Sedm smrtelných hříchů

Tentokrát se neshodnu s hodnocením, protože to není můj šálek kávy. Jsou jisté důvody, proč nekoukám na předlouhé seriály typu Dragon Ball, protože vloženě nesnáším, když se z mírně nadpřirozených schopností postupem času stávájí skilly, při kterých mizí planety a celé galaxie lusknutím prstu. Začátek je přitom slibný: Hlavní postavy je sympatické, vtipné, poměrně bezstarostné (vyjma princenzy) a to počáteční dobrodružné putování je nenásilně přátelské. Po 10. díle se to začíná pomalu zvrhávat v scénáře na začátku popsaných. Vévodí tomu klišoidní prvky příkladné deus ex machiny, nekonečně dlouhé proslovy bad guyů, když se chystají někoho odpravit, aby ta druhá postava dostala šanci a čas jí někdo zachránit..a když už nezachrání, tak perpetické zmrtvýchstání za doprovodu potoků slz a smutných popěvků, jak daná postava prostě nesmí umřít! Jednou? V pořádku! Ale 5x? Slabší stránky této podívané je také jeho předvídatelnost (všechny ty rádoby šokující zvraty jsem viděl na minuty dopředu), velmi zdlouhavý konec, který se táhne 6 dílů a již zmíněná princezna, která je opět tou šablonou vysláblé slečny, která podporuje tým úsměvem, brekotem a patosovitými bezduchými kecy. Nechtěný úsměv/facepalm mi vyčarovaly i všechny ty možné speciální techniky a jejich názvy. Když to srhnu, tak tohle je ryze podívaná pro menší děti, které milují ty prostředí-eratující souboje a nekonečně nabouchané hrdiny. Slabší 3*, které drží Meliodas, epické vykreslení bitek a cca 1. polovina seriálu. (12.06.2015)

Mě tahle ta rodinná tragédie z Alabamy fakt nebavila. Mám strašně ráda overpowered postavy (proto se mi ze začátku kapitán líbil, spolu s panem loutkou jsou to jediné postavy, které se mi nakonec nezhnusily), ale nepotřebuju, aby taková byla každá druhá. Souboje byly v podstatě jen o tom, že na sebe chrlili jeden super ďuper útok za druhým. Nikdo neumírá, co kdyby se hodil později a když už je jasné, že se hodit nebude, tak ho zabijeme, aby se neřeklo, ale nebojte, nebude to nikdo, na kom by vám mohlo třeba jen kapku záležet. Animace v první sezóně nic moc, časem se zlepšuje. Hudba ok. Možná je to na dvě hvězdičky, ale tady je to tak nadhodnocené, že ty slabé dvě dávat prostě nebudu. Ani mě to nemrzí, tohle anime mi strašně nesedlo a mile ráda zapomenu, že jsem ho viděla. A to mám na šóneny vysloveně náladu... to už si snad dám znovu něco, z čeho tohle anime kradlo. (Kdyby někoho zajímalo, proč jsem viděla všechny tři série i tu otravnou OVA, když mě to tak nebavilo, tak za to může Netflix. Strašně mě totiž vytáčí, když mám něco v rozkoukaných moc dlouho a Netflixu trvá ještě dýl, než to odstraní... takže tak :-D) (12.08.2020)

Vezměte Fairy Tail, přiškrťte trochu míru jeho pitomosti a sluníčkovosti, přidejte banální příběh a hurá, Nanacu no taizai je na světě. Stejně jako výše zmiňovaná záležitost, i Sedm hříchů představuje směs spousty zářivých barviček, postav plochých a nudných, power-upů nesmyslných a přehnaných, znásilnění značně vyšumělého příběhového mustru bez špetky invence (byť nutno sarkasticky poznamenat, že oproti FT zde aspoň nějaký příběhový posun je) a samozřejmě nesmí chybět lehčí forma ečči. U mnohých šónenů se stává, že se při sledování alespoň masochisticky ukájím nad jejich imbecilitou, ale Hříchy byly po všech stránkách natolik matnou a nudnou podívanou, že jsem se musel do každého dílu nutit tak moc, jako jsem se už dlouho do sledování nějakého anime nenutil. Tvůrci se možná snažili o fungující humor, ale když se namísto smíchu dostavuje pouze pocit trapnosti, je něco špatně. Zničen a znaven žádám, aby Meliodas a ta jeho banda už ukončili tu nervy vysilující jízdu a nechali mě vystoupit u patnáctého dílu. (22.10.2018)

Po 18. episodě už musím hodnotit. A zaplno. Úžasná hudba, naprosto parádní postavy, proměnlivé okamžiky, ohrožení hlavních hrdinů, zábavné aspekty, srdcervoucí aspekty... A hlavně rychlost, jakým se ten seriál ubírá. V jednom díle je toho napasované tolik, co klasicky v jiných za 2-3. I když je hlavní příběh vcelku mizerný (Svatí Ryříti, v minulosti hodní, jsou teď zlí a chtějí zabít poslední přeživší extrémně nebezpečné Rytíře Hříchů (ach ty překlady :D Sorry), kteří byli v minulosti prej zlí, ale teď dobří...), jak sami vidíte, avšak nenechte se zmýlit touto na oko jasně danou a lineární zápletkou. Je to zpracované skvostně, člověk si tu jízdu užívá a těší se na to týden po týdnu více a více. Parasyte, Durarara!! X2, Junketsu Maria, Kuroko 3... to vše jde stranou a jako první se koukám na Nanatsu no Taizai :-) Krásných a vřelých 90% (16.02.2015)

Napokon, nie až taký masterpiece, ako sa spočiatku javil. Nanatsu no Taizai je nepochybne prekrásnou omaľovánkou, ktorá je premyslená omnoho viac, než sa na prvý pohľad môže zdať, no zároveň jej chýba istá súdržnosť a úcta k predlohe. Štúdiové uchopenie tohto geniálneho materiálu totiž prináša aj mnoho prejavov inkonzistencie, spôsobenej najmä faktom, že pôvodných sto-štyri kapitol mangy je surovo naliatych, do dvadsaťštyri dielov anime. Pre anime-only divákov by však tento nedostatok, nemal predstavovať reálny problém. Aj napriek nevýrazným zásahom do deja, seriál si stále zachováva svoju precízne poskladanú naratívu, ktorá vďaka postupnému predstavovaniu, mystériom zahalených hrdinov, úspešne valcuje zaužívané shounenovské stereotypy. Scény ostali dostatočne hravé, pútavé a naplnené pomerne vyváženou škálou akcie, emócií, vrátane humoru. Sú naviac sprevádzané vynikajúcimi predstaviteľmi súčasného voice castingu a jedným s najvýraznejších Sawanovych hudobných motívov, dokonale vytvárajúcom správne epický feeling. (01.03.2015)