Vlak

Francouzi prchají ze severu Němci obsazené země na dosud neokupovaný jih a stejným vlakem zkouší uniknout také německá židovka Anne. Její postavení je o to horší, že je nepřítelem nejen ve vlastní zemi a musí proto skrývat svoji identitu; německým uprchlíkům hrozil internační tábor i ve Francii.. Těch pár dní silného vášnivého vztahu, který prožije během cesty s mladým Francouzem bere zřejmě jako poslední nadechnutí před blížícím se neúprosným osudem. Postava krásné a tajemné cizinky Anne, ač z pera Georgese Simenona, mi hodně připomínala postavy osudových žen z románů E.M. Remarqua. (11.02.2019)

jeden Francuz /jean-Louis Trintignant/ a jeho zydovska priatelka utekaju pred nacistickym hnojom, ktory sa vtedy jaxi rozmohol v Europe. Nechyba dobytci vagon, ale nastastie nejde do smutne znamych taborov, ide len o utek. Pierre Granier -Deferre /heroin, Kocka/ natocil dalsi vysoko kvalitny film, Trintignant vzdy vedel hrat, Romy Scneider tiez, videl som aj mladu Ancu Wiazemsky /Teorema 1968/. Film je to hlavne depresivny, lebo ich laska mala v tych rokoch vysoko tragicky potencial : 80 % (01.06.2019)

Názov skutočne neklame, vlak sa nachádza v drvivom počte záberov a keď ho nevidno, tak ho počuť. Finále filmu sa však odohráva už v meste. Ide vo svojom jadre o milostný príbeh určený najmä pre romantické ženy, ale na pozadí tragických udalostí. Nejde tak o žiaden sentimentálny príbeh, dočkáme sa aj veľmi znepokojivých záberov. Záver je ale patrične otvorený, domnievam sa však, že ak by scenár hneď troch autorov (možno tu bol problém) bol jasnejší, priklonil by som sa k štyrom hviezdam. No a ďalší menší problém som mal s hlavnou mužskou postavou. Trintignant tu pôsobí ako čestný muž, ale v podstate bez problémov podvedie manželku a ako sa neskôr dozvieme, nebolo to prvýkrát. Tie emócie ale na mňa fungovali. 70% (04.10.2019)

Již dávno vím, že Lelouch je geniální obrazotvůrce, v jeho filmu jsem věřila krásné ženě, že se může zamilovat do Trintignanta. Jenže zde chybělo to lichotivé oko romantizující kamery a naplno se ukázalo, jak moc je Trintignant nepřitažlivý. Z Romyny naopak sálá ženskost a krása na hony. Jelikož to byla výtečná herečka, dokázala mě oblafnout a já jí věřila, že se kouká na toho nejméně zajímavého tvora mužského pohlaví v šírošírem okolí s něhou, láskou a obdivem. Trintgnant měl svoji úlohu mnohem snazší, koukat se na extrémně přitažlivou ženu s láskou a něhou, to přece žádný muž hodný toho označení nemusí hrát! A tak zatím, co Romyna hraje svoji romanticko - tragickou úlohu až na dřeň, koexistuje s ní Jean-Louis. Takový závěr jedné magické válečné romance byl nevyhnutelný, ale skutečně jsem doufala, že nepřijde. Vše pozitivní ve filmu zosobňuje Romy, proto jsou všechny hvězdičky jen pro ni. (01.10.2019)

Film mi přišel hodně tezovitý a hodně tlačil na pilu v tom, jak má divák koho chápat. Třeba ty vložené dokumentární černobílé vsuvky hloupoučkému divákovi říkají, podívej, oni se smáli, ale lidé umírali! No není to hrůza? Samozřejmě že je to hrůza, ale ne když mne u filmu do podobného názoru někdo křečovitě nutí. Celé to putování za nejistotou, poznávání se dvou lidí, kteří mají při té dlouhé cestě dost času na rozhovor a poznání jeden druhého, by mohlo být zajímavé, kdyby to nebylo poněkud povrchně, křečovitě a skutečně tezovitě natočeno. Od začátku je jasné, jaké emoce z nás film chce dojit a dojí je někdy poněkud neústrojně. Mne osobně ani hlavní postavy nedostaly třeba jako v Přízraku lásky, kde hrál s Romy Scheiderovou Marcello Mastroianni. Možná kdyby snímek byl komorním dramatem v jedné kulise... jenže to by pak šlo spíše o divadlo. Zde je skutečně nejsilnější až závěr, kdy hrají jen pohledy a gesta. Vadily mi i ty podivné střihy a skoky v čase a místě příběhu. (30.08.2013)