Vojnové hry

Vidieť tento film v čase premiéry, kedy nad svetom visel tieň možných fatálnych následkov Studenej vojny, tak zážitok z neho by zrejme nabral ešte väčší rozmer. Príliš ma to však nemrzí, pretože popri dnes už trochu ošúchanom posolstve, ktoré varuje pred umelou inteligenciou a jej rýchlom vývoji, som dostal pútavé sci-fi, ktorému nechýba svižnosť, vtip a napätie. K tomu sa pridáva aj sympatická dvojica mladých hrdinov (hlavne Ally Sheedy je ohromne rozkošná) a štipka nostalgie vyvolaná dobou, v ktorej som síce nemal možnosť žiť, no výdobytky vtedajšieho zábavného priemyslu ma v detstve tesne dokázali zastihnúť. (75%) (31.03.2019)

Nostalgie, spojená s krásnou naivní myšlenkou, že válka je vlastně nesmysl, ve kterém jsou poraženými všichni. Utopie světového míru, zaobalená do pěkného a jednoduchého filmu. Laciný scénář a šílené dialogy, podpořené předpotopním dabingem minulé éry, kdy prakticky každá věta končila slovíčkem "Oukej", vyvažuje celkem sympatické herecké osazenstvo a odkaz, který v sobě samotný film nese. Nic světoborného, ale jako malý jsem to žral. 65% (10.05.2016)

Vím, že jako malý jsem tento film strašně miloval, takže mu dávám nostalgické 3* a třeba se mi poštěstí ho ještě někdy vidět a utvořit si dospělejší názor :) Update: Právě jsem se na WarGames podíval cca po 10 letech a stále mě uchvacuje základní myšlenka filmu. Ale co mi vadí, je to zpracování. První polovina filmu je skvělá, člověk od toho čeká velmi mnoho. Opak je ale pravdou. Film začíná ztrácet dech a konec je už jenom trapným "rozuzlením" plným klišé, které se snaží dosti neohrabaně v divákovi navodit emoce. Nejhorší je scéna v NORADu, kdy všichni po americkém vzoru na znamení "všechno jsme zmákli" začnou tleskat, smát se a objímat se. To je opravdu vrchol trapnosti... (30.12.2007)

"Po důkladné úvaze jsem dospěl k názoru, že Váš obranný systém se podělal." War Games byly varováním, že svěřit bezpečí země křemíkový diodě není úplně dobrej nápad. Ovšem o moc lepší mi nepřipadá nápad svěřit bezpečí matičky Země do rukou lidí, kteří věří, že můžou vyhrát jadernou válku. Jadernou válku totiž může vyhrát jenom Pakistán, ale to je tajná informace. Já se u Válečnejch her bavím, kdykoli si je zahraju. Připadají mi napínavý i varující a existenciální moudra profesora Falkena mě nutí k rozpohybování obou mých šedých buněk mozkových. (20.01.2022)

„Vojnové hry” sú na jednej strane debutovým, filmovým zárezom pre Matthewa Brodericka, kedy, ako si už všímam, sa rád naburáva do školských, počítačových systémov, aby zmenil známky z klasifikácie »F« , na čosi oveľa priaznivejšie, povedzme niečo okolo céčka, či dokonca až k áčku, že v podstate vo Ferrisovi Buellerovi, bol iba takým neškodným hackerom na prijateľnej báze, ale až následne teraz to trochu viac prepískol, keďže už tak eskalované vzťahy medzi USA a ZSSR, naberajú akurát úplne (ne)štandardný rozmer. Ako počítačový maniak, si totiž chcel zahrať len novú (bojovú) hru, pričom práve nechtiac tým spustil program superpočítača WOPR, kedy už nedokážete poriadne rozoznať, či sa ešte vôbec jedná len o simuláciu, alebo o realitu, to jest generálovi Jackovi Beringerovi vytvorí vrásky na čele, ktorý si musí zároveň zachovať i triezvy rozum, ináč by sa mohla teoreticky rozpútať 3. svetová "jadrová" vojna s katastrofickými následkami pre svetovú populáciu. «Studená vojna» bol strašne bizarný konflikt, kde sa našťastie nikto z dvojice odvekých nepriateľov, neodvážil ako prvý stlačiť › červené tlačítko › , čím mohol následne jeden z (spolu)scenáristov, Walter F. Parkes, inak budúci výkonný producent veľkofilmu Gladiátor, napísať vskutku zaujímavý výtvor, v ktorom sa ale postavy správajú dosť čudesným spôsobom. V roku 1983 stále prebiehalo súperenie medzi týmito dvomi veľmocami, čiže súčasne i klobúk dolu pred touto, »hollywoodskou odvahou« , ktorá ma až tak extra neoslovila, ako som si pôvodne želal. Režisér Horúčky sobotňajšej noci, ale aj V poslednej chvíli, John Badham, dokáže vytvoriť pozoruhodnú atmosféru, s ktorou dokázal pracovať až do samého záveru. Počin mal zopár oscarových nominácii, a tak možno nakoniec predsa ten zvuk s kamerou, za niečo stáli. Minimálne Bill Fraker disponuje dvomi legendárnymi snímkami z konca 60. rokov, a tiež aj z toho istého roku, ktoré stoja za to si ich pripomínať ! Broderick sa zrodil z vojnových hier, keď ani to nie je úplne na zahodenie. Všetci si zaslúžia aspoň jedno pozretie, ktoré nikomu neublíži. (23.11.2020)