Červený kapitán

Strašně zvláštní film. To je to první, co mě po shlédnutí Rudého kapitána napadlo. Docela dobrý námět sejmulo samotné nesmyslné a těžké pochopitelné vyprávění, které z něj dělá něco víc, než co opravdu je. Na druhou stranu si tu zaslouží pozornost herci, kteří jsou vysloveně výborní. Osobně si nejvíce vážím Oldřicha Kaisera a Michala Suchánka, jejichž role pro mě byly největším překvapením. Suprový byl ale i Maciej Stuhr, který se prý kvůli tomuto filmu naučil slovensky. Další věc je, že hodně málokdy uvidíte tuzemský film, který je natočen hollywoodskou formou. Ta ale v akčních sekvencích přechází do trapnosti, protože útěk Kaisera ze scény je asi nejjednodušší útěk, co jsem kdy viděl. Kaiser vyskočí z okna, pod kterým je asi osm metrů prostoru a během nanosekundy ujede ze scény. Film si takhle usnadňuje daleko více momentů a dost tím ztrácí. I tak se ale jedná o moc pěkné překvapení, který mě i přes svojí nelogičnost hodně bavil. (27.02.2017)

Zjevení v českém filmu. Nejlepší tuzemská kriminálka za posledních 10 let. Líbilo se mi to více než žánrově příbuzná Pouta a Ve stínu. Už úvodní titulky naznačí, že se odehraje něco výjimečného. Kdybych měl vypíchnout jeden bod, je to atmosféra. Tenhle špinavý a reálný rok 1992 doslova pohltí a nepustí. Spousta odkazů a detailů, které celý svět oživují a člověk se může jen tak kochat. Další silnou stránkou jsou herci. Dokonce i Suchoš v sobě vykřesal dobrého herce a Kaiserova bitka v bytě vás taky určitě nenechá chladným. Světe div se, i těch několik akčních scén nevypadá vůbec trapně, všechna čest. Jedinou drobnou výtku bych měl tradičně ke scénáři. Některé motivace a činy mi přišli ne úplně reálné a dobře zdůvodněné (dálnice, konspirační schůze, kolejiště). Lepší vykreslení kolegů v kanceláři by taky neuškodilo. Každopádně za mě silný nadprůměr a film dokazující, že i v našich podmínkách se dají natočit technicky perfektní věci. (10.03.2016)

Ok, kamera, výprava, fajn. Víc už vadí komiksová stylizace jednotlivých obrazů - vážně, jako byste četli komiks. Nemám rád grafické romány, jak se tomu vznosně říká. Příběh nezajímavý a nudný, bez přesahů a ozvláštnění. Estébáci byli svině, pokud jste to ještě neslyšeli. Trhali mouchám křidýlka a lidem nehty - a do hlavy vráželi hřebíky. Fuj fuj, ti zlí estébáci. Jo, a církevníci taky fuj fuj. Herecky je to taky mimo, hlavně Stuhr se sem se svým andělským xichtem nehodí. Suchánek jako drsný bývalý StB agent? Ale no tak! (06.03.2017)

Frajerská adaptácia Dánovej predlohy, aj keď ortodoxní dánisti budú frflať, že z príbehu zmizla tá stupídna línia s templárskym pokladom. Jej vyškrtnutie je však to najlepšie, čo mohli scenáristi urobiť – príbeh tak výrazne nabral na konzistentnosti a mohol sa sústrediť na dostatočne nosnú eštébácku zápletku. Herecky je to takmer bez zaváhania – proti svojmu typu obsadený Suchánek je super, takisto Kaiser, Poliak v hlavnej úlohe to utiahne už len tým, že je sympaťák a dokonale vystihol horkokrvného Krauza. Film má dokonalú dobovú atmosféru – z plátna priam sála horúce leto 1992. Sem-tam prebleskne typicky dánovský chlapský humor či ostrá replika a všetko perfektne dolaďuje možno najlepšia hudba, akú som za posledných 20 rokov počul v českom alebo slovenskom filme. Najviac ma potešilo, ako veľmi moderne film vyzerá, ale zároveň to nie je také to okázalé štylistické cvičenie na tému „aha, vieme urobiť záber ako Fincher alebo Scott“, rôzne cool zábery nerušia rozprávanie. Takisto tam nie sú žiadne samoúčelné akčné scény, keď už dôjde na pár po papuli (alebo do tepny), je to jednak výborne natočené, jednak to dáva zmysel v rámci príbehu. Jediná výhrada smeruje k príliš útržkovitému záveru, ktorý tak pôsobí trochu dopletene a niektoré dejové línie sú potom na „kolektívne dovysvetľovanie v krčme“ alebo druhú projekciu. Palec hore a pokojne by som bral od rovnakého štábu a s tými istými hercami adaptácie ďalších Dánových knižiek. Pokojne s ročnými frekvenciami. ;-) (11.03.2016)

"Keď montuješ traktory, máš veriť ve vedúcu úlohu strany a nie v boha." Já jsem se na Rudého kapitána opravdu těšil, ale on se tak dlouho neobjevoval, že mi mezitím začalo být jedno, kdo a proč zapomněl hřebík v kostelníkově hlavě. Pak byl "hrdina" konečně objeven a ono se kupodivu nic nezměnilo. Stále mi bylo jedno, kdo je vrah, kdo farář a kdo estébák. Já jsem zkrátka ve svém životě poznal dva estébáky a jednoho faráře, což nejsou mé nejoblíbenější profese, a přesto bych radši se všemi zašel na jedno, než bych se znovu musel dívat na Rudého kapitána. (12.01.2017)