Krampus

Ale jako jo. Vánoční horrorová komedie, kde sice to vánočně rodinné poselství je, ale trošku potěšitelně přeci jen postavené na hlavu. Zábavné to je, úvodní rodinné minuty, než se začne dít něco nadpřirozeného jsou fakt horror, masky a monstra jsou dost fajn, některá dost děsivá. Mám rád Toni Collette i Davida Koechnera (a ten tradičně válí), takže další bod k dobru. Absenci krve tam nějak i chápu, osmdesátková retroatmoška je taky k dobru. Negativa? Krampus mohl být více děsivější a klidně bych posledních cca deset minut ustřihl, Je tam před nimi takový parádní okamžik, ve kterém, kdyby ten film skončil, byla by to naprostá paráda. Jenže, jsme u rodinného vánočního hollywoodského filmu, takže je jasné, že tam následujících deset minut být musí (i když i s tím si tak nějak poradili). Takže jako jo. Docela příjemné pokoukání. 3,5* (13.12.2015)

Vánoční jednohubka, která mohla být i něco víc, kdyby se podařilo napsat lepší scénář na základech představené "mytologie". Kombinace pohádkového hororu a většinu času podprůměrné komedie, která se snaží čerpat nějaký ten humor z těch nejnudnějších klišé o vánočním rodinném sjezdu se sociálně zaostalou nebo případně děsivě levou (nešikovnou) partou lidí. Jediné co dokázal z tohohle amerického balíkovství film vytěžit, je parádní titulková sekvence, která je parodií a kritikou na až psychotický konzum. S příchodem Krampuse a spol. na scénu se ovšem vytvoří velmi hutná atmosféra a vydrží z mírnými výkyvy až do konce filmu. Nic děsivého v pravém slova smyslu tu není, ale strašidelného a v jistých okamžicích zneklidňujícího ano. Závěr filmu na diváka vytáhne zvrat a málem španělsky působící hororovou poetiku jak od del Tora, jenže co naplat, když tohle netočí žádný takový mistr, ale jen mírně pokročilejší tvůrce. A všechny náběhy na kvality neustále podrývá ten zcela nedovařený děj. Samozřejmě ne za vše může jenom scénář, herci taky nejsou zrovna slavní, někteří působili přímo marně, ale problémy, které má zdejší dramatický oblouk a stavba dialogů, interakce mezi postavami a jejich logika, jsou hlavním zlem, které mělo táhnout k čertu. Postavy se chovají v krizových situacích úplně hloupě a divně, to likviduje dramatičnost a napětí scén, do toho začne babička zase mluvit německy (koho napadla taková blbost, v ničem to filmu nepomáhá a hlavní scénu nakonec odvypráví anglicky) a celé se to rozpadá přímo před očima. Když pak náhle začnou zcela bez opodstatnění a emocí rychle mizet jednotlivé postavy pod sněhem a celé se to náhle snaží být strašně nepříjemné a vygradované, nefunguje to tak jak by mělo. Přesto poslední scény filmu celkový dojem vylepšují, právě kvůli té fantasy či pohádkové strašidelné poetice. Morbidně vtipní vraždící pomocníci a tetička v akci jsou taky skvělé věci, jediné opravdu funkční komické scény. A z nějakého důvodu mě ten film stejně bavil, možná měl paradoxně toho proklatého ducha Vánoc, kdo ví? Asi jedině Krampus. 5/10 PS: Existuje doprovodný komiks, který mytologii prý nějak rozšiřuje a dává pomůcky pro pochopení určitých věcí. Až ho seženu, uvidíme, jestli to nějak pomůže. (03.03.2016)

Doughertyho posedlost svátečními horory vítám s otevřenou náručí. Pokud s halloweenským debutem na sebe silně upozornil, s vánočním Krampusem pak potvrzuje, že ty ostré přechody mezi humorem, napětím a akcí mu sedí jako málokomu. V jednu chvíli se bavíte nad rozhádanou, vzájemně se nesnášející rodinou, půlky se vám sevřou při prvním setkání s ústředním roháčem, abyste následně přímo jásali nad útokem smrtících hraček. K tomu si připočtěte pochybně vyhlížející sněhuláky, maskované elfy nebo hladové perníčky, a musí vám být jasno: tohle bude vedle Kevina a Jasněnky (nebo si dosaďte jinou libovolnou pohádku) další vánoční klasika. Nebudu tvrdit, že to je úplně perfektní, ale kino tomu dost pomohlo - třeba zvuk mi skoro drtil koule. A kdo má potřebu hledat mouchy, ať táhne k čertu. (90%) (16.12.2015)

Vianoce mám veľmi rád. Sú to krásne sviatky. Každý rok sa snažím si ich užiť naplno. A viete čo mám ešte rád? No predsa filmové horrory. Takže keď sa tieto dva elementy spoja v jednom snímku, vždy ma to poteší. Páčia sa mi vianočné horrory, dá sa pri nich dobre pobaviť. Presne tak to bolo i v prípade amerického filmu "Krampus: Choď do čerta", ktorý v roku 2015 podľa vlastného scénara natočil režisér Michael Dougherty. Démonický Krampus a jeho pekelní pomocníci ma príjemne postrašili. **** (14.02.2017)

Nikoliv hororová komedie ale rodinný horor.  A to může být samosebou pro spoustu žánrových fanoušků docela problém.  Nedá se čekat krev a střeva ven ani nekorektní vtípky.  Nadějí je jen temný pohádkový fantasy háv, a to se Doughertymu podařilo jen tak nějak napůl. Na zážitku nepřidají nesympatické postavy, ale ok, pro příběh je to vlastně podstatné, Krampus trestá ty nezvedené.  Naopak mě bavily ožívající symboly Vánoc a půtky s nimi. Jako jádro zábavy opravdu povedené. Tedy až do příchodů elfů, kdy si najednou člověk přišel jako na masopustu se škraboškami, hodně nepovedené masky, a korunu jim nakonec dodal sám Krampus, jehož vzezření se nedá srovnávat ani s těmi horšími krampusáckými maskami z mikulášských průvodů.   Bez nadšení, na dva prsty. (16.11.2023)