Domáca opatera

Ufff, česká kinematografie mě poslední dobou docela zkouší! Za krátkou dobu další nelehké drama, které v sobě ukrývá tolik, že by to člověk sotva čekal. Příběh vypovídá o kontrastech v osudu ženy, která se jako domácí sestra stará o poměrně težké případy a pro své povolání obětuje téměř vše, sama však lásku doma nedostává a ani ji neumí přijímat. Vše se odehrává na pozadí neutěšeného venkovského prostředí plného chlastu, klasické vesnické nátury a dalších atributů, se kterými se člověk jen težko může popasovat a tak divák často trpí jak střelená škodná. Snímek je sice laděn do úsměvného duchu, nicméně vy pokaždém takovém usměvu budete mít v puse zatraceně hořko. Krom toho všeho se autorovi povedlo vklínit už do tak nelehkého tématu i kapku esoterických teorií, což dává celému příběhu aspoň malou naději. Krom skvělého výkonu Aleny Miluhové musím pochválit roli Taťány Vilhelmové, která si tak po Teorii tigra napravila reputaci nesmírně laskavou tváří, která ji náramně sedla. Skvělý režisérský debut! (10.10.2016)

Dobrý film. Na začátečníka velice dobrý výkon. Kvalitní děj a skvělí herci. Alena Mihulová je jednou z mých nejoblíbenějších českých hereček. Bolek Polívka byl jako vždy dokonalý a moje česká dvorní herečka Tatiana Vilhelmová byla též vynikající. Velmi dobrý scénář s kvalitními dialogy. Děj byl sám o sobě kvalitní, ale......byl trochu nudný. Hlavně ze začátku. Já vždycky říkám, že to nemá šmrnc. Chyběla tomu trocha akčnosti a originality. Něco co nikdo jiný nemá. Ale čtyři hvězdičky si tento film zaslouží. Chtěl jsem původně dát tři, ale nakonec jsem přimhouřil oko. Jedna hvězda je za odvahu, protože tento film je prvním filmem Slávka Horáka a líbí se mi, že si vybral žánr komediálně psychologického dramatu, což není úplně lehké. Jednou z něho bude třeba jeden z nejlepších českých režisérů:-). Druhá hvězda je za scénář. Byl velmi dobrý a prostě hodně lidský a osobní, a byl tak i přetočen, což se nemusí vždycky povést. Třetí hvězda je za herecké výkony. Kromě těch hlavních byla skvělá i Zuzana Kronerová. A ta poslední hvězda je za to, že je Slávek Horák začátečník a toto je zatím jeho jediný film, který je ovšem oproti mnoha jiným českým filmům prostě dobrý. Velmi pěkná minimalistická kamera a dobrý zvuk a střih. Za mě čtyři hvězdičky. (02.01.2017)

S Domácí péčí se to má jako se sinusoidou. Nic od ní nečekáte a ona nejprve nadchne zlatou šedesátkovu zemitou aurou nové vlny, aby následně uhnula zcela jiným směrem, utopila se v ambicích hraničících se směšnou sebeparodií a nakonec z toho přeci jen vybruslila se ctí vkusným závěrem. Horák působí, že má nesporně talent jak jako scenárista tak i režisér, ale potřeboval by nad sebou pořádný bič v podobě nesmlouvavého dramaturga. (29.11.2015)

Realistický pohled na úlohu a možnosti léčitele. 1) Inspirován vyprávěním své matky, zdravotní sestry, natočil ve svém bydlišti fešný 40letý Slávek Horák svůj celovečerní debut (dosud dělal s úspěchem reklamní spoty). Napsal si scénář, snímek režíroval, produkoval a zahrál si malou roli budoucího zetě Roberta. 2) Skvělá 50letá Alena Mihulová (hlavní postava - zdravotní sestra Vlasta) snad čerpala z vlastních zkušeností v péči o svého umírajícího manžela Karla Kachyňu. 3) Snímek sám je poněkud rozpačitý, tézovitý, emocionálně zdrženlivý až neangažovaný. 4) Nejvíce mě zaujal pohled na úlohu a možnosti léčitele. V dnešní blouznivé době, kdy se lidé (rádi) dělí na vášnivé zastánce a neméně vášnivé odpůrce čehokoli (zde alternativní medicíny), kdy i mnozí komentátoři cítí potřebu přidávat či ubírat hvězdičky podle toho, jestli považují film za pře- či podceněný (oni přece nejlépe vědí, jak to má být, že) a jsou na své konání dokonce hrdí (!), v této zmatečné době je střízlivý pohled na tak kontroverzní téma, jakým je léčitelství, neobyčejně osvěžující. Zralé duše jsou stále mezi námi. (01.02.2016)

Z ukážok sa toho veľa nedozvieme a predovšetkým téma je i v našich končinách značne "ošetilá". O to viac sú protagonisti skúšaní minutážou a vývojom štádií rakoviny a tu sa razom prejaví docela slušný dramaturgický cit, vyváženosť rozhodovaní, nič nie je vyslovene čiernobiele. Občasné doslovné narážky trošku podkopávajú výsledný ambiciózny dojem, ale ja som v celku spokojný. Uvidíme, možno po čase aj zvýšim. (15.01.2016)