Mikrób a Gasoil

Kdybych byla sama ještě školou povinná, tak docením tuhle milou road movie asi daleko víc než teď, kdy se mílovými kroky blíží padesátka. Dovedu si živě představit, jak bych byla nadšená z toho místy dramatického putování dvou dospívajících kluků okolečkovaným zahradním domkem. Problém vidím především v tom, že to je ve výsledku vlastně hlavní devíza filmu, přičemž veškeré dějové odbočky tak nějak vyšumí do ztracena a i přes občasnou vtipnost poměrně dost nudí. Závěr je ale docela povedený. (30.04.2020)

Pro mě osobně zatím asi nejhezčí letošní filmová premiéra a velký divácký zážitek - nic lepšího jsem letos v kinech neviděl. Po strašné PĚNĚ DNÍ člověk mohl mít tendenci Gondryho odepsat, ale to by bylo předčasné - ve svém nejnovějším filmu mi přesvědčivě dokázal, že je to stále ten starý dobrý Gondry, který neztrácí nic na své osobitosti a tvůrčím elánu - vyjma pár slabších momentů, kdy jsem měl pocit, že mu při psaní scénáře trochu došel dech, jsem byl z toho filmu naprosto nadšený - je to krásný a srozumitelný film, který si razí nekompromisní cestu do divákova srdce - smích zde střídá dojetí téměř stejným dílem - a některé scény jsou něco tak neuvěřitelného, že už kvůli nim nemohu dát méně než 5 hvězd. Za všechny budiž třeba zmíněna nádherná scéna, kdy Mikrob masturbuje nad obrázkem nahotinky, kterou sám nakreslil - něco tak originálního jsem v žádném filmu ještě neviděl, a úplně mě to okouzlilo. Vlastně celý ten film mě okouzlil - dost možná podobným způsobem, jako kdysi AMÉLIE Z MONTMARTRU - za sebe sice nemám problém napsat, že vidět zestárlou Audrey Tautou na prahu čtyřicítky docela bolí (to jsem ostatně psal už u zmíněné Pěny dní před 3 lety) - ale co už, nikdo z nás nemládne a možná je to jen o zvyku, smířit se s tím, že zbožňovaná "Amélie" už dávno nevypadá tak, jak si ji všichni pamatujeme. Nádherný film, který mě téměř bezvýhradně dostal - velký respekt ke Gondrymu, že dokázal něco takového napsat a zrežírovat, a nejen všem jeho fandům mohu tuhle filmovou libovku jen doporučit - smál jsem se nahlas celou dobu a bylo mi dobře, jako už dlouho ne. Naprosto perfektní obsazení, scénář a režie - na tomhle filmu se povedlo snad všechno. (26.05.2016)

Úsměvný film o dětech pro dospělé. 1) 52letý scenárista a režisér Michel Gondry vyšel z vlastních vzpomínek na svůj život (Mikrob zejména v první polovině snímku). Quand j’ai rencontré le jeune Ange Dargent, je me suis retrouvé en lui. Il avait la même fragilité, le même côté un peu efféminé que moi lorsque j’avais quatorze ans. Když jsem uviděl mladého Ange Dargenta, nalezl jsem se v něm. Stejně něžný, trochu zženštilý, jako já ve čtrnácti. Stačilo dopsat dospělé dialogy, přihodit půvabný pojízdný dům a najít správné herce._____ 2) Zaujali mě, jak jinak, mladí kluci._____ Ange Dargent (Daniel zvaný Mikrob) svůj filmový debut zvládl na jedničku. Během natáčení mu bylo méně než 16 let, což přinášelo různá pracovní omezení. Jak byl doopravdy starý, jsem nezjistil._____ Rovněž věk Theophila Baqueta (Théo zvaný Gasoil) mi zůstal utajen. Oba kluci byli typově i herecky výborní._____ 3) Naskýtá se otázka, jak moc je vztah mezi chlapci homosexuální. Asi stejně jako dospívání samo. Sexuální experimentování je běžnou součástí psychického zrání a nemusí předznamenávat budoucí sexuální orientaci. Různé náznaky obsahuje i náš film, pozorný divák si je najde a nepozornému nepomůže, ani když je tady podrobně popíši. (01.01.2021)

Typický artový film, který se snaží dotknout mnoha dnes tak vysoce "aktuálních" témat jako homosexualita, šikana, problémy v rodinách apod., ale přitom plave značně po povrchu a některé motivy ani nedokončí. Jinak žádná road movie to není, protože to vozítko ve tvaru domečku (jediná vtipná věc za celou dobu) se objeví až někdy po hodině a jezdí se s ním ani ne čtvrt hodiny, jinak se rozebírají všechna ta dramata a hlavní hrdina mění účesy, aby nevypadal jako holka. Nakonec je to vlastně celé o tom, že kluka sice na škole podceňovali, ale on se s novým kamarádem holt ukázal jako frajer (a navíc skvělý kreslíř), i když ho to stálo vyloučení ze školy, ale ta hezká holka si na něho konečně myslí... Nekonečno. Jinak Audrey, když nehraje rozjívené holky nebo v nějaké erotice, fakt neumí moc hrát, ty brýle ji tady mají dělat starší jakože je maminkou, ale prostě jí to nejde, a když sedí zhrouceně v křesle před ředitelem školy, vypadá pořád jako puberťák. Jo, a pokud si myslíte, že soutěže nevyhrává vždycky ten nejlepší, ale koho si oblíbí porota, většinou holčičky, tak tady bude malý důkaz toho, že to je pravda. (14.06.2019)

"Trochu se to třese, ale je to bezpečný způsob přepravy." Osobně bych tento nápaditý film přirovnal k závodnímu běžci, který se již hodně dlouho před závodem, pečlivě i svědomitě připravuje ve startovním bloku k tomu, aby plný optimismu či entuziasmu úspěšně vystartoval ke sladkému vítězství, jenže na kterého těsně před koncem přijde krize, začne ho píchat u srdce a do cílové rovinky pak doběhne s vidinou hořké bramborové medaile. Tento propad mu však vůbec nevadí, protože už soudruh baron Coubertin prohlásil, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. Běžec tak ze soutěže odchází alespoň posílen o cenné zkušenosti stejně jako oba hrdinové tohoto snímku, z nichž ten první dospěje ke zjištění, že velikost člověka netvoří centimetry, ale činy, kvůli kterým se ten druhý musel všeho vzdát, protože v jeho okolí není nikdo, kdo by ho pochopil. Mimochodem, "Sound Machine" červnené barvy jsem měl taky a ty zvuky jsou vážně legrační. (26.05.2016)