Spodina

Příběh z kriminálu pro mladistvé (takové tvrdší polepšovny, chcete-li)... Není to v ústavu veselé prostředí, což je - a na to režisér, zdá se mi, místy zapomíná - dáno zejména jeho chovanci, kteří se tam neocitli náhodou. Na druhé straně, mohou si užít řadu zajíamavých aktivit, jako je např. ping-pong, poznávat jiné kultury, pěstovat květiny a v neposlední řadě i na nějakou tu romanci ve skleníku dojde. (25.12.2013)

V punkové době konce sedmdesátek určitě pecka, dneska už ovšem na podobné sociálně kritické filmy shlížím s velkým despektem, když vidím, kam až dospělo kdysi zdánlivě pokrokářské vykreslování všemožných grázlů jakožto obětí nespravedlivého, krutého, rasistického a já nevím jakého ještě společenského systému. Dlouhodobé nahlodávání a rozežírání mentality obecného lidu i společenských struktur podobnými "angažovanými" díly dospělo až k naší dnešní bezzubé, změkčilé, zdegenerované společnosti (mám samozřejmě na mysli západní společnost celkově). Z filmového (scénáristického) hlediska je to pak dílo místy poněkud nevyrovnané, kostrbaté, ale jeho stáří je polehčující okolností. (13.02.2022)

Názov “Spodina” dokonale vystihuje dojem či pocity z tohto počinu. Nie preto, že by nemal kvalitu, ale z dôvodu, že je takmer nakomplet o negatívnych emóciách, postavách, zlých rozhodnutiach, činoch či slovách, a to nebudem bližšie špecifikovať postavy, ktoré boli doslova extrémne nesympatické. Každopádne, dej ma vtiahol veľmi rýchlo. Takéto snímky majú silu .. (10.02.2021)

Hned od první scény bylo jasný, že tohle nápravný zařízení rozhodně nebude žádná procházka růžovym sadem. A to se potvrdilo až do úplně poslední scény. Film je syrovej, surovej a plnej násilí od začátku do konce. Žádnej happy end se tady nekoná. Ale je to hlavně o tý beznadějný atmosféře, dějově to je trochu slabší a často předvídatelný. Momentálně má film 75% a s timhle hodnocenim se celkem shodnu. (27.05.2015)

V rámci snímků o nefunkčnosti kárného systému s přístupem "silnější pes mrdá" ten vůbec nejsilnější pes na žánrovém dvorku. O to znepokojivější (a úměrně tomu i působivější), že je o mladistvé svoloči, která sice potřebuje tvrdou ruku, nekompromisní řád a disciplínu, ale již ne šikanu, ponižování, prznění a takové ty jiné milé věci. Beznaděj zdejšího začarovaného kruhu "vzpurní sígři versus zamindrákovaní dozorci" (vrcholná je v tomto ohledu především scéna Archerova přátelského pokecu s jedním z bachařů), kdy se již nápravný systém stává parodií sebe sama natolik, že plodí a učí tomu, proti čemu byl v první řadě vytvořen, snad nikde jinde nebyl zachycen tak naturalisticky, depresivně, mrazivě a přitom nemravokárně. (21.05.2014)