Paterčata

Objektivní nerasistická fakta mým subjektivním pohledem: Tento třináctidílný dokumentární seriál České televize o prvních českých paterčatech vzbudil mnoho vášní, ale nedá se mu odepřít jeho originalita (když to jsou první paterčata, že?) - jenže ta se s každým dalším dílem vytrácí z důvodu neustálé repetice některých problémů a občas i zbytečných rekapitulací těch již proběhlých. Naopak zajímavým prvkem natáčení byla jeho dlouhodobost (jedná se vlastně o časosběrný dokument), kde se na delší časové ose ukázaly neduhy této rodiny, jejich hamižnost a nevděčnost. Věřím tomu, že něčeho podobného bychom se dočkali i u rodiny 'gádžovské' - nebo naopak nedočkali u jiné cikánské / romské rodiny. Spíš si myslím, že dokument sekundárně poukázal na úplně jiný fakt, a to ten, že smýšlení cikánů je zcela odlišné od našich konceptů, a tudíž je těžké snoubit státně-občanskou finančně-materiální pomoct s folklórem cikánům vlastním. Nechal bych je - však oni by těch 5+1 za pomocí rodiny a běžných příspěvků (ano, slyšeli jsme snad stokrát, že "no, jen jedno porodné, more", což je na další diskuzi, protože je zřejmé, proč porodné muselo být zredukováno) nějak zvládli - vždyť v jejich společenství mívají běžně více dětí najednou. (12.06.2015)

Oceňuji snahu štábu natočit alespoň pro vyvážení pár výpovědí sousedů, lidí z města, ale i ošetřovatelek, které to nezvládly psychicky. Jinak ale to jde rovně v linii oslavného dokumentu, ačkoliv tedy se celá rodina chová stylem „máme na to právo a nárok, dávejte a starejte se, když máme paterčata“, vlastní snaha něco dělat je minimální, a jak z toho čpí ty snahy ze všeho vytřískat co nejvíc (dostanete dva kočárky pro trojčata a dvojčata, a ne že je dáte dál, prodáte je, jasně). Časem už je skoro za trest na to koukat. (03.12.2014)

Ona ta mínusová hvězda patří především České televizi, která se dnes už skutečně neštítí ničeho, ať už se bavíme o těch sebepropagačních naprosto neveřejnoprávních archivních prostřizích, které se táhnou celým dokumentem jako pach tlející kavky, či o těch obskurních monstrpropagacích dokumentu, který vykřikuje cosi o obhajobě utlačované a opomíjené menšiny rodičů s vícerčaty, na něž tedy stát skutečně zvysoka kálí, aby nakonec přísně sledoval menšinu docela jinou, která v české kotlině budí opravdu až obludné emoce, což nemohu vnímat jinak než jako zbabělou a v jistém smyslu i pohodlnou schovku paní režisérky Derzsiové, a to mi tedy v důsledku nedovoluje hodnotit tuto nic nevypovídající pseudopublicistickou srágoru jinak.. O dokonale zbytečném uplakaném hudebním podkresu posilujícím dojem umělosti celku raději ani nemluvím.. A kdo z vás rádoby heroických patlalů bude mít koule pro dokument časosběrný, který by dokázal celé toto silné téma náležitě obnažit ?? Ha, nikdo se nám nehlásí.. Zajímavé, že ?? Kdo by to byl řekl..;) (10.09.2014)

Nechápu ty rasistické kecy některých uživatelů. Co to tady hodnotíte? Na ČSFD se přece hodnotí kvalita pořadu a ne jestli je to o bílých nebo černých. Seriál mapuje jeden rok života jediné české rodiny, které se narodila paterčata a jako takový samozřejmě nemůže nabídnout nic jiného než reálný život zachycený objektivem kamery. Čili žádné terno to není, ale jde o zcela klasický dokument tohoto typu. (23.11.2014)

Dokumenty typu á la Čtyři v tom mám ráda. Baví mě sledovat, jak se děti den od dílu proměňují a jak se rodina postupně stává rodinou v tom opravdovém smyslu slova. Paterčata jsou ale jiná. Sonda do života Romů je to poměrně úspěšná a ucelená, ale o dětech samotných (a jejich proměnách) se toho mnoho nedozvíme. Začátek vypadal velmi nadějně: v porodnici potkáváme Sašu s obrovským bříškem, která se těší na miminka, ale zároveň vlastně neví, co ji čeká. Jenže s každým dalším dílem jsou paterčata odsouvána do pozadí (výrazně se objevují až v posledním díle) a do popředí zájmu kamer se dostává zejména problém mezi (pra)rodiči a státem, obcí, okolím... (09.12.2014)