The Blackcoat's Daughter

Vyloženě artový horor s taaakhle dlouhou expozicí. Mnohovrstvá stavba děje připomíná spíše drama, které se ne a ne rozjet, tyto obavy jsou ale nakonec zbytečné. Vrtá mi to celý hlavou i dlouho po skončení a navzdory tomu, že jsem všechno nepochopil, a přesně tohle mě na tom baví nejvíc: přemýšlet a nikoli zapomenout na další hororové béčko. (02.11.2016)

February vyžaduje tak trochu svatou trpělivost, ještě zhruba ve dvou třetinách stopáže jsem byl přesvědčen o spíše průměrném hodnocení. Pak ale postupně začne skládačka zapadat do sebe a v posledních pár minutách se Perkins vytasí s velmi zajímavou a ne zcela jednoznačnou pointou, která otevírá dveře k poprojekčním debatám. Očekávám tu komentářový shitstorm, protože značná část publika to možná nepochopí už na elementární úrovni, a část těch, kteří pochopí, bude mít výtky k některým tvůrčím rozhodnutím, díky nimž film může fungovat tak, jak fungovat chce. Ono to vážně je lehce vychtěné, ale já s tím nemám problém, protože výsledkem je netradiční pojetí profláklého posedlostního hororu. Kéž by takových bylo víc. Nadto i debutující režisér předvádí až překvapivě silný výkon, dává snímku zajímavě nervní a temnou atmosféru. Je z toho cítit taková znepokojivá prodchnutost zlem, i když se třeba zrovna nic moc neděje. Nemůžu se dočkat, co přijde dál. Jo a bacha na jeden ze zdejších dosavadních grafomanských blábolů, jehož autor film, obávám se, nepochopil, ale bystřejší čtenáři by mohli kvůli části jeho blábolu přijít na určité věci dřív, než je pro plnohodnotný zážitek vhodné (a pokud mu křivdím a pochopil, pak je debil, že do komentu něco takového napíše a potenciálně kazí ostatním překvapení... takže si nevybereš). (10.06.2016)

February je docela pěkně natočeným posedlostním hororem, který se ale bohužel tváří víc originálně, než ve skutečnosti je. Prostředí dívčího internátu není ničím novým, což by až tak nevadilo, no v tomto podání bohužel není ničím přínosným. Je pravda, že o klasickým vymítačským hororu lze mluvit jen stěží, pokus o mindfuck zápletku, která vyžaduje zapojení mozku se cení, ale kompaktně působí celý film malinko prázdně a laxně, což prokrvený závěr supluje jen částečně. Herečky jsou fajn. Průměr. 60% (08.06.2016)

Spoločné kino nezničí ani premiér Bača a tak aspoň takto na diaľku s najväčším fanúšikom filmov pod Tatrami sme v mrazivom februárovom počasí pozreli Február. Moje kombo obsahovalo iba popcorn, tatranské bolo výdatnejšie a k chipsom padol aj Pilsner. Úvod filmu nenechá nikoho na pochybách že budeme svedkami skôr psychologického filmu ako nejakého slasheru, ktorý by človek v podmienkach katolíckej školy a mrazivého počasia očakával. Ako sa tu vo viacerých komentároch spomína film je ladený artovo, fanúšikovia sú rozdelená na tých čo filmu nadelia vysoké hodnotenie a na tých čo film vyslovene zatracujú, ja sa zaradím niekam doprostred - hudba, atmosféra, herecké výkony áno, samotný príbeh a posuny v deji už trochu menej. Nie je to ani Lars von Trier ani David Lynch, je to však pomerne dobré najmä vďaka poslednej polhodinke. (12.02.2021)

Finále se může jevit zběsilé, překotné, je výraznou změnou tempa, i když i zde dochází ke zpomalení. Rozhodně je ale možné říct, že vás rozuzlení filmu „February“ překvapí. Budete cítit, že to je film od hororového nadšence, ale nutně nemusíte být s celkovým vyzněním filmu spokojeni. Někteří diváci budou odcházet rozmrzelí a já je budu chápat. Tohle není skvělý mindfuck ve stylu „Šestého smyslu“ nebo „Ti druzí“. (30.08.2017)