Môj kamoš obor

Steven posunuje hranice vizuálního kabátu, čaruje s digitálem a barvama, ale současně útočí na ty nejmenší děti. Což je pro mě neskutečná kombinace paradoxů. Na jednu stránku opravdu skvostný vizuál za hromadu peněz, na druhou stranu utahaný a velmi vlažně odvyprávěný příběh pro nejmenší, který nemá moc co říct a mnohé scény doprovází pocit nudy. Takže letos asi největší zklamání vzhledem očekáváním. 2,5*. (06.11.2016)

Viděno v peruánském autobusu ihned po propagační přednášce nejakýho místního šaška o dalším z nekonečné řady připravků, které človeku dokonale vyčistí útroby od všeho svinstva. Poté, co si několik "chytřejších" spolucestujících pár balení zázraku zakoupilo, mohlo se přejít k projekci. S obavami jsem očekával, co nás zase vybalí. Nejedu v Jižní Americe autobusem zdaleka poprvé, takže už mám určitou představu o místním filmovém vkusu a je třeba říct, že až asi na tři výjimky vždycky pustí to, co bych snad ani nikdy vidět nemusel. A tohle ta výjimka rozhodně nebyla. Svou zábavností a schopností udržet mou pozornost plynule navázal na předchozí proslov o čistění střev. Navíc zase obludně digitální, což pro mě znamená, že ve filmu na mě všechno působí strašně uměle. Nevim proč takovýhle filmy nedělají radši komplet kreslený, aspoň u mě by tak měly mnohem větší šanci uspět. Jinak mi dalo docela práci zjistit, na co jsem se to vlastně díval. Jednak byl film klasicky dabovaný do španělštiny (ostatně jako všechny filmy tady), dále neměl na začátku žádný titulky a někdy chvíli před koncem se mi konečně podařilo, i přes všechen okolní hluk, usnout. Nakonec jsem to teda nějak vygooglil (název to má fakt dost neodhadnutelnej) a místo očekávaný rutinní disneyovky pro děcka se z toho vyklubal dokonce sám Špicberk. Ale vlastně to na něj docela sedí, podobných ptákovin už pár natočil. Tahle má snad ještě navíc podporovat vegetariánství. A to už je hnus. (21.12.2016)

Magická fantasy disneyovka o dívce, která "ještě musí pochytat hodně snů", a obrovi, který ty sny - alespoň některé - umí dělat. Steven Spielberg se Obra Dobra chopil se svým typickým perfekcionismem a ačkoliv opravdu jde především o snímek určený dětem, dospělí si v něm to svoje také najdou, pokud v nich ještě alespoň trochu dítěte zůstalo. Vždyť poselství toho vzácně neuspěchaného filmu je tak univerzální... Oba hlavní herci (Ruby Barnhill, o níž ještě doufám uslyšíme, a digitální Mark Rylance, kterému digitálnost nic neubrala) jsou úžasní, režie má spoustu nápadů (obrovo schovávání se před lidmi, Sophiino schovávání před lidožrouty), kouzlí nádherné scény (chytání snů) a humor na rozdíl od Hooka není snad ani v jednom případě vyloženě jednoduchý (ani v případě toho prdění, které je naopak velmi vtipné). Hudba Johna Williamse, která místy připomene Sám doma, je opět dokonalá, tentokrát ozdobená krásnými flétnovými sóly. Jen mě trochu mrzí, že se Obr Dobr do kin dostal jen s dabingem. Není špatný, ale je zkrátka vidět, že v původním znění budou některé emotivní scény ještě emotivnější. A na to si schovávám pátou hvězdičku. (03.09.2016)

V Tintinových dobrodružstvách to Spielbergovi ešte vyšlo, v Obrovi ale jeho výlet do žánru detského filmu a detskej fantázie pôsobí ako zúfalá snaha o oslovenie menšieho publika. Látku mohol nakrútiť hocikto priemerný, napríklad Rattner, a osobne by som si rozdiel medzi majstrovým rukopisom a zameniteľnou rutinou ani nevšimol. Dvojhodinový film trpí absenciou poriadnej zápletky a vizuál ju nahradiť nedokáže, prípadne môže niekomu zážitok ešte viac znepríjemniť. (25.12.2017)

Spoilery! Mark Rylance je neskutečně sympatický člověk s dobráckým pohledem a uklidňujícím hlasem. Myslím si, že Steven Spielberg nemohl vybrat lepšího člověka ke ztvárnění jeho obra. Musím se přiznat, že se mi Spielbergovi kultovní pohádky vůbec nelíbili. Ať už je řeč o E.T. - Mimozemšťanovi či o Blízkých setkáních třetího druhu. K této pohádce jsem byl tedy nemálo skeptický. V tomto případě zcela zbytečně. Už v úvodu si mě snímek získal neskutečně krásnou vizuální stránkou a moc příjemnou atmosférou. Celé to krásně hrálo barvami a dovedu si živě představit, že by kdejakému epileptikovi udělal snímek krásný večer plný intenzivního třepání a pěnění úst. Vsuvečka s královnou mi zpočátku přišla dost nadbytečná a děsil jsem se toho, co přinese. Nakonec ji tvůrci pojali s obrovským nadhledem a mohl jsem se s chutí zasmát. Závěrečná operace britské armády v pohádkovém světě obrů v rytmu "God Bless UK Army!", byla hodně mimo mísu. Naštěstí trvala jen okamžik. Celkově jsem tedy příjemně překvapen a nebál bych se snímek doporučit rodičům s dětmi. Věřím, že si zde každý pochutná na tom svém. (03.08.2017)