Jak Bůh hledal Karla

V tomhle poloinscenovaném dokumentu se vlastně jen ukazuje, že Češi nejsou ateisti (jak se tu tvrdí), ale "něcisti", neboli uznávají, že nad námi "něco" je (nebo může být), jen si to nespojují s tradičními náboženskými pojmy, jako je Bůh, atd. No a když k tomu přičteme, že se u nás moc nechodí do kostela nebo do jiných institucí, kde by se mluvilo o věcech, co nás přesahují, tak leckoho z nás pak to neřešené životní směřování prostě dožene... třeba jako to tady dohnalo Karla. Ve zbytku dokumentu je pak už jen těžkopádně natočené svědectví, že v Polsku to mají liberálové těžké. Což není zrovna něco objevného. Zkrátka jsou diváci celou dobu jen utvrzováni ve stereotypech, nic víc. Dá se tedy ten film vůbec za něco ocenit? Leda tak za (nechtěnou?) směšnost aktérů. __________ Karel o Polsku: "Kdybysme si tady dovolili s manželkou umělý oplodnění, tak prostě... by nás tady asi exkomunikovali, nebo co." ..... || ..... polský kněz a Karel: "Takže ty jsi nevěřící a nepokřtěný?" - "Áno, áno! U nás to jde." ..... || ..... Karel se snaží s polským knězem udobřit: "Já jsem si třeba bral ženu v kostele... jestli to je třeba nějakej >plus bod< pro mě." (20.01.2024)

Aneb jak se čeští apoštolové ateismu vydali do čtyřikrát větší země hlásat svou pravdu a snažili se tamější obyvatele nenásilně a podprahově přesvědčit, že by měli přijat jejich bezvěreckou prázdnotu a frustraci a vzdát se svých po generace předávaných a pevně zakořeněných hodnot, za což sklidili patřičný posměch a opovržení. Ano, Polsko má svých problémů dost, ostatně jako kterákoliv jiná země, ale tady je mnohem zarážející ten problém, že dokument, který se to původně snažil zdokumentovat a uchopit, se postupně úplně ztrácel v tom, co chce vlastně zachytit, takže se nakonec musel uchýlit k lovu senzací. Vlastně bylo docela zábavné sledovat, jak se v tom ta banda tragédů plácá, proto asi za dva. (12.01.2024)

Parta českých balíků dělá ostudu v Polsku. Nevypovídá to vůbec o ničem, protože střet jakéhokoliv balíka s kýmkoliv vždy říká totéž bez ohledu na to, jaké názory zastávají. Kdyby parta katolických balíků vyrazila do Čech, vypadalo by to stejně. (Nemyslím si vůbec, že Karel Žalud je balík v reálném životě, to je věc střihu.) Trapnost je zachycena přesvědčivě, ale nic neodkrývá a neodhaluje - v Boratovi podobný střet stereotypního balíka s cizí kulturou odhaluje nějaké podvědomé a skryté vlastnosti společnosti, zde tahle vrstva není, o Polácích se nedozvíme nic krom toho, že jsou hodně věřící národ, a o Češích se dozvíme, že takoví nejsou. To bylo už v úvodním titulku. Nejdeme pod kůži, pouze sledujeme demonstrace toho, s čím jsme do filmu přišli. Jde o film stvrzující stereotypy, což je ostatně trademark tohohle týmu. Ve (velmi řídkých) velkodušnějších chvílích najednou dokument řekne, že stereotypy, které většinu stopáže buduje, jsou o kus složitější. Tak proč je teda budoval? Jediné, co si z toho jde odnést, je vzdání se tohohle problému, protože mimo jsou katolíci i nevěřící - každý ten, který se svůj názor snaží nějak formulovat. Čpí to takovou tou centristickou arogancí. Přesto jistě nejlepší Klusákův film za roky jako komplexní dokument - formálně je lepší V síti, které je ale jen komerční aplikace formátu, co se okoukal ve světě někdy před patnácti lety. Tady má člověk pocit, že se to aspoň snaží dělat něco jiného než prodávat trička, tak to je plus. I když teda i tenhle cynický ironický edge pohled na svět přestal být zajímavý někdy v půlce první dekády století, na to by se bylo dobré vykašlat a přestat natáčet s pohrdáním. Klusák s Remundou se vyžívají v hledání ironických "mnohovýznamových" obrazů, ale dnešní meme culture je na míle před nimi. Chce to aktualizovat Netflix subsctiption, aby člověk viděl, jak vypadá dokumentaristika aspoň minulé dekády. Optika Českého snu (který jsem minulý rok na Cenách kritiky za sebe zařadil do top 10 nejdůležitějších porevolučních českých filmů) je mindset, který na západě vyšuměl koncem devadesátek a u nás o dekádu později. Move on! 2 a 1/2 U jiného týmu bych zaokrouhlil nahoru a chytil se pár veselých scének, ale Klusák s Remundou by měli být tuzemská špička, četl jsem to na Wikipedii. (30.10.2020)

To je zase ostuda Ćechů v Polsku...Celé se to obrátilo - za komiky a šašky jsou čtyři protagonisté. Poláci se k rozjuchaným bezvěrcům chovají tolerantně. Jen z katolické stanice stanice Radio Maryja je vyhodí, načež uspořádají provokativní akci. S lepších pochopení Poláků a jejich vztah k Bohu to nemá nic společného. Spíš začíná jít o politickou agitku. Což si uvědomí i filmaři a vznikne tvůrčí hádka. Režisér Karel Žalud se nechá vyzpovídat k odvážnému faráři, který riskuje zneužití dokumentu a ten mu řekne:"Jestli chceš najít Boha sám, zvolil sis těžší cestu.“ Zde dokument začne víc vypovídat o českých režisérech , než o Polácích. Pobavila mě fanatická matka, která dcerám zakazuje Hello Kitty jakože „kočku z pekla“. (02.11.2020)

Příliš jsem nepochopila, co mělo být cílem dokumentu - byl rozkročen do několika směrů a výsledkem jsou jen rozpačité dojmy. Dokument vychází z tvrzení, že jsou Češi nejateističtější národ v Evropě, což je samo o sobě klišé, které obvykle následuje otázka po tom, co to vlastně ateismus je a kdo jsou vlastně ti, kteří o sobě říkají, že jsou ateisté (to však dokument neřeší). Dále dokument vychází z předpokladu, že jestliže Polsko patří k jednomu z nejvíce katolickému národu v Evropě, pak právě tam nejspíš bude možno zažít přítomnost Boží na každém kroku. Motivem snímku má být hledání Boha, avšak spíš jsem z něj cítila senzacechtivost a utvrzení se ve stereotypech o Polácích a jejich víře v Boha. Do tohoto guláše je jako koření přimíchána návštěva Rádia Maryja, zfanatizovaná posluchačka rádia a setkání s protagonisty hry Klatba Teatru Powszechného - nechybí tudíž ani kauzy, ve kterých byli polští kněží obviněni z pedofilie. A kdyby ani to nestačilo, snad senzaci vyvolá „rozhovor“ s exorcistou. Za většinu protagonistů, kteří stáli před kamerou, mi bylo tak nějak trapno – zejména, když jim lidé upřímně odpovídali na tak intimní věc, jakou je jejich vztah k Bohu nebo na to, jak a kde Boha najít. Ano, kdo se alespoň trochu zajímá o dění v Polsku, tak je obeznámen s kauzami, na které dokument naráží, avšak ty už jsou v době uvedení dokumentu do kin vlastně dost vyčpělé (nepřináší nic nového a tudíž ani skandálního). Od režijního dua Klusák-Remunda bych tedy čekala víc – rozhodně ne něco tak povrchního, prvoplánového a vlastně i banálního. (06.02.2022)