Infini

Tentokrát se Austrálie moc nevytáhla. dá se tu rozeznat několik jasně viditelných nápadů a konceptů obšlehnutých z jiných filmů. Samo o sobě to není úplně blbý, ale... Nebudu chodit kolem horký kaše. totálně to přehnali z délkou filmu a bohužel, když už má po nějaké té nudné pasáži divák pocit, že se to začíná trochu rozjíždět, tak se to zase zabrzdí. prostě je to nuda. Nejde o to, že je to levný, ale hlavně je to nezáživný.30% (24.07.2015)

Infini je přesně ten typ béčka, na který se vyplatí kouknout, i když se vám to nakonec nebude pozdávat. Už jen za odvahu jít do škatulek /Drama/Sci-Fi/Thriller/ se staromilským přístupem je sympatické. Našlápnuto to mělo od začátku, až nečekaně dobře. Znepokojivá atmosféra, hudební podkres, solidní hlavní hrdina..., že v polovině došly nápady a závěr je snad céčkový není nepřekvapivé. Přes různé nedostatky nabízí Infini něco, co už se v dnešním mainstreamovém filmovém průmyslu (asi principiálně) skoro netočí, nenosí a to je nesmírně imponující. Za celkovou snahu a svižný přístup dávám 57%. (24.05.2015)

Překvapivě dost dobře natočené a zahrané béčkové sci-fi inspirující se třeba Dead Space, potažmo Horizontem událostí nebo Carpenterovou Věcí. Jednoduchý, ale slušně dopointovaný příběh, špinavé prostředí opuštěné stanice s trochou 80's stylizace v podobě počítačů jak z minulého století (tu je zase vidět inspirace Vetřelcem), hromada potu, krve a slizu a kdovíjakých tekutin ještě. Když se nad tím zamyslím, je to opravdu jedna velká vykrádačka, ale na to, jak je úsporná, je vizuálně i režijně velmi dobrá. (05.03.2017)

Scifíčko se zajímavým rozjezdem, které se postupně naprosto rozmělnilo ve zdlouhavém a zmateném pobíhání po základně.. Pro mě osobně to začalo být zajímavé až teprve ve finiši, kdy na povrch vyplula jistá myšlenka, která byla sice dost nešikovně podaná ale aspoň celému filmu zpětně dodala jistou přidanou hodnotu. (22.07.2015)

Slušně vyhrocený zástupce nízkorozpočtového science fiction, který opět nedostatek prostředků vynahrazuje určitou autorskou vizí i postupy, na oplátku se však musí všechno narvat do tří chodeb a dvou místností. Režisér Abbess si pak může dělat co chce, což je nejvíc znatelné ve zmateném a úzkost budícím prologu, ve kterém se seznamujeme s onou klíčovou transportní technologií skrze několik zdánlivě nesouvisejících scén a postav, jejichž zabírání v detailech a úzkých prostorách vyvolává nepříjemně klaustrofobickou náladu. Druhá polovina parafrázuje sice klasické vyvražďovačky, nicméně obohacuje to faktem, že se aktéři vyvražďují navzájem a hlavně taky tím, že není moc jasné, co je realita a co je kec. Něco asi takovýho bych od laciných sci-fi chtěl i nadále prosím. (19.10.2015)