Bez motivu

Za polovinou třetí dekády svého života objevuju filmové žánry, které jsem doposud míjel. Cítím se při sledování těchto skvostů kinematografie jako nepolíbený panic, který nese nákup starší krásné ženě až do bytu a ona ho pozvala na kávu s tím, že se ještě osprchuje a hned se mu bude věnovat.. Bez motivu nebylo výjimkou a na jeho konci jsem cítil tu dobře známou euforii po skvělém zážitku. Jediné co trošku nechápu proč je tato staromilská francouzská kriminálka zařazena pod tagem giallo ( byť tedy ji tam řadí i IMDB), nejsem zatím znalec , ale řekl bych, že kromě rukavic páně/paní vraha/vražedkyně ( nechci spoilerovat) to moc giallo není. Mám rád detektivky Eda McBaina a byť se děj drží předlohy velmi volně a i postava Steva Carelly má v podání Jean-Louise Trintignanta odlišný ráz, takovej tvrďák to není,bylo mi to jedno, protože nejsem fanatický vyznavač "knihukopírujících" filmů a užíval jsem si ten přímočarý tah na branku. (16.12.2013)

"Politika, je v tom určitě politika." A udělali to extrémisté, anarchisté nebo dokonce odbory. Možností je spousta, ale tady motiv byl a to celkem zřejmý, takže si dovolím zlehka nesouhlasit s názvem snímku. Taky si dovolím tvrdit, že by policie na nic nepřišla, kdyby si naprosto zbytečná postava asistenta režie náhodou nepustila pusu na špacír přímo před detektivem Carellou. Přitom to nebylo vůbec špatné, napětí se dalo krájet, ale od chvíle, kdy Carella zasáhl ostřelovače z místa činu svým dalekonosným koltem, jsem to už nedokázal brát vážně. (01.02.2016)

Pomalé rozvazování šátku na očích. Vinni bez trestu? Ani omylem! Další na řadě. Na programu: Vražda. Mám tě na mušce. Motiv v éteru bezradnosti. Motiv bez tváře. Motiv jako Ariadnina niť. Sestavit kresbu případu a definovat rysy pohnutek nebude jednoduché. Indicie na pracovním stole rozevřené. Sedmička nenáviděných na seznamu, sedm portrétů ďábelských na plátně. Slunné Azurové pobřeží skropené krví beze stop, vendetou bez jména, obmotáno vláknem záhadného snipera, siluetou zla. Rozsudek spolykaných slz rozviklané, kvílející minulosti. Divadlo ponížení jako základní stavební kámen, jako spínač zkalený do ruda. Minulost ťala do živého hledáčku zlosti, vysáté části bytosti. Čistá práce, bezchybná trefa. Přesný, přímočarý, charismatický inspektor ze žurnálu uhlazeně dedukční drsné detektivní školy, Jean-Louis Trintignant to má "ve voku." (13.11.2014)

Tento film som mal pred štyridsiatimi rokmi veľmi rád. Vo vtedajšej konkurencii to bola žánrová špička. Literárna predloha od môjho obľúbeného Ed McBaina, hudba ešte od obľúbenejšieho Ennia Morriconeho, Jean Louis-Trintignant podávajúci kvalitný i keď nie bezchybný výkon, atraktívne prostredie, krásne ženy. Čo viac som si mohol priať. Ale po štyridsiatich rokoch sa film dostáva do úplne iného konkurenčného prostredia a to, čo kedysi stačilo na štyri hviezdičky, už nestačí. Takže aj keď s pocitom nespravodlivosti voči tomuto filmu dávam tri, i keď najlepšie by bolo tri a pol. (16.11.2014)

Z dnešního pohledu zub času již příliš ohlodal kdysi možná kvalitní francouzský film, který ovšem dobové produkci americké provenience nesahá ani po kolena. Podivná forma (kupříkladu scéna s výslechem v autě, která asi měla vyznít lascívně, ale dnešním okem je to čisté guilty pleasure...), až příliš statická, nepřesný střih a mnohdy prazvláštní střihová skladba, hudba Ennio Morriconea je sice pěkná, ale většinou až příliš dramatická k mnohdy naprosto nedramatickým scénám a víceméně pouze ona je zdrojem nějakého napětí... (07.02.2016)