Demolice

"P.S. Go fuck yourself." Břitce originální, nekonvenční post-traumatické drama vymykající se snad všem žánrovým archetypům. Neodvažuji se napsat cokoliv delšího, protože by to jednoduše nestačilo, tohle se absolutně nedá obsáhnout v několika málo větách... O Gyllenhaalovi v roli chladnokrevného vdovce se za pár let budou psát diplomové práce, takhle sympaticky popletený jsem se ještě nikdy během žádného filmu necítil. (25.06.2016)

Kdo někdy neměl chuť všechno kolem sebe rozštípat? Nehlaste se. Já mám od toho každý podzim fůru dřeva u babiny, ale co má dělat investiční bankéř z města, že jo? Utáhnout kšandy a hurá na to. Jake mě svým herectvím už nějakou tu dobu dost baví, zároveň ale úplně nevím, jestli bych ho potřeboval potkat. Pokud si opravdu herci odnáší něco z každé role, tak to potom potěš koště... (24.03.2017)

(ASI BUDÚ SPOILE:) Bravúrne osedlaný scenár, ktorý musel vzniknúť v hlave niekoho, kto má skúsenosť s tragickou stratou niekoho blízkeho (alebo lepšie povedané toho najbližšieho...), pochopil to aj Gyllenhaal a svojím výkonom mozaiku dokonale uzavrel. Všetky fázy vyrovnávania sa s touto situáciou sú tam akokeby neviditeľné až to k záveru celé do seba zaklapne. Nie je to záver filmu s nálepkou BOOM. Je to "iba" inteligentné. A svojím spôsobom aj kruto katarzistické. (13.08.2018)

Jake Gyllenhaal si před pár lety začal vybírat zatraceně zajímavé projekty a zatím ho to naštěstí neopustilo. Pochopit lidskou duši, ať už se nachází v jakémkoliv rozpoložení, je vždy sakra těžké. Post-traumatické drama od kanadského tvůrce Klubu poslední naděje startuje hned v první scéně tragickou událostí. Mladý finančník, kterého na solidní flek dostal tchán, přijde při autonehodě o manželku. V nemocnici mu navíc automat na cukrovinky nevydá bonbony. Na hovno den. Jenže truchlit mu nejde. A divák neví, zda se smát nebo brečet. Smutný feel good movie o vnitřní demolici jednoho mladíka, který po ztrátě manželky volí několik netradičních řešení a ke svému okolí začne být zatraceně upřímný. A postupně si přiznává, že ani neví, co byla jeho manželka zač. Do toho navíc poznává Naomi Watts a jejího svérázného synka. Samozřejmě se bude zase hlavně mluvit o Gyllenhaalovi, neb jeho výkon je uhrančivý a strhující. A i přes všechny jeho „přešlapy“ k němu divák cítí nemalé sympatie. Za mě spokojenost a fajn soundtrack. (07.07.2016)

Demolition je film pro zlomené duše. Nepochopí ho lidé, kteří nikdy nezažili ten pocit, kdy chcete křičet, smát nebo plakat. Ale nejde to, protože víte, že se nic nezmění. Jakmile otevřete oči, je to stále ten stejný svět. Nejvíce film ocení melancholici, protože se v něm často uvidí. Příběh o dvou ztracených duší, které bloumají světem. Davis (Jake Gyllenhaal), který přišel o ženu a Karen (Naomi Watts) která žije bez lásky. Jen díky souhře náhod si začnou dopisovat a city se probouzejí. Mezi mladým bankéřem a ženou na servisní lince proběhne něco mimořádného. A myslím, že film to vyjádřil naprosto dokonale. Chemie mezi Jakem a Naomi funguje stoprocentně a proto je jejich koukání do očí prostě nádherné. Oba najdou pochopení v tom druhém a z náhodného vzplanutí se stává nádherný vztah plný emocí. I když je film vlastně neskutečně hořký, tak stejně jsou některé scény humorné. Na filmu je nejlepší herecká dvojice, která kromě sympatií dokáže vyjádřit cokoliv. (Skoro) Oscarový herci jsou prostě zárukou kvality a mě ještě nahrává to, že mám oba ve velké oblibě. Vyznění filmu mi hodně připomíná Lost in Translation (2003), který taky prezentuje dvě osoby se syndromem vyhoření a hledáním smyslu života. Oba filmy mají leccos společné. Místy jsou vtipné, herecky jsou oba geniální a hlavně jsou oba neskutečně hořkými snímky. Ocení to málokdo, ale pravda je že se v obou skrývá neskutečná krása. (78 %) (12.02.2017)