ten šéf zazvoní u podřízenýho a ve dveřích mu úplně v klidu oznámí, že jde k němu na pár dní bydlet? A ten podřízenej reaguje stylem: "Jó, žádnej problém, my vám hned s manželkou uvolníme ložnici a půjdeme spát na podlahu." To bych tomu šéfovi asi ty dveře od bytu omlátil o držku a šel bych radši pracovat k popelářům. Tohle je prostě poněkud odtržený od reality. (16.07.2019)

Nastolit svoji kariéru ve své pracovní profesi s naprosto nejasnou budoucností na úkor přisluhovačství a ztráty partnerského vztahu.  Zajímavá studii o tom, kam až je takový člověk ve své podřízenosti a ochotě schopný zajít bez ohledu na následky. Práce je jedna věc a soukromý život druhá. Když se překračuje důmyslná hranice snesitelnosti, není divu, že se někde objeví trhliny. Příběh je převážně konverzační a na dnešní rychlou dobu již bohužel krapet nezáživný. Téměř to vypadá, jako by se jednalo spíše o mírně přepracovanou divadelní hru. Sympatie však kupodivu nemá žádná s postav a tak se ani nelze s hlavní postavou děje jakkoliv ztotožnit. A tak se jedná o snímek nemající sebemenší šanci nadchnou každého diváka, ale za pozornost stojí. (28.03.2016)

Tohle je dost nedoceněný film. Je zajímavé, kolika lidem tu připadá odtržený od reality, přehnaný, nebo vyspekulovaný. Ale vězte, že takhle to opravdu chodí, nebo přesněji: mělo by chodit. Jestliže totiž práci neobětujeme úplně všechno, včetně našeho soukromého a rodinného života, vlastního zdraví a nakonec i vlastního života, nikdy nemůžeme říct, že jsme opravdu pracovali. Práce, která nás beze zbytku nesešrotuje jak duševně, tak i fyzicky, totiž není žádná skutečná práce, je to jen takové šolichání. Tak se "pracovalo" po celou sovětskou éru v Rusku a samozřejmě i u nás v období totality, no a nad výsledky a následky žasneme vlastně dodnes. Zato celá ekonomicky vyspělá západní civilizace vznikla právě tím druhým způsobem, každý jí musel obětovat celého sebe. Otázkou ovšem je, jak dlouho tato diferenciace západu a východu ještě vydrží... (15.08.2022)