Cesta hore

Ještě nikdy jsem žádnej film neviděl v kině dvakrát během dvou dnů. Cestou metrem jsem ignoroval všechna hezká děvčata, odstrkoval od sebe revizory, utíkal po eskalátorech a u pokladny předbíhal. Tak moc jsem se těšil. No dobře...nestíhal jsem, ale fakt jsem se těšil. Jenže přišlo zklamání. Jsem zklamanej z toho, jakou cestu si film vybral. Že je z něj další schizofrenní filosofická sonda do bolavých duší rodinných a odvrácených stran úspěchů. Ach jo... Kdo nemá trable při čemkoli co dělá? Koho občas nežere, že má sice tohle, ale ne tamto? Proč si tyhle strasti běžnýho života nedokážou lidi vyřešit mezi sebou, proč musej vznikat celovečerní díly Pošty pro tebe...? Nikomu nic nevyčítám - pokud bylo záměrem obsadit do hlavní role dokumentu o horolezci Jarošovi jeho dceru, jejíž pro psychiatra zralý výlevy jsem musel poslouchat celej první poločas, tak v pořádku. Pokud bylo záměrem dokument o horolezci Jarošovi prošpikovat tolika věcma, který diváka nebudou zajímat, protože o nich nic neví, nic mu do nich není a i kdyby, stejně dostane jen lež (jak pravil sám Radek na konci), tak v pořádku. Já jen, že bych mnohem víc ocenil, kdyby jako druhej poločas vypadal celej film. Když byl totiž v hlavní roli horolezec Jaroš, cloumalo to se mnou jako s jeho stanem ve sněhový vánici. K Radkovi mám jenom slova uznání a respektu. Před jeho cestou vzhůru klobouk dólu. Ale pro příště, páni tvůrci - nechtějte po nikom vysvětlování a objasňování, když ten někdo moc dobře chápe, že je to jen jeho věc. Přibližte nám osobnosti pomocí jejich opravdovosti, ne prostřednictvím úvah, který řeknou jen proto, abyste vypnuli kameru a řekli "máme to." (10.09.2015)

Bulvarizace horolezectví aneb dokument o Jarošových prstech na nohou. To, co bych rád viděl, se krčilo až ve druhé půlce snímku, až byla ukojena touha mas po informacích ze soukromého života sportovce a pár nechutných lékařských záběrech. Ale samotný výstup na K2 mě strhl až k celkově nečekaně vysokému hodnocení. (29.09.2016)

K videni na Dafilms.cz (25.03.2024)

Hvězdička z úcty k Radkovi a k horám. Formát dokumentu je nudný, místy až trapný. Jít na tohle do kina, tak odejdu. Koho zajímá, že Radek spí na ostro, po probuzení chodí močit na zahradu a pak si jde zaplavat? Chybí informace o tom, kdo mluví. Dcera z prvního manželství je identifikovatelná: "V této čekárně mě počali." Home video, v němž se Radek dívá na home video (záběry ožralého vousatého vodáka zápasícího s lodí ale ukazuje i na besedách, takže jaksi ztrácí kouzlo...). (01.10.2016)

ČT2 HD - Pravda, téměř polovinu času sledujeme nezáživné strojené dialogy pana Jaroše a jeho rodinných příslušníků nebo dlouhé záběry na Jarošovy omrzlé, vzápětí amputované, prsty. Nicméně druhá půlka to zachrání a dobrých 45 minut můžeme s velkým zaujetím sledovat výstup na K2. Některé autentické záběry jsou parádní, někdy až strach a respekt nahánějící, jednou dokonce i smutné (Jaroš nad "pomníky" mrtvých horolezců a vzpomíná na ně). Čili nakonec 4 hvězdy dám. Ne kvůli panu Jarošovi, coby člověku nebo jeho charakteru (kde si ostatně myslím, že některé věci v hlavě nemá srovnané) nebo kvůli zpracování dokumentu, ale kvůli panu Jarošovi, coby horolezci. 72% (1/2 with J.) (27.09.2016)

Nejsem proti tomu ve filmu o horolezci a jeho cestách zapojit i něco z jeho osobního života... Ale čeho je moc, toho je příliš! Vystříhat z celého filmu jeho podivínskou dceru, co je tam stejně často jako samotný Jaroš, a bylo by to hned dvakrát lépe koukatelné... (03.09.2015)

První část ze soukromého života ala "domácí video" bych vystřihl. Druhá část o lezení na K2 je super, ale bohužel první část sráží kvalitu filmu dolů. (08.12.2016)

Prsty, prsty, prsty, a pak taky jedna otravná asi-rodina plná individuí, o kterých opravdu nechcete nic vědět. Ale bohužel z nějakého důvodu musíte. A to skrze prkenné inscenované dialogy a výlevy jejích členů. Asi je za tím nějaký hlubší záměr. Nejspíš pochopit, před čím Radek Jaroš utíká. A pak, až v posledním plánu přijde jako alespoň mála náplast na divákovu duši pár záběrů z výstupu na K2. Největší devizou této finální části je, že na K2 není moc kyslíku, takže hlavní hrdinové přestanou aspoň na chvíli mluvit. Už jen takovou drobnou třešničkou jsou prostřihy z expedice zpět domů, kde si rodina krátí dramatické čekání stavěním sněhuláků a běžkováním. Expedice proběhla v červenci... (25.08.2015)

Jak se (ne)dá točit o věcech, který si chcete nechat pro sebe a který kdo tam nebyl nepochopí. Trochu amatérské, trochu prkenné, občas trochu mimo, ale skrz naskrz intenzivní sonda do horolezectví se vším, co obnáší, přináší i bere. (19.10.2015)

Když máš bágl plný stanu, těžko tam narveš nějaké jídlo. Když máš film plný pahýlů, těžko tam narveš nějakou výpověď. (10.10.2016)

Na tento dokument jsem se opravdu těšil, a počkat si, až se někde objeví se opravdu vyplatilo. Musím říct, že ne u všech filmů jsem byl schopen čekat tak dlouho, prostě jsem na ně zapomněl. Ale ne zde. Dokument je dobře zpracován, ze začátku mi sice chyběli popisky, kdo je kdo, ale po chvíli se ukázalo, že to vůbec není potřeba. Rozhodně jsem po shlédnutí byl spokojený, jak po stránce, co jsem se dozvěděl, tak po stránce zpracování. (28.09.2016)

Radek se schovával celý dokument... (29.09.2016)

Nuda. Velká nuda. (24.01.2016)

Je to tak na hraně třech a čtyřech hvězdiček. Film trpí hlavně kvůli střihu. Střihač vyloženě selhal, když ve filmu nechal záběry na po ránu močícího Jaroše, nekonečně dlouhé záběry zohavených prstů nebo trapné rodinné rozvory, které s přirozeností nebo tématem samotným mají pramálo společného. Škoda, Jaroš je opravdu borec a zaslouží si dokument zpracovaný na úrovni. (16.09.2015)

Více momentů z vrcholových partií hor a dal bych plný počet. Moc rodinné omáčky, ale i tak pěkný film. (28.08.2015)

Film o pahýlech spíš než o čemkoliv jiném... (27.09.2016)

Dokumentární film, který jako málokterý ukazuje, jakým způsobem se může v dospělosti projevit zanedbaná péče o dítě. Ano, bylo to pravděpodobně jedno z poslání snímku, ukázat divákovi onu oběť, jež s sebou tento životní styl přináší. Kdo by to byl řekl, že takřka 20 let cestování po světě zanechá na rodině, nebo alespoň na některých jejích členech následky, ale... Jak už se tady objevilo v několika komentářích, určitě by dokumentu prospělo, kdyby se především soustředil na hory jako takové, než-li na horolezcovu rodinnou stránku. Okénka do Radkova soukromí totiž místy celkem nudí, až otravují, popřípadě nepřestávají vyvádět z údivu... Záběry z Himalájí jsou ovšem úžasné a celé to drží o příčku výš, než si to zaslouží. (21.01.2016)

Hromada zvučných sponzorů dohnala českého nejúspěšnějšího horolezce Radka Jaroše k natočení dokumentu, jehož náplní je přiblížit strastiplné zdolávání životního snu – Himalájské koruny. Cesta vzhůru obsahuje hodnotné záběry z výplazu na K2, které jsou na celém tom 100 minutovém díle to nejlepší, co je k vidění a proto **. Kámen úrazu celého dokumentu je nevyváženost, protože hodnocení a vůbec atraktivitu shazují dolů pasáže, ve kterých se nesmyslně filozofuje, debatuje o ničem a konverzace tak nějak vyšumějí do ztracena, aniž by obecenstvo dostalo šanci pochopit, o co vlastně jde. Lidé z okolí Radka Jaroše hovoří do kamery ustrojeným, nezajímavým způsobem, který se vůbec nehodí na velké plátno. Když do toho všeho přidáte neadekvátní střih, kdy jednotlivé časové linie absolutně nedávají logiku, tak z toho vychází asi 20 minut čistého času, které stojí za návštěvu kinosálu. Pro český národ obrovský úspěch naneštěstí dostal prvotřídní vizuální dokumentaci, ale to nemění nic na tom, co přes všechny pozitivní i negativní fakta tento člověk dokázal. Promarněná šance, která bije do očí jen díky marketingové kampani a nastavenému PR.//18.9.2015//Kino Kopřivnice//100,- (22.09.2015)

Čekala jsem asi trochu více dokumentárního ducha a méně labilní rodiny... A navíc mě tihle hazardéři se životem dost serou, což je osobní a do hodnocení se snažím to netahat ;) (12.09.2015)

Neznevažujem v žiadnom prípade športové výkony Jaroša, za to obrovský klobúk dole! Ale po filmovej stránke to bolo slabé. Polovica dokumentu obsahuje nudné rodinné zábery. Taktiež aj hlavná postava musí niečim zaujať. Pred pár dňami som si pozrel 14 Peaks, kde Nirmal Purja dával jeden motivačný citát za druhým, tu som dostal od hlavnej postavy maximálne tak tuberácky kašeľ a jeho zničené nohy. Neviem v čom presne by ma mal tento dokument motivovať. Jedna vec je niečo zvládnuť, ale druhá to aj nejakým spôsobom odprezentovať, aby si divák niečo z toho odniesol. (19.12.2021)