Bez motivu

Tento film som mal pred štyridsiatimi rokmi veľmi rád. Vo vtedajšej konkurencii to bola žánrová špička. Literárna predloha od môjho obľúbeného Ed McBaina, hudba ešte od obľúbenejšieho Ennia Morriconeho, Jean Louis-Trintignant podávajúci kvalitný i keď nie bezchybný výkon, atraktívne prostredie, krásne ženy. Čo viac som si mohol priať. Ale po štyridsiatich rokoch sa film dostáva do úplne iného konkurenčného prostredia a to, čo kedysi stačilo na štyri hviezdičky, už nestačí. Takže aj keď s pocitom nespravodlivosti voči tomuto filmu dávam tri, i keď najlepšie by bolo tri a pol. (16.11.2014)

Nejaký motív to predsa len má. Ale kým sa k nemu film s rastúcim množstvom rovnakých vrážd dokotúľa, už je akýkoľvek motív v podstate ukradnutý. Jednoducho vraždí sa, pretože niekomu na tom sakra záleží. Také akože priamočiare a drsné, ale v podstate o ničom. Autori sa tentoraz vyhli akejkoľvek sociálnej kritike. Ostalo čisté divadlo pre divadlo. A to samo osebe nikdy viac ako priemerný film nevytvorí. (18.11.2014)

Fajnové krimi z období zlatých sedmdesátých let francouzské kinematografie. V těch letech, kdy tyhle ty filmy vznikaly, jsem dosáhl plnoletosti a s nadšením rád navštěvoval kina s filmy s J. L. Trintignanem, Lino Venturou, Alainem Delonem, Michelem Piccolim a mnoha dalšími vynikajícími francouzskými herci. Jistě, velký pan cenzor, ten vzorný soudruh, mnohé filmy nechal prostříhat, aby se mé bystré a toužící oko a "socialistická" duše neposkvrnili pohledem na obnažená prsa jisté francouzské krásky. Rád bych se na ně sice podíval (tenkrát především :-), ale už tenkrát mi bylo jasné, že vysoká hodnota snímku Bez motivu je někde úplně jinde. A ta hodnota u mě v srdci za ta léta neztratila zhola nic na glancu. (17.02.2014)

Skvost průměrnosti.¬         Příjemná dobová lehce zapomenutelná detektivka, zápletka je inteligentní (však je dle Evana Huntera). Zajímavá hudba — břitká do děje, zároveň úsporná i výrazná (ejhle — E. Morricone!). Herecké výkony na úrovni, leč nikterak výrazné. Totéž lze říci i o kameře a režisérském vedení. Malý skvost průměrnosti, z něhož vyčnívá jeho hudební složka.¬                 Případné opoznámkování: uživ. Malarkey, Superpero, Greg25. (10.10.2018)

Z dnešního pohledu zub času již příliš ohlodal kdysi možná kvalitní francouzský film, který ovšem dobové produkci americké provenience nesahá ani po kolena. Podivná forma (kupříkladu scéna s výslechem v autě, která asi měla vyznít lascívně, ale dnešním okem je to čisté guilty pleasure...), až příliš statická, nepřesný střih a mnohdy prazvláštní střihová skladba, hudba Ennio Morriconea je sice pěkná, ale většinou až příliš dramatická k mnohdy naprosto nedramatickým scénám a víceméně pouze ona je zdrojem nějakého napětí... (07.02.2016)