zurfen12

Když přijde na přetřes čtvrtý díl o Harrym Potterovi, musím přiznat, že k němu pokaždé přistupuju se smíšenými pocity. Na rozdíl od šestého dílu, jehož filmové zpracování až na pár světlejších momentů jednoznačně odsuzuju jako nepovedené, čtvrtému dílu začínám postupně přidávat víc a víc kreditu. Je jasné, že už jenom tím, že nastupoval po všeobecně uznávané adaptaci Cuarónova Vězně z Azkabanu, před sebou neměl lehký úkol a téměř 800 stran předlohy byla do té doby v kouzelnické sáze také novinka, s níž se režisér se scénáristou museli vypořádat. (Nicméně, jak si můžeme ukázat hned na následujícím snímku Harry Potter a Fénixův řád, i takové komplikace se dají zvládnout poměrně s lehkostí, aniž by výsledný sestřih utrpěl na kvalitě.) U čtyřky si bohužel režisér Mike Newell šel problémům tak trochu naproti. Už jenom jeho údajný výrok, že knihu ani nečetl a spoléhal pouze na scénáristův ,,výtah", mnohé naznačuje a zde si musíme přiznat, že převážná část kritiky jeho snímku míří právě z řad fanoušků knižní série, zatímco ti čistě filmoví paradoxně považují Ohnivý pohár za jeden z nejlepších v celé sáze. Já musím konstatovat, že zatímco jsem dříve patřil převážně k té první skupině, postupem času jsem se ocitl zhruba někde uprostřed. Obrovským kladem je jednoznačně celková atmosféra snímku, která v divákovi vyvolává přesně ty pocity, jež z něj v tu chvíli potřebuje vytěžit (radost, napětí, smutek i vztek) a jako jeden příklad za všechny musím jednoznačně vyzdvihnout závěrečnou hřbitovní scénu, jejíž emoční gradace mě pokaždé dočista odrovná. Ruku v ruce pak následuje (nebo vlastně předchází) flashbacková scéna v Brumbálově myslánce zachycující soudní řízení s Bartym Skrkem Jr. Takovou husinu mívám málokdy. Zároveň musím před Newellem smeknout, s jakou obratností si poradil se všemi těmi akčními a masovými scénami, jejichž počet a nároky na vizuální efekty jsou napříč sérií asi nejnáročnější. Ať už mluvíme o souboji s drakem, vodním dobrodružství s Jezerními lidmi či úvodním mistrovství světa ve Famfrpálu. Tohle všechno jsou plusy, díky nimž u mě Ohnivý pohár postupně stoupl. Bohužel to však v mých očích nemůže plně vykoupit všechna ta negativa, která ho stále táhnou dolů. V čele jejich výčtu nestojí nikdo jiný než sám ředitel Bradavic Albus Brumbál. Protože se jedná o moji nejoblíbenější postavu napříč filmovým vesmírem, jsem na jakékoliv debaty o něm velmi citlivý a Ohnivý pohár mi bohužel v tomto směru hází klacky pod nohy ze všech nejvíce. Patřím do toho tábora, jenž preferuje hravější a dynamičtější verzi Brumbála Michaela Gambona před možná věrnějším, ale nepříliš výrazným ztvárněním Richarda Harrise. Ovšem tady se režisér i herec opravdu netrefili. Onen slavný meme, kdy se Brumbál Harryho ,,klidným hlasem" ptá, zda své jméno vhodil do Poháru, a minimálně na filmovém plátně ho při tom málem uškrtí, zná dnes už v podstatě každý. A zhruba takhle působí Brumbál v průběhu celého snímku. Je nerudný, protivný, věčně zamračený a působí, jako by celý rok v Bradavicích bral jako nutnou povinnost, kterou si musí takhle na stará kolena ještě odkroutit, než bude mít konečně klid. Ale co je hlavní, jde z něj strach. Strach na cokoliv se ho zeptat nebo ho požádat o radu, což se u hlavního mentora a Harryho otcovské postavy opravdu nehodí. Vůbec proto nemůžu některým fanouškům vyčítat, že ,,tohoto" Albuse Brumbála nemají rádi, nicméně pořád nemůžeme zapomenout na jeho geniálně hravě podané ztvárnění ve třetím díle a především pak v šestém, kde se za mě přiblížil knižnímu vzoru ještě více než Harrisova verze. Dále tu máme poměrně hrubé škrtání a prostřih jednotlivými scénami, což opět nemůžeme natolik vyčítat u adaptace takhle tlusté bichle, ovšem v tomhle případě vypadá film v porovnání s knihou opravdu zbytečně uspěchaný a hodně scén je do něj zařazeno jenom proto, aby tam prostě ,,taky byly", zatímco spousta poutavějších a často i důležitějších momentů pro pozdější příběh a celkovou návaznost tam zcela chybí. Nejvíce utrpěl asi třetí úkol Turnaje tří kouzelníků v bludišti, který vynechal snad všechny (a mnohem zajímavější) překážky z knihy a namísto nich se spokojil s nepředvídatelnými kroutícími se stěnami a fukarem z Mountfieldu. Znovu musím odkázat na Fénixův řád, jenž zpracovával obsahově ještě náročnější předlohu, a přesto z tohoto souboje vychází značně lépe. Na závěr musím s trochou nadsázky vypíchnout jako takový třetí hlavní pilíř negativ účesy většiny hlavních postav. V době natáčení bylo prý moderní nosit delší vlasy, ale zatímco Harry tuhle proměnu snáší ještě docela dobře, u zrzounů Weasleyových jejich mikáda vypadají opravdu příšerně. Ale... to už je otázka vkusu. Celkově tedy musím Ohnivý pohár zhodnotit jako velmi kvalitní a atmosférický snímek, jenž by skvěle obstál sám o sobě, ale sráží ho dolů existence značně propracovanější a celistvější předlohy, jejímž kvalitám se v tomto případě zkrátka nedokázal vyrovnat.