Obsahy(1)
V odlehlém venkovském domě žijí dva devítiletí kluci, dvojčata Lukas a Elias, se svou matkou, která se zotavuje po nedávné plastické operaci. Pod vrstvou obvazů skrývá opuchlý, groteskní obličej a ke své rekonvalescenci potřebuje absolutní klid a ticho, což začne oběma neposedným synům brzy lézt na nervy. Čím je jejich matka přísnější, tím hlouběji se chlapci uzavírají do vlastního světa. Jejich vztek a podezření narůstají a představivost pracuje na plné obrátky - začnou dokonce pochybovat o tom, jestli je tato žena vůbec jejich matkou. (Cinemax)
(viac)Videá (2)
Recenzie (225)
Komentář obsahuje náznaky spoilerů. Řemeslně kvalitní, v jednotlivostech velmi působivé a znepokojivé. Měl jsem ale zásadní problém s tím, že jsem celou dobu netušil, co tvůrci chtějí, abych si myslel. Protože zhruba od desáté minuty to pro mě bylo průhledné jako voda v alpské bystřině. Pokud tvůrci chtěli překvapit a nemít pointu tak očividnou, tak to nezvládli režijně, protože z mnoha scén ta pointa úplně křičí "haló, tady jsem!", pokud si naopak chtěli hrát s diváckými očekáváními u podobného typu hororů, tak to nezvládli dramaturgicky, protože pak vůbec nefunguje budování ústředního mystéria a člověk se spíš nudí. S takovou pak na mě fungovala hlavně poslední třetina, jíž předčasné odhalení pointy na působivosti spíš přidává. ()
Kvalitně zvládnutý film, který se musí dostat přes pomalejší, leč dobře postavený začátek, aby mohl opravdu ukázat své největší přednosti v čele s perfektně zvládnutou psychologií všech postav. Hutná atmosféra vytvořená tajemnou a děsivou mámou spolu s nevinnými a tichými dvojčaty pomáhá skvěle připravit na lehce drsnější poslední třetinu filmu. Samotný závěr s pointou taktéž zaujme a hodnocení jen prospívá. [80%] | 50th KVIFF ()
Pomalé, pozvolné, přesto tak znepokojivé. Jeden z nejlepších filmů na tohle téma, co jsem kdy viděl. Ještě teď je mi z něj úzko a ten pocit, ten se ani přesně nedá popsat. Mnohem lepší a přesvědčivější než Funny Games. Ve všech směrech. Ještě, že podobně depresivních věcí se netočí až tak moc. Jednou za čas to v pohodě zvládnu... ()
Eliasovi a Lukasovi, dvom bratom žijúcim v jednej domácnosti so zohavenou matkou, neostáva nič iné, iba dodržiavať prísne pravidlá úplného pokoja a kľudu. V okolí svojho domova uprostred prírody však nedisponujú veľkými možnosťami ako sa odreagovať. Navyše keď si aj nájdu nejaký spôsob typicky detskej zábavy, ihneď im je zatrhnutá. Vzájomné vzťahy medzi matkou a deťmi sa ešte viac vyhrotia potom, ako súrodenci nachádzajú mŕtve torzo túlavej mačky, ktorú bez súhlasu "hlavy rodiny", prijali za svojho nového maznáčika. Následky po danej skúsenosti budú viac ako šokujúce. Rakúsko jednoznačne nepokladám za krajinu, ktorá by v pravidelných intervaloch dokázala chŕliť kvalitné horory, ako Brazília futbalové talenty. Je skôr výnimkou, keď niečo vyprodukujú, a ešte väčším šokom, keď milo prekvapia. V podstate, z pohľadu "hororových prvkov" sa im podaril akurát jeden "husársky kúsok", a to splodenie toho najväčšie zmrda všetkých čias, "Hitlera". Ale poďme k snímku. Niečo podobné sme tu už mali, originál som síce nevzhliadol, zato remake ma natoľko očaril, že nebolo inej možnosti, ako udeliť 5☆. Samozrejme reč nie je o nijak inom snímku ako "Funny Games U.S.A.". Komu sa páčil, tomu sa určite bude aj tento výtvor. Musím uznať že psycho je to viac ako slušne. Nakoniec, snímky z deťmi dokážu takmer vždy diváka dostatočne emocionálne zasiahnuť. Sám za seba môžem priznať, že keby sa v "Goodnight Mommy" objavilo predsa len viac pasáží, po ktorých hororový fanúšik doslova priahne, mohlo byť moje hodnotenie ešte vyššie - 70%. ()
Rakouské drama Michael z roku 2011 představilo dost aktuální a dost znepokojivou hru s nefér pravidly. To Hanekeho filmy jsou znepokojivé pravidelně. Rakouské filmy opakovaně sbírají festivalové ceny, aktuální propojení uměleckého a žánrového filmu v dramatu Dobrou, mámo je zlověstné i velmi zajímavé zároveň. Matka dvojčat se vrací po operaci obličeje domů do odlehlého stylového sídla, na základě jejího podivného chování se ovšem do jejich mysli vkrade nejistota, zda je pod obvazy opravdu jejich milovaná bytost. Hodně se tu vypráví obrazem, hodně se střídají žánry (horor, thriller, psychologické drama), vyskytují se mnohé symboly, nejednoznačné indicie. Dětská fantazie vs. duševní vypětí ženy, která zřejmě leccos zkusila – zbytek je na divákovi, pro kterého je přichystaná poměrně přitažlivá, ač často nemluvná látka. ()
Reklama