Vojnové hry

Thriller, který dnes působí téměř úsměvně a pro své téma mnohem zastaraleji než jiné filmy. Z doby, kdy pro nás počítače ještě nebyly běžnou součástí života, a internet, tak, jak ho známe, se teprve rodil, si ho však pamatuju jako napínavou, svižnou i děsivou podívanou, lehce sugerující dojem, že něco takového by se klidně i mohlo stát. Tedy pokud by člověk uvěřil, že tou blikající krabicí lze zahnat nudu pomocí piškvorkového klání stejně snadno jako odpálit skutečnou jadernou bombu. Nicméně, pokud vypomůže špetka nostalgie, a jako "pokračování" si člověk pustí The Day After, má i dnes film své specifické kouzlo. A navíc sympatickou Ally Sheedy v jedné z prvních rolí. (18.12.2010)

Vím, že jako malý jsem tento film strašně miloval, takže mu dávám nostalgické 3* a třeba se mi poštěstí ho ještě někdy vidět a utvořit si dospělejší názor :) Update: Právě jsem se na WarGames podíval cca po 10 letech a stále mě uchvacuje základní myšlenka filmu. Ale co mi vadí, je to zpracování. První polovina filmu je skvělá, člověk od toho čeká velmi mnoho. Opak je ale pravdou. Film začíná ztrácet dech a konec je už jenom trapným "rozuzlením" plným klišé, které se snaží dosti neohrabaně v divákovi navodit emoce. Nejhorší je scéna v NORADu, kdy všichni po americkém vzoru na znamení "všechno jsme zmákli" začnou tleskat, smát se a objímat se. To je opravdu vrchol trapnosti... (30.12.2007)

V 80. letech, kdy byla studená válka v plném proudu, to musel být asi o ještě něco intenzivnější zažitek. Ale film nám, i přes svou očividnou jednoduchost a naivitu ve zpracování, zprostředkovává několik důležitých myšlenek a poselství, které jsou minimálně stejně důležité a aktuální i dnes a některé dokonce ještě aktuálnější. S tou aktuálnější myšlenkou myslím mechanical learning nebo-li známěji AI, které je zde zpracováno velmi zdařile a už zde ukazuje, že technologický výovj může mít jak pozitivní, tak negativní stránky. Vrcholem filmu je poté poukázání na absurdnost jakkékoliv jaderná války či její hrozby, která tu pořád v nějaké podobě existuje i dnes, takže => the only winning move is not to play!. Zbytek filmu jinak suprově zachycuje atmosféru osmdesátek v USA - klasické herní doupata pro bezstarostné mladé vs. neustálý strach z bolševiků a jaderné katastrofy, což se určitě dnes, během přílivu nostalgických retro-snímků jako Stranger Things aj., taky ocení. (23.11.2020)

„Vojnové hry” sú na jednej strane debutovým, filmovým zárezom pre Matthewa Brodericka, kedy, ako si už všímam, sa rád naburáva do školských, počítačových systémov, aby zmenil známky z klasifikácie »F« , na čosi oveľa priaznivejšie, povedzme niečo okolo céčka, či dokonca až k áčku, že v podstate vo Ferrisovi Buellerovi, bol iba takým neškodným hackerom na prijateľnej báze, ale až následne teraz to trochu viac prepískol, keďže už tak eskalované vzťahy medzi USA a ZSSR, naberajú akurát úplne (ne)štandardný rozmer. Ako počítačový maniak, si totiž chcel zahrať len novú (bojovú) hru, pričom práve nechtiac tým spustil program superpočítača WOPR, kedy už nedokážete poriadne rozoznať, či sa ešte vôbec jedná len o simuláciu, alebo o realitu, to jest generálovi Jackovi Beringerovi vytvorí vrásky na čele, ktorý si musí zároveň zachovať i triezvy rozum, ináč by sa mohla teoreticky rozpútať 3. svetová "jadrová" vojna s katastrofickými následkami pre svetovú populáciu. «Studená vojna» bol strašne bizarný konflikt, kde sa našťastie nikto z dvojice odvekých nepriateľov, neodvážil ako prvý stlačiť › červené tlačítko › , čím mohol následne jeden z (spolu)scenáristov, Walter F. Parkes, inak budúci výkonný producent veľkofilmu Gladiátor, napísať vskutku zaujímavý výtvor, v ktorom sa ale postavy správajú dosť čudesným spôsobom. V roku 1983 stále prebiehalo súperenie medzi týmito dvomi veľmocami, čiže súčasne i klobúk dolu pred touto, »hollywoodskou odvahou« , ktorá ma až tak extra neoslovila, ako som si pôvodne želal. Režisér Horúčky sobotňajšej noci, ale aj V poslednej chvíli, John Badham, dokáže vytvoriť pozoruhodnú atmosféru, s ktorou dokázal pracovať až do samého záveru. Počin mal zopár oscarových nominácii, a tak možno nakoniec predsa ten zvuk s kamerou, za niečo stáli. Minimálne Bill Fraker disponuje dvomi legendárnymi snímkami z konca 60. rokov, a tiež aj z toho istého roku, ktoré stoja za to si ich pripomínať ! Broderick sa zrodil z vojnových hier, keď ani to nie je úplne na zahodenie. Všetci si zaslúžia aspoň jedno pozretie, ktoré nikomu neublíži. (23.11.2020)

Skvělý retro kousek, který sice v jistých ohledech značně zestárl, nicméně i tak působí stejně dramaticky, napínavě a v jistém ohledu i aktuálně. Jaký šok musel vyvolat v letech, kdy o hackování téměř nikdo ve vlivné vrstvě nevěděl, ani nechci pomyslet. V tomto ohledu byl tento snímek průkopníkem ve svém žánru. Dneska už se můžeme smát technice, která zde hraje důležitou roli, ale možná právě proto je tento film stále tak aktuální, protože dnes daleko více než dříve jsme propojeni moderní technikou. Pravda, daleko lépe zabezpečenou. Takže vlastně toto sci-fi již dnes by ani za sci-fi nemuselo být, ale za thrillerem, který zobrazuje možné variace naší ne tak vzdálené budoucnosti. Velká pochvala tvůrcům a charismatickým hrdinům ve všech rolích. Vždy se rád podívám na film, který nenapsal pitomec, ale člověk, který (a zde to platí dvojnásobně) dobře rozuměl tomu o čem píše pro koho a jak. A tady se sešel rovnou celý schopný tým filmařů. Takže doporučuji! 80% (16.07.2018)