Pieseň mora

Stejně jako jsou mýty o selkiích ze své podstaty smutné, je převážně smutný i tento film. To není výtka, jen varování pro diváky, kteří si myslí, že všechny animované filmy musejí být veselé až bláznivé. Tomm Moore si mýty trochu přizpůsobil vlastnímu záměru a vystavěl na nich velmi silný příběh zkoumající limity sourozenecké či rodičovské lásky. Spolu s jednoduchou animací a vyloženě kouzelnou kresbou je výsledek prakticky dokonalý. (04.04.2015)

Kdo si rád oddychne od neustále hláškujících moderních animáků, tak zde si přijde na své. Krásně odvyprávěný zajímavý pohádkový příběh zacílený na mýty v běžném životě, skvěle vykreslené postavy, jenž probudí i ty nejniternější emoce a naprosto kouzelná hudba. Jednodušší animace vůbec nevadí a naopak navozuje tu správnou atmosféru, která dělá příběh ještě více atraktivnější a pohádkovější. /80%/ (Kino - Prom.) (04.04.2015)

Úžasně citlivá a emotivní záležitost. Ryzí pohádka plná dětského dobrodružství, morálního poselství, podprahového boje dobra se zlem a závanem mystiky. Všechno to co se z našich luhů a hájů vytratilo před stovkou let. Velký prim hraje zpracování, které v mainstreamu nemá obdoby a přizvukuje mu líbivá ústřední melodie a celková poetika dávných časů. (30.03.2015)

Pohádka Příběh moře, která vypráví o tulení víle, je hlavně nádherně nakreslená. Tenhle styl animace mě oslovuje a tak už z podstaty je jasné, že tímhle filmem budu nadšená. Kresba totiž zcela předznamenává náladu animovaného filmu (a to není jen případ Příběhu moře), takže už předem se dalo tušit, že půjde o něco milého, neagresivního a totálně neamerického. A ono to vyšlo, protože Příběh moře takový opravdu je. Práce s mýtem byla nenápadná a do filmu sedla, tulení víla byla étericky krásná. Jen ty sovy a čarodějnice Macho mě nějak ve filmu rušily, což neumím moc vysvětlit. (08.11.2015)

O tom, že je neradno zatvárať negatívne emócie do zaváraninového pohára. Človek by čakal, že to bude len vizuálne úchvatné, ale je to vybrúsené aj po naratívnej stránke. Celé je to postavené na paralelizmoch. Rozprávkové bytosti majú svoje zrkadlové postavy v realite a mýtický príbeh tak reflektuje ten reálny. Hlavným hrdinom príbehu nie je Saoirse, ale jej brat Ben, ktorý sa musí vyrovnať so životnou stratou, a ktorý musí prekonať svoj žiaľ. Film je zároveň príbehom o tom, ako sa z Bena stáva dedič rozprávačskej tradície a tak sa dá považovať za meta-príbeh, čiže pojednanie o samotnej povahe rozprávanie. Prechod medzi jednotlivými úrovňami reprezentácie je vo filme formálne podporený použitím dvoch výtvarných prístupov. Rovina reality je zobrazená skôr v ostrej grafickej linke a prechod do sveta mýtu je indikovaný technikou maľby vodovými farbičkami. Film je nielen spracovaný 2D klasickou animačnou technikou, ale dáva dokonca košom akejkoľvek perspektíve a obrazy vyzerajú ako z čias, keď tento výdobytok renesancie ešte nikto nepoznal. Celé to pôsobí ako jeden prenatálny sen, nemeral som to, ale sú tam pasáže, kde sa podľa môjho odhadu minimálne 5 minút nepovie ani jedno slovo a je pozoruhodné, že to deti sledujú ako pribité na sedačke. (21.04.2015)