Pasolini

Čo ja viem... Čakal som rozhodne inú formu spracovania životopisnej snímky režiséra, ktorý nakrútil jeden z najkontroverznejších filmov v dejinách kinematografie (Saló alebo 120 dní Sodomy: 1975). Možno menej poetickejšiu a určite viac obsiahlejšiu faktami, či už z natáčania filmov alebo životnými útrapami. Ako, áno. Dozvedel som sa, že nebol iba homosexuál ale aj spisovateľ, básnik a umelec s veľkým rozhľadom, ktorý dokázal používať pedantne rétoriku. Snímka je plná jeho metafyzických rozhovorov a monológov, ktoré sú sami o sebe skvelé, ale ako som už spomínal, iba toto mi do životopisného filmu/drámy rozhodne nestačí. Tempo bolo umiernené a hoci herca ktorý stvárnil Pasoliniho (Willem Dafoe) vybrali dokonale, medzi špičkovými hercami by lepšieho nenašli, dokonca sa aj naňho dosť podobá, nemôžem si pomôcť a potlačiť sklamanie. Pritom je to výpravne absolútne dokonalé. Stvárnenie Talianska sedemdesiatych rokov bolo perfektné. Dobové účesy, kostýmy, vozidlá, budovy, jednoducho tu bolo všetko, ako by som skutočne sledoval život v tom období. V každých ústach cigareta, dokonca z úst vyfukovali dym. Je to síce úplná kravina, sledovať takéto detaily ale keď si pozriete hocijaký komerčný film z posledných rokov, takmer žiadnu cigaretu a už vonkoncom žiadny dym neuvidíte. Najviac ma bezprostredne zaujal úvod v ktorom strihač pretáčal posledné nahrávky pred dokončením 120 dní Sodomy a Pasolini popritom ako sledovali niektoré zvrhlé scénky, dával nejakému novinárovi rozhovor. Sľubný začiatok sa však v priebehu pár minút zvrhol do festivalového štandardu. Zväčša to mám rád, ale teraz mi to nesadlo. Momenty ako vizuálne prerozprávanie jeho nasledujúceho, už nezrealizovaného projektu, ma vyslovene iritovali, až na scénku orgií medzi homosexuálmi a lezbamy. Nieje to vôbec zlé ale nesadlo mi to. (15.11.2015)

Tak vám nevím. Pasoliniho vykreslování je tady až příliš glorifikační. Milující syn, intelektuální rebel, vášnivý umělec.V každé druhé restauraci ho vřele vítají s oslovením Maestro nebo Profesore. Ke všem je vstřícný a vřelý. Žádná kontroverze nebo jen rýpavá myšlenka se nekoná. Takový italský Mirek Dušín zdálo by se :D Celý film se jen atmosféricky mlčí, nebo prázdně tlachá a když už se Maestro dostane k nějaké té myšlence tak toho ve výsledku moc neřekne. Jakoby se tvůrci báli nepřesné interpretace a tak radši trošku mlží. Ale musím se přiznat, že i tak mě to svým způsobem upoutalo. Nejspíš je to tím, že celý film táhnul charismatický Daefoe, pro kterého musela být taková postava asi tou správnou hereckou výzvou (i když ve výsledku jde o velmi střízlivou, až minimalistickou kreaci). Každopádně mě to vmanipulovalo až do bodu, kdy jsem ochotný to s pasolinim ještě jednou či dvakrát zkusit a šáhnout po něčem z jeho filmografie (Protože zatím jsem začal a na dlouho skončil u fušerských 120 dní sodomy :/ ) (28.10.2015)

Tento film v televizi zřejmě záměrně dávali až po půlnoci, aby i ti nejhorší nespavci našli jistotu, u které bez potíží usnou. Tak strašně nudnej a nezáživnej film jsem dlouho neviděl. U životopisných příběhů filmových tvůrců se většinou dočkám různých odkazů na lásku k filmům. Tady to spíš působilo, jak kdyby se chtěl Abel Ferrara Pasolinimu za něco pomstít a tak dělal všecko obráceně, aby mě to od filmu odradilo. (02.06.2018)

Ferrara je svoj a iný už nebude. Vidieť, že ku kontroverznému režisérovi pristupuje s rešpektom, zároveň sa nebojí prehovoriť vlastnou rečou. V netypickom životopise sledujeme posledné dni chlapíka čo si to rozhádzal s celou Itáliou, napriek tomu neopúšťal svoje presvedčenie. Netajil sa orientáciou, politických názorov a stále provokatívnejších filmov. Ten posledný čo plánoval už síce nikdy neuvidíme, Ferrara sa ale pekne vynašiel a dovolil nazrieť do hlavy tejto nepochopenej persóny. Moc pekná ukážka s padajúcou hviezdou, zároveň zaujímavý rozhovor s novinárom, kde sa Pasolini pustí do filozofických úvah. Defoe v neľahkej úlohe presvedčivý čoho vrcholom mala byť oná osudná noc, lenže aj tá sa podriadi emotívne vypätému zisteniu matky, ktorá prichádza o svojho druhorodeného. (19.09.2016)

Jsem z toho nějak celý rozházený. Nevěděl jsem, co čekat od filmu o jednom z velkých, avšak silně kontroverzních režisérů. Pasoliniho filmy mám rád, líbí se mi jeho výtvarný rukopis, práce s neherci, odvaha, bourání tabu, provokace. Některé momenty (bílá budova s měnící se oblohou nebo duha) jsou výtvarně krásné, některé scény mají blízko k Pasoliniho filmům (festival v Sodomě). Jako celek však na mě působil film jaksi roztříštěně a prázdně. Pasoliniho levičácké myšlenky mají své kouzlo - zrušení všeho, co nás svazuje a omezuje, současně opětovné rýpnutí do náboženství (Nebe neexistuje). Dafoe je pan Herec a role mu sedne. Přese všechno...asi tenhle film brzy zapomenu. Pasolini by si zasloužil něco onačejšího a bouřlivějšího... (21.01.2017)