Dobrú noc, mami

V letošním hororovém neštěstí je Ich seh, Ich seh příjemně refrešujícím překvapením a dokonce z Rakouska. Nejsem sice fanouškem artové hororové tvorby, ale tenhle styl mi seděl. Opuštěná vila, "dvě" sympatické dvojčata a mysteriózně děsivá mamča, která s obvazy v první půli filmu vypadala půvabně. Velkým plusem filmu nebyl pouze vizuál a herecké výkony, ale také překvapivě znepokojivé scény, při kterých si divák v hlavě řekne až WTF ( Šváb,lepidlo-nůžky, drsný pád na beton, samotný zúčtovací závěr či Průchod matky lesem, což považuji za nejděsivější scénu z filmu) .75% (22.07.2015)

Velmi znepokojivý atmosférický psycho-thriller z řad rakouské kinematografie. Přesto, že je od začátku demaskovaná pointa, tak to nemělo téměř žádný vliv na emoce, které ve mně tento film vzbuzoval a zanechal. Opravdu vynalézavá „dvojčátka“, divím se mamince, že jí „nehráblo“. A nebo „hráblo“? Každopádně to důmyslnější z dvojčat si ode mě těch 81% určitě zaslouží. (08.08.2015)

Kolik podivných náhod se musí sejít, abyste mohli podezírat vlastní matku, že není tím, za koho se vydává? A jak s ní potom naložíte? Tvůrci k oběma otázkám přistoupili vcelku nekonvenčně. Poetickou přírodní idylu dvou mladých bratrů na prázdninách prostupuje zprvu nepatrný pocit odcizení, který vlivem dalších pozoruhodných střetů získává na intenzitě i závažnosti. Toto mystérium je skvěle vybudováno a pečlivě udržováno. Ve spojení s přírodními obrazy a nevinnými hrami vytváří optimální klima strachu a úzkosti. Všechna podezření se utvrzují v závěrečné půlhodině, kdy napětí kulminuje formou zdlouhavě násilných, možná až naturalistických pasáží, které vedou k závěrečnému překvapení. Scénáristicky dobře promyšlený snímek mě zaujal zejména dobrou výpravou, hypnoticky saturovanou kamerou a dunivým doprovodem. 7/10 [KVIFF 2015] (04.07.2015)

Rakouské drama Michael z roku 2011 představilo dost aktuální a dost znepokojivou hru s nefér pravidly. To Hanekeho filmy jsou znepokojivé pravidelně. Rakouské filmy opakovaně sbírají festivalové ceny, aktuální propojení uměleckého a žánrového filmu v dramatu Dobrou, mámo je zlověstné i velmi zajímavé zároveň. Matka dvojčat se vrací po operaci obličeje domů do odlehlého stylového sídla, na základě jejího podivného chování se ovšem do jejich mysli vkrade nejistota, zda je pod obvazy opravdu jejich milovaná bytost. Hodně se tu vypráví obrazem, hodně se střídají žánry (horor, thriller, psychologické drama), vyskytují se mnohé symboly, nejednoznačné indicie. Dětská fantazie vs. duševní vypětí ženy, která zřejmě leccos zkusila – zbytek je na divákovi, pro kterého je přichystaná poměrně přitažlivá, ač často nemluvná látka. (02.09.2015)

„TY NEJSI NAŠE MÁMA! CHCEME ZPÁTKY SVOU MÁMU!…“ /// Dovoluju si poznamenat, že jsem z toho filmu kokot. Když si myslím, že všechno vím, vytasej podivnost. Sice jen jednu za hodinu, ale účel plní. Pak čekám a čekám a čekám… to si děláte prdel! Na co mám kurva čekat? Na psycho! Nečekaný (aspoň pro mě, jsem totiž chlapec ze slušný rodiny!) a zajímavý. Navíc naprosto zapadá do tý nudný hodiny a divný atmosféry. Hlavně nečekej normální film. Když něco produkuje Ulrich Seidl, asi to hollywoodštinou smrdět nebude. Spíš dramatem plným realistickýho naturalismu, na jehož konci, naštěstí, můžou všichni klidně spát. Což uklidní. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Furt mi zakazujou mluvit s bráchou. 2.) Zjistím, proč zpívali Lunetici Mámu. (já tušil, že jsou to vodporní uchyláci!) 3.) Thx za titule „Dadel“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (17.08.2015)