Šingeki no Bahamut

[1. série] Když se v anime utkávají démoni s andělama, bývá z toho sice spoušť nezměrných rozsahů, ale častěji v hlavách diváků než na obrazovce. Chtě nechtě musím v tomto SnB (ne, žádný snowboard) tedy pochválit, protože přítomnost ultrahorlivých, zaslepených "dobráků" a slizkých rohatců byla jen motorem k velkým bitvám nez fillerovsko-filosofickým debatám. A jak tomu nechyběla zezměpisná šířka z pekla až do nebe, chyběla tomu hloubka a děj drhl stále o břeh. Sekunduju s tím, že tempo je od začátku našláplé a prošpikované vtípky až do konce (jediné zpomalení v bažině) a i když divákovi tedy zprvu chybí základní orientace, brzo se s dějem srovná a je připraven na další novinky / zvraty..které už nepřijdou. Důkazem budiž několikadílné (na první pohled důležité) postranní kočkování 2 hlavních postav, které je vysvětleno během minuty klišoidní citlivě necitlivou zpovědí jednoho z bad guyů. Jinak bychom se o tom nedozvěděli, jak na to není čas, že? Bohužel tedy, jíž od jinak slibného startu víme, co se na konci musí zákonitě stát a po cestě zdvihneme obočí teprve párkrát během úplného závěru (Star Wars moment + neklasický uzavření), ale krom toho je příběh až přepřílis lineární a uspěchaný. Postavy měly kvalitu velmi nevyváženou: Favaro, Amira, i Rita byly slušné, v případě Kaisara a namátkou Lucifera otravné až úplně zbytečné. Jsou tu ovšem 2 faktory, resp 1 velký a 1 hodně drobný, který mi čas a vzpomínky osvěžily: Mírně retro animace, která v tomto provedení má hodně sexy styl a tanec. Ano, tanec. Byl pouze obsažen v jednom dílum ale i ta minutka dvě zdařile provedeného společenského flámování mi stačila k smutně-nadšenému procitnutí, že mi v těch středovekých fantasy anime jednoduše chybí. Závěrem upřímně dodám, že jsem čekal akcí a emocema přehnanou fantasy mlátičku. S tímto očekáváním se SnB velmi decentně popralo; jenže když takový Bahamut mohl klidně být nahrazen nadpozemsky obrovským automatickým rotačákem, víte, že konečný efekt se zrovna nedostavil. 70%, 3*-4*. Favaroooooooooo! (15.05.2017)

Úžasné anime. Hodně odlehčené scény střídají ty vážně a dost smutné. Fantasy svět plný démonů, bohů a doplněný o příběh Johanky z Arku. Anime má španělský nádech, nejen prostředím, kostýmy ale i hudbou. Seriál má hodně svižné tempo. Spoustu epickým momentů, efektivních soubojů a výbuchů. Celkově je hodně akční. Na co je třeba si trochu zvyknout, je poněkud retro kresba, ačkoli animace jako taková je bezchybná. Příběh je opravdu bohatý. Seriál je proto velmi krátký, vzhledem k tomu, co jeho svět nabízí. Happyendu se nedočkáme. (21.11.2016)

Genesis - 85% - Zatímco zdálky jsem viděl neslučitelnou kombinaci bláznivých eskapád, steampunku, zombie, dračí fantasy, božských i démonických stvoření a Johanky z Arku, zblízka to bylo mnohem lepší. A překvapivě i mnohem klidnější. Dobrodružství Favara, Kaisara a Amiry totiž po úvodní rychlopalné představovačce přeladí na příjemnou kolej (anti)hrdinského putování, během kterého se hlavním hrdinům do cesty připlete tu vítaný spojenec, tu zavilý nepřítel. S nápaditými akčními scénami, velkolepou válečnou scenérií i výtečným soundtrackem je dvanáctka epizod skutečně zoufale málo, což má za následek nejen skutečnost, že bych co nevidět velmi rád uvítal výbušné pokračování, ale i to, že tenhle svět potřeboval prokreslit ještě o něco víc. Vedlejších charakterů, které do děje sotva stíhají zasáhnout, aby hned zase mizely, je totiž až trestuhodně moc. Nic to ale nemění na tom, že se Bahamutovi zaslouženě podařilo stát se hitem a že i přes značně nadstřelené prostředí dokáže humor, romantiku i akci kombinovat až neuvěřitelně. A když se mi podíváte do očí, tak uvidíte, že nelžu! Virgin Soul - 100% - Nebudu zapírat, že maximální hodnocení pro vymodlené pokračování je snad i trochu přehnané, ale protože jde o dost možná nejlepší anime sezónu za delší dobu, nebudu se podobné štědrosti bránit. Bál jsem se desetiletého časového skoku, nové hlavní hrdinky i toho, že staří známí zůstanou buď v rolích přihrávačů nebo dokonce zcela mimo obraz, ale nic naštěstí není tak horké, jak se to v tomhle létajícím voze uvaří. Všichni, na které divák hladově čeká, se dříve či později objeví a nadělají přesně takovou paseku, jakou si přeje a možná i něco navíc. Na to, že celý seriálový vesmír vychází ze hry, má spoustu říší, pravidel a v neposlední řadě nálad. Od akce k melodramatu, od náboženských parafrází k prvoplánovému košilatému humoru. Pro někoho zmatený bolehlav, pro mě je takto velkolepý a chvílemi až přebujelý svět andělů, démonů, rytířů a draků rájem. (02.02.2015)

Ztráta času. Neskutečná patlanina všeho možného s překombinovaným dějem, s klišovitými a nesympatickými postavami. Nejde ani popsat co všechno tam autoři nacpali. Jen tak několik příkladů, řečtí bohové, andělé, démoni, čerti, zombie, draci, Godzillodrak, Johanka z arku, mechy, magie, piráti, rytíři, chapadla, bounty hunteři, chodící kostlivci, mořská příšera, leviathan, banditi, kouzelný les, zakletý les, vyvolávání monster, mluvící kačer, konec světa. Postavy jako Satan, Zeus, Belzebub (to není ten samý co Satan :) ), Lucifer (to je taky někdo jiný), Anděl Gabriel, Michael a kupa dalších. A to vše nacpáno do 4 hodin děje. Všichni se chovají nesmyslně, bojuje někdo z někým z nějakého nesmyslného důvodu a nakonec to všechno zničí drak, který to tak dělá každých x 1000 let, přesto, že tentokrát s tím nikdo nepočítá (všichni jsou tak nějak v klidu) a nikdo to neřeší (ikdyž všichni říkají opak). Ještě, že to má jen 12 dílů, protože s tolika vedlejšími postavami se to mohlo klidně protáhnout na 1000 dílů a vypovídací hodnota by byla stejná. 40% - Chudáci Zeus a Satan se v hrobech obrací... (08.02.2015)

Nezřídka se mi při sledování anime stává, že nadávám nad rozplizlostí a prázdnotou děje, jeho nulovým vývojem, přešlapováním na místě a nezajímavými postavami. O to větší bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že Bahamut v tomto ohledu představuje opačný extrém – děj se zde řítí jak splašený kůň ve snaze vměstnat se do dvanácti dílů, přestože by seriálu daleko více slušela dvojnásobná délka, kdy by postavy a zejména fantazijní svět dostaly větší prostor k rozvinutí a předvedení se v plné kráse; takto má divák po zhlédnutí dvanáctého dílu pocit, že viděl vlastně jen nějakou krátkou ochutnávku z universa, které může rozhodně více nabídnout. Ke srovnání se nám z téhož roku nabízí Čajka, kde tvůrci taktéž stvořili fantasy svět zřejmě tak, že smíchali dohromady náhodné nápady a prvky, co jim zrovna přišly pod ruku, skoro jako by si mezi sebe přizvali ducha Tristana Tzary, leč v obou případech vznikly zajímavé světy – ten Čajčin je více nápaditější a bláznivější, ten Bahamutův se více drží fantasy kánonu a bere se o něco vážněji. Na Čajce byla z postav zajímavá jen Čajka, ovšem u Bahamuta mají své kouzlo a vnitřní rozměr všichni čtyři hlavní hrdinové. A pokud se konečně bavíme o audiovizuální stránce, patří pomyslná vítězná cena jednoznačně Bahamutovi, neboť zdařilejší a poctivější kresbu a animaci jsem již delší dobu neviděl (dokonce i zakomponování CGI postav se až na lesního draka vcelku povedlo) a soundtrack často a zdařile podkresluje scény. Ve výsledku je tedy největším kamenem úrazu ona uspěchanost, vlivem níž se divák nemůže zbavit pocitu, že se neustále dívá jen na špičku ledovce, přestože by od příběhu a fantazijního světa spolu s postavami mohl dostat mnohem více, vlivem čehož se v samotném závěru místo silné katarze dočká spíše jen pocitu nedopovězenosti, nedokončenosti autorské výpovědi. Nic to však nemění na faktu, že jsem se po delší době dočkal zdařilejšího fantasy anime bez zbytečného fanservisu a ečči, bez nesmyslných zvratů, se zajímavými hrdiny a výbornou audiovizuální stránkou. Pokud bude nějaké pokračování, mohou se mnou tvůrci rozhodně jako s divákem opět počítat. Lepší 3*. (14.02.2015)