Zkáza krásou

Třeštíková a Hejna propojují intimní zpověď s životopisným filmem a daří se jim. Zejména díky střihu je celé vyprávění plynulé a působí velmi emotivně. Třeštíková nabízí unikátní náhled na pomíjivost krásy. Sledujeme hvězdu prvorepublikových filmů, jak se mění ve vrásčitou a odtažitou stařenu, které až flaška becherovky dokáže rozvázat jazyk. Třeštíková strávila u Baarové dvě odpoledne a hlubší vztah s ní vybudovat nestihla, ale i to můžeme brát zavděk, jelikož i jedna návštěva u staré dámy přináší mnoho zajímavých pohledů do spletitého života této herečky. (05.02.2022)

Množstvo úvah pri popise životných skúseností, ktoré doživotne poznačili bytie holej existencie Lídy Baarovej, ktorá na záver dokonale vystihla postoj svojho okolia: "kto chce, múže hodit kamenem". Niekedy aj strastiplnú cesta za láskou s čistými úmyslami, môže viesť k nešťastiu celého národa. Tak poeticko, tragické ... (08.09.2016)

Rok 2016 je na české filmové scéně bezesporu ve znamení Lídy Baarové, prvorepublikové herečky, jejíž kontroverzní život si přímo říká o to, aby byl převyprávěn na velkém plátně. Zatímco Renčův opulentní snímek se snaží světovým způsobem a s velkým rozpočtem podat lesk a bídu života této divy, tak Třeštíková se zaměřuje intimním pohledem na Baarovou jako na osobu, která si zažila své dobré i zlé časy a zobrazuje vlastní verzi pohledu na život překrásné herečky, které kdysi ležel u nohou ledasjaký muž. Diváci mají možnost vidět téměř vše od úplných počátků, přes hvězdný vzestup a strmý pád, až ke staré Baarové, která s cigaretou a vínem v ruce vzpomíná na Hitlera, Goebbelse, svojí rodinu, kolegy z práce atd. Zkrátka kvalitně natočený dokument o osudu ženy, která byla jak milována tak nenáviděna aneb Milujeme to, co ztrácíme. (08.02.2016)

V tomhle snímku nenajdete pravdu, stejně jako ji nenajdete v hraném zpracování jejího života. Jsou zde fakta, která jsou podána dobovými záběry, ale jsou to především Lídina slova, která jsou zde prezentována jí samotnou. Dá se věřit herečce? I tohle je něco, co vás napadne. Ale přesto z konce necítíte, že by byla spokojená se svým představením, to smíření je až bolestné. (07.07.2017)

Hned zkraje předesílám, že Lída Baarová se mi nikdy nelíbila ani jako žena ani jako herečka. Dokumenty mám ráda, ty Heleny Třeštíkové obzvlášť. Teď mám ale pocit lehkého zmaru, neboť mi přijde, že jsem se vlastně nic nového o Baarové nedozvěděla. Viděla jsem bývalou hvězdu totálně na kaši, jak pije becherovku z láhve, kterou si musí držet oběma rukama, hvězdu, která si zapaluje filtr místo cigarety, hvězdu, která vypouští z pusy perly typu "Já jsem nebyla jen krásná, já jsem měla talent" a "Já jsem byla krásná a oni mě angažovali..." nebo "Já jsem tak strašně nadaná na řeči". Sebereflexe veskrze žádná. Pýcha do posledního dechu. Nebo...? Je pravda, že na samý závěr Baarová říká, kdo chce, ať hodí kamenem... A to je pravda ... Co říct na konec ? Že skvělé byly archivní záběry (některé dosud nezveřejněné), líbilo se mi i jejich načasování v kontextu s vyprávěním Baarové, a že to není takový průšvih, jak to možná z mého komentáře vyznívá. (04.02.2016)