Jack stavia dom

Dosť dlho Jackovo, teda Larsovo snaženie pôsobí tak, že sa snaží vytvoriť veľmi čiernu komédiu. A kupodivu v tomto smere snaženie funguje. Čím však počet obetí viac a viac naskakuje, tak je jasné, že zámer bol nehumorný. Zbytočné dlhé, zbytočné ukecané + záver s náboženským rozmerom. Nič pre mňa. Tie dve hviezdy sú za síce nechcené, ale vtipné momenty a Riley Keough. Jej blbka nemala chybu. (15.02.2020)

Klasický současný Lars von Trier. Rádobyšokující scény se střídají s úvahami nad vším, co vás napadne, a ty mají, jako již po několikáté, jiný formát obrazu. Neviděl jsem režisérskou verzi, ale pochybuju, že by mě detailní záběr na rozšmelcovaný obličej Umy Thurman přiměl změnit na snímek názor. Kdyby to aspoň nebylo tak předvídatelné... (24.03.2020)

Pošle lidi na Dextera a nabídne jim svoji vlastní terapii, načež mu diváci po zaplacení vstupného poslušně odcházejí pohoršeni z kina. Já toho vocase miluju. Trier překročil laťku jež nakreslil v Nymfomance a diskutuje sám se sebou o podstatě umění jako vykoupení. Přitom se snaží vyrovnat s trýznící dualitou umělce a pragmatického technika, která je mu jako režisérovi jeho kuřím okem. Vlastně všechno je zde obětí autorovi duality. Je to nafoukané, ale omlouvá se za to. Je to naprosto sobecké, ale ten film je první, kdo to přizná. Otázka je nakolik film funguje bez znalosti kontextu. Zde mě ale naprosto utrhla logika snu, která provází všechny sekvence. Vše je bez časového a prostorového určení, v podivně odlidštěném světě, děj se libovolně přesouvá v ostrých střizích a vše se odehrává přesně na hranici uvěřitelnosti. A jakmile to skončí, tak stejně jako ráno hodinu civíte v posteli na strop a snažíte se zpětně propojit svůj živý a z vašeho pohledu smysluplný sen dohromady, tak i zde máte teprve po skončení možnost oddechu a prostor k tomu začít si to všechno skládat do svého domu. (07.10.2018)

Pokud se podíváme na lehkou marketingovou kampaň, která mluvila o stovce lidí, která odešla z projekce, tak můžeme předpokládat, že možná přeháněla, ale rozhodně ne moc. Podotknu, že úplně nerozumím tomu, co divákům na Jackovi z hlediska brutality vadí více, než třeba na Tarantinovi. Scény mají většinou celkem rychlý střih (druhý a čtvrtý incident) a zcela určitě se nejedná o nic, co bychom neviděli někde jinde. Problémem tady bude spíše morální hledisko, nebo přemíra uměleckého záměru. Oba zmiňované faktory totiž z kina vyženou nejvíce lidí. Jelikož většina píše recenzi na nového Triera podobným stylem, vezmu to z trochu jiné strany. Otevřeme-li si tedy krátké statistické okénko, můžeme rozebrat projekci, které jsem se zúčastnil. V sále nás nakonec bylo celkem 10 (projekce v 21:40 vysvětluje už tak nízký počet diváků). Z toho byly 3 páry, dvě kamarádky (které přišly až po prvním incidentu - je proto možné, že se vrátili se snahou o druhý pokus, aby film zkusily dokoukat znovu), jeden klasický divák a já (pokud má vaše přítelkyně/přítel stejný problém s krví a brutalitou jako ta moje, na Jacka ji neberte). Skupinka se držela celkem dlouho. První a druhý incident všichni přečkali celkem v pohodě. Nejdelší záběry jsou na hlavu rozraženou heverem (znáte z traileru), a Jack se chová jako typický vrah. Třetí incident je z pohledu člověka asi nejsilnější a jedná se o pořádnou "prasárnu". O tom svědčí i fakt, že pár s popkornem opustil kino ještě před návštěvou mrazáku a úžasně nechutným/děsivým Bručounem. Člověk by čekal, že následně se film trochu zvrhne, ale kromě jednoho řezání (pro které platí, že střih není dlouhý) je to už celkem snesitelné. Na konci film dostojí svému názvu a vytvoří prapodivnou kreaturu, která plynule přejde do nečekaného "Dantovského finále". Zhruba na pomezí mrazáku a finále odchází další pár, kde to podle reakce přítele vypadá, že na tohle už nemá nervy. Odešli teda ti, kterým film přišel zvrhlý, nebo je pojetí snímku s prostřihy na zvířata (a podobně) opravdu nezaujalo. Celý závěr je pro většinu lidí nepochopitelný, ale pokud znáte Božskou komedii, tak pochopíte na čem jste. Kompozice tohoto povídkového filmu je celkově dost zajímavá, avšak Trier je z hlediska morálky opravdu dost za hranu a stopáž mírně přestřelil. Pokud vás trailer zaujal a nejste z něj znechuceni, tak do kina vyrazte, protože se jedná o podivuhodnou zkušenost. Jestli vás odradily už otázky, radši se na to rovnou vykašlete a nekoukejte na Jacka, kterak staví domeček ani nikde jinde. (12.10.2018)

Lars von Trier natáčí obvykle filmy, které mě buď naprosto pohltí nebo dokonale odpudí. Jeho tvorbu jsem si postupně pro sebe začal dělit na seriózní filmy a filmové úlety, ovšem tenhle JACK... toho mám v tomto směru problém zařadit, protože ten se ocitl u mě kdesi uprostřed. Příběh zacházející za hranu normálu jak svým obsahem, tak průvodní formou v podobě filozofických dialogů se zvráceným sériovým vrahem, který povyšuje své vraždy na umělecká díla, oplývá značnou originalitou a velmi osobitou poetikou, ne vždy mi plně sedl, ale zaujmout (byť často s mírným odpuzením či minimálně výrazným znepokojením) mě po většinu času dokázal. Průvodní filozofické dialogy tu obvykle vizuálně doprovázely nápadité montáže různých animovaných výjevů, dokumentárních materiálů či úryvků z jiných filmů (někdy i čisté tmy :o)) a snad i zásluhou zdařilého českého dabingu mi osobně tyto pasáže svou atmosférou s důrazem na skvěle namluvený a nahraný dialog připomněly dobu, kdy jsem poslouchával rozhlasové hry. Ty scény mě skoro pokaždé uváděly do zvláštního transu, kdy najednou jsem i ten zvrácený obsah dokázal vnímat jinak, s jistým nadhledem. Zbytek na můj vkus až divoce balancoval na pomezí vážného dramatu přes psycho horor až po nepříjemně krutou černou komedii, ale s překlopením do fantasy k závěru jsem byl překvapivě spokojen, protože tam ještě víc vyvrcholila ta atmosféra mezi zvrácenou realitou a jakýmsi nadpozemským nadhledem, přítomna pravidelně během celého filmu v zmíněných dialozích. O to víc mě zamrzelo, když tuhle atmosféru, která mohla v divákovi po skončení ještě déle doznívat, musel von Trier doslova zabít tím, že do závěrečných titulků ironicky pustil po posledních scénách tak veselou odvazovou písničku... po filmu Dogville už je to podruhé, co se s tímto ironickým žertem u von Triera setkávám a opět u mě tímhle celkový dojem z filmu jen mírně shodil, než cokoliv jiného. Natočeno je to ovšem výborně, von Trier se mi tady ukazuje jako jeden z těch, kteří si pořád dokážou velmi originálně hrát s vizuálním i formálním vyprávěním, aniž by z toho vznikla formálně překombinovaná slátanina, jen to chtělo ještě uhladit, ubrat pár vyloženě úchylných momentů, to bych byl asi nadmíru spokojen i já... nebo to prostě chtělo vyměnit diváka a já neměl být na další von Trierův film tak zvědavý... :D [65%] (25.05.2022)