Môj kamoš obor

Jistoty jsou v životě nejdůležitější. Dalík do vězení nenastoupil (ok, tak na konec překvapivě ano), Babiš v rámci předvolebního xenofobního populismu zašel až k popření holocaustu (ok, tak prý se jenom nepřesně vyjádřil a nezná rozdíl mezi pracovním a internačním táborem) a Steven Spielberg zrežíroval další výborný film, byť se u nás OBR DOBR na rozdíl od zahraničí nedočkal příliš příznivé divácké a kritické odezvy. Mezi nejčastější výtky patří, že jde o špatně odvyprávěný počin, potažmo že závěr není kompatibilní s (pohádkovým) zbytkem. Důvody těchto dvou nesmyslných kritických připomínek jsou dle mého následující._____ OBR DOBR (THE BFG) není skutečně odvyprávěn jako jiné rodinné spielbergoviny (E.T. - MIMOZEMŠŤAN, HOOK, případně i ten JURSKÝ PARK). Na místo příčinné provázanosti jednotlivých bloků upřednostňuje uspořádání typické pro poslední spielbergoviny (LINCOLN, MOST ŠPIÓNŮ). Staví na paralelismech na rovině vyprávění (střídání holčičí a obří perspektivy, rytmizující prozkoumávání obou světů) i stylu (různé typy svícení pro každý svět, delší záběr kontinuálně sledující hrdinku v ohrožení každou cca půlhodinu). Propojuje spíše jednotlivé motivické (od postav odvislé - klukův kabátek, holčičí deka, veganská obří pochoutka a pití...) a na nich napojené tematické (od významu odvislé - slabší by se neměli nechat požírat silnějšími, humanistické řešení situace) linie. Celou dobu to přitom nezapomíná být nesmírně hravé, blbnoucí s perspektivou (3D efekt, nadhledy a podhledy, průchody mezi světy, running gagy založené na odlišné velikosti apod.), odkazující se na jiné Spielbergovy snímky (E. T. - MIMOZEMŠŤAN, 1941, BLÍZKÁ SETKÁNÍ TŘETÍHO DRUHU, INDIANA JONES A POSLEDNÍ KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA, JURSKÝ PARK, ZTRACENÝ SVĚT, ZACHRAŇTE VOJÍNA RYANA...) a reflektující tvorbu (kinematografických - viz stínohra) snů._____ A ten poslední akt? Spielberg vždy kombinoval několik poetických tradic, za jejichž slučování byl mnohdy kritizován (naposledy nejvýrazněji asi za spojení artového štafetového způsobu vyprávění se stylem klasických hollywoodských děl ve VÁLEČNÉM KONI). V OBR DOBR to je od Dickense odpíchnuté a z Dahla vycházející fantasy (ba že pohádka - na to se příliš soustředí na definování fikčního světa) s britskou fraškou (královský dvůr). Kompatibilní to je nejenom díky stejné zemi původu obou kombinovaných tradic, ale i pro zužitkování všech předtím nastíněných tematických (např. povstání proti větším, ale mírovou cestou, rozumná domluva mezi lidmi různých národností i velikostí), motivických (např. kabát jako připomínka ztracené osoby i dlouhodobého problému s lidojedy...) i narativních (např. chytání snů a jejich šíření) otázek. Jinak: OBR DOBR je další spielbergovskou okamžitou klasikou a dosavadní převažující výtky vychází pouze z necitlivosti k filmové formě a neznalosti poetických tradic. Jeden z kinofilmů roku 2016. (01.09.2016)

Keď sa sen stane skutočnosťou... Dospelých asi tento najnovší Spielbergov počin moc neohúri, ale deťom by sa to mohlo páčiť. Príbeh síce nie je nejak extra zaujímavý, no aspoň ma nenudil. Navyše dievčatko bolo celkom roztomilé, aj keď niektoré momenty mi s ňou nesadli. No našťastie vždy prišlo niečo, čo predchádzajúcu slabšiu scénu zaplašilo, napr. nápad s prdením a pod. A keď už nič iné, tak aspoň animácia potešila, to bolo naozaj také pohladenie pre oči. Celkovo som však čakal niečo viac. 70/100 (06.11.2016)

Je škoda, že tvorba spisovatele Roalda Dahla není v našich končinách příliš známá - anebo minimálně dostatečně doceněná.Myslím hlavně okouzlující moderní pohádky. V jeho hlavě se zrodil Willy Wonka z továrny na čokoládu, právě on je autorem Jakuba a obří broskve nebo Fantastického pana Lišáka. A je také tvůrcem obřího světa v Obru Dobrovi. Scénář si sice s Dahlovým příběhem docela zahrál, ale naštěstí se režie chopil Spielberg, kterej dokázal scény oscilující na hranici vtipu a trapnosti po chvíli lavírování překlopil na správnou stranu. Týká se to hlavně zapojení anglické královny do děje a "prdící scény" při slavnostní snídani, která mohla k dětinskému nevkusu sklouznout velmi snadno. Jeho zásluhou je film točený v kanadském Vancouveru retro Londýnem, atmosférou sirotčinců a zablácených nočních ulic britskou esencí natolik natolik prodchnuté, že sami Britové by to možná ani stejně dobře nedokázali. A taky do role smutného a dobráckého obra, dojímavé i živé zároveň, obsadil svýho oblíbenýho Marka Rylence. Společně s animátory stvořili postavu, která se ze všeho nejvíc podobá nějakému hodnému dědečkovi. Stačilo mi to vidět jednou, ale bylo to moc příjemný setkání s dětskou imaginací Roalda Dahla. (17.03.2018)

Představitelka holčičky unesené do říše obrů je fajn vybraná – nepůsobí příliš sladce, přesto je milá a vzbuzuje dojem rozumného dítěte, které je opuštěné. Dobře hraje. Ale příběh není moc nosný a až příliš se utápí v CGI animaci. Závěr filmu mi navíc připadá morálně sporný, protože obři byli potrestáni více méně jen na základě snu mocného člověka – v tomhle případě královny. To je nebezpečná myšlenková zkratka. (15.02.2018)

(spoilery) Asi bych do filmu, na který můžou rodiče přivést i dost malé děti, nedával motiv, že se obr přivolává tak, že skočíte z vysokého patra a on vás chytí, protože vám vždy naslouchá a je poblíž. Ale jinak je to moc pěkná pohádka, která se zastává outsiderů. Scéna, kde malá holčička běhá po lese a honí sny, mě nečekaně naprosto dostala. (08.10.2016)