Demolice

Po delší době a nepočítaném množství přehrání soundtracku jsem se k Demolition vrátil... Valléeho způsob vyprávění mi docela sedí (Wild, Big Little Lies) a Gyllenhaal hraje svou postavu prostě dokonale - až si chcete pustit do uší taky Mr. Big a jít se taky protančit městem... Myslím, že někdy dám i třetí kolo... (22.07.2017)

Zřejmě se dá pochopit, proč je v Hollywoodu, a potažmo ve filmovém průmyslu obecně, tak moc populární psát a točit o krizi bílého muže ve středních letech. Viděli jme to nesčetněkrát a ještě jednou tolik nám toho chystají v hrnci. Jenže jsme to ještě neměli možnost ochutnat s Gyllenhaalem. Stejně jako v Dallas Buyers Clubu to Valléemu utáhne jeden charakter se svou star-power. Gyllenhaal je už tolik let neskutečně silnej a pořád se vyplácí stalkovat jeho filmotéku. A jak dostane výborně napsanou postavu, je to tam. Myslel jsem, že už je to téma okousané, ale okořenili jej parádně! (28.08.2016)

Jake Gyllenhaal ma baví stále viac a viac. Nie je to len zaujímavými rolami, ktoré stvárňuje, ale aj samotným hereckým prejavom a tou charizmou, ktorú vyžaruje. Po úlohe sociopata vo filme Nightcrawler tu je ďalšia bizarná rola - tentokrát melancholicko-psychopatický Demolition-man, ktorý sa po svojom vysporiadáva s tragickou udalosťou. Väčšinou sa mi nepáči, keď film príliš prerastá do poetiky, ale v tomto prípade to vytváralo práveže naopak vysoko pozitívny aspekt. Naomi Watts tiež prispela ku kvalite, a v neposlednom rade určite aj prísny otec Chris Cooper. Fakt, treba uznať, že to stálo za to, a treba určite pochváliť aj soundtrack. No ešte jedna vec by ma dosť zaujímala - kto jazdí v tom kombi? (01.07.2016)

Každej člověk po dlouhym pracovnim týdnu občas prostě potřebuje něco zdemolovat, aby si odpočinul a trochu zašlapal ty zasraný stereotypy. My jsme s Jakem Gyllenhaalem bořili rovnou celý baráky a přestože to byla silně depresivní podívaná, vážně jsme si u toho odpočinuli a po skončení jsme byli lehký jak pozlátko ve větru. Scénář tohohle nerváku bere všechny starosti s obrovským nadhledem a deprese ovdovělého chlápka, kterému nějak nedochází, co se vlastně stalo, člověku přijdou až zábavný. Gyllenhaal se celej film točí na kolotoči zoufalství, občas rozseká záchod v práci, někdy rozebere ledničku, jindy zas do sebe nechá střílet z pistole. Do toho poslouchá punk a naučí vás správně používat slovo fucking tak, aby jste nezněli jak idiot, když ho vyslovíte. Po DiCapriovi je to další adept, kterej okamžitě musí dostat Oscara! Takže vemte palici a rozsekejte alespoň svojí kuchyňskou linku, pomáhá to. TOP 2016 … 9/10 (28.06.2016)

Jake Gyllenhaal si před pár lety začal vybírat zatraceně zajímavé projekty a zatím ho to naštěstí neopustilo. Pochopit lidskou duši, ať už se nachází v jakémkoliv rozpoložení, je vždy sakra těžké. Post-traumatické drama od kanadského tvůrce Klubu poslední naděje startuje hned v první scéně tragickou událostí. Mladý finančník, kterého na solidní flek dostal tchán, přijde při autonehodě o manželku. V nemocnici mu navíc automat na cukrovinky nevydá bonbony. Na hovno den. Jenže truchlit mu nejde. A divák neví, zda se smát nebo brečet. Smutný feel good movie o vnitřní demolici jednoho mladíka, který po ztrátě manželky volí několik netradičních řešení a ke svému okolí začne být zatraceně upřímný. A postupně si přiznává, že ani neví, co byla jeho manželka zač. Do toho navíc poznává Naomi Watts a jejího svérázného synka. Samozřejmě se bude zase hlavně mluvit o Gyllenhaalovi, neb jeho výkon je uhrančivý a strhující. A i přes všechny jeho „přešlapy“ k němu divák cítí nemalé sympatie. Za mě spokojenost a fajn soundtrack. (07.07.2016)