Paterčata

Muze mi nekdo rict, pro mi byl odstranen komentar?!? Copak je spolecensky neprijatelne na tom, ze jsem se po shlednuti upoutavky na tento "skvost" zeblil jak amina??? Treba mi jenom nesedlo jidlo, ktere jsem chvili predtim pozil a jako na potvoru to muselo ven zrovna v inkriminovany okamzik ... Nicmene nevolno se mi udelalo i po peti minutach druheho dilu, kdyz jsem na to narazil v prestavce fotbalu. Takze jidlem to asi nakonec opravdu nebude. Apeluji na studenty filozofickych fakult a podobne humanisty - dostante tento majstrstyk do cervenych cisel, mate na to! (17.09.2014)

Dokumenty typu á la Čtyři v tom mám ráda. Baví mě sledovat, jak se děti den od dílu proměňují a jak se rodina postupně stává rodinou v tom opravdovém smyslu slova. Paterčata jsou ale jiná. Sonda do života Romů je to poměrně úspěšná a ucelená, ale o dětech samotných (a jejich proměnách) se toho mnoho nedozvíme. Začátek vypadal velmi nadějně: v porodnici potkáváme Sašu s obrovským bříškem, která se těší na miminka, ale zároveň vlastně neví, co ji čeká. Jenže s každým dalším dílem jsou paterčata odsouvána do pozadí (výrazně se objevují až v posledním díle) a do popředí zájmu kamer se dostává zejména problém mezi (pra)rodiči a státem, obcí, okolím... (09.12.2014)

Objektivní nerasistická fakta mým subjektivním pohledem: Tento třináctidílný dokumentární seriál České televize o prvních českých paterčatech vzbudil mnoho vášní, ale nedá se mu odepřít jeho originalita (když to jsou první paterčata, že?) - jenže ta se s každým dalším dílem vytrácí z důvodu neustálé repetice některých problémů a občas i zbytečných rekapitulací těch již proběhlých. Naopak zajímavým prvkem natáčení byla jeho dlouhodobost (jedná se vlastně o časosběrný dokument), kde se na delší časové ose ukázaly neduhy této rodiny, jejich hamižnost a nevděčnost. Věřím tomu, že něčeho podobného bychom se dočkali i u rodiny 'gádžovské' - nebo naopak nedočkali u jiné cikánské / romské rodiny. Spíš si myslím, že dokument sekundárně poukázal na úplně jiný fakt, a to ten, že smýšlení cikánů je zcela odlišné od našich konceptů, a tudíž je těžké snoubit státně-občanskou finančně-materiální pomoct s folklórem cikánům vlastním. Nechal bych je - však oni by těch 5+1 za pomocí rodiny a běžných příspěvků (ano, slyšeli jsme snad stokrát, že "no, jen jedno porodné, more", což je na další diskuzi, protože je zřejmé, proč porodné muselo být zredukováno) nějak zvládli - vždyť v jejich společenství mívají běžně více dětí najednou. (12.06.2015)

Obávám se, že dokument nebude mít odvahu odkrýt, že nesnášenlivost, předsudky a stereotypy vládnou na všech stranách - protože jen tak je možný ukázat uzavřený kruh, který to vytváří, živící sám sebe nenávistí a závistí vůči "těm druhým". Tak by měl dokument smysl. Takhle je to hra na svatý, a až začnou hádky, "slušní pracující občané" to tu zasypou komentáři "já jsem vám to říkal" a v Český televizi se pošta netrhne. Ale to by taky chtělo trochu sebereflexe od štábu.. (18.09.2014)

Oceňuji snahu štábu natočit alespoň pro vyvážení pár výpovědí sousedů, lidí z města, ale i ošetřovatelek, které to nezvládly psychicky. Jinak ale to jde rovně v linii oslavného dokumentu, ačkoliv tedy se celá rodina chová stylem „máme na to právo a nárok, dávejte a starejte se, když máme paterčata“, vlastní snaha něco dělat je minimální, a jak z toho čpí ty snahy ze všeho vytřískat co nejvíc (dostanete dva kočárky pro trojčata a dvojčata, a ne že je dáte dál, prodáte je, jasně). Časem už je skoro za trest na to koukat. (03.12.2014)