Rocketman

Ak je dôsledkom prehnaného úspechu Bohemian Rhapsody, že sa bude točiť viac filmov ako toto, alebo The Dirt, tak odvolávam všetky hejty, ktoré som o tej limonáde narozprával. Úplná bomba. Crocodile Rock je spolu s Margaret Qualley na kapote v novom Tarantinovi, druhou najikonickejšou scénou roku 2019. (18.12.2019)

O dost lepší než podbízivá slátanina Bohemian Rhapsody. Tvůrci se snažili písničky zakomponovat do děje (dobrá choreografie) a děj sice nepokrytě fandil Eltonovi, ale neukazoval ho aspoň jako nadpozemskou bytost bez chyby. Na druhou stranu sledujeme standardní příběh odstrkovaného chlapce, který se neustálým odmítáním, trápí i v dospělosti, takže se uchýlí k návykovým látkám a nakonec zvítězí. Nic nového pod Sluncem. On už život takový je: kopíruje sám sebe. Od filmu bych ale čekala víc, například nějaké zamyšlení se, pokud bych mu měla dát lepší hodnocení. A taky nejsem Eltonova zarytá fanynka. Metafory také nemusely být tak prostinké, až naivní. SHRNUTÍ: Ani okamžitý úspěch tě neuchrání od pochybností. (07.12.2020)

Žijící legendární pěvec tak trochu záviděl zesnulému legendárnímu pěvci ze stejné geografické líhně, že má vlastní film, a tak si vydupal životopisný muzikál, v němž bude dvě hodiny svádět osobnostní boj se závislostmi všeho druhu, psychickými démony a řídnoucí kšticí. Pokud znáte tvorbu Eltona Johna (alespoň povrchně), máte vyhráno. V podstatě se jedná o muzikál, kde se hudebních čísel vyskytuje nemalé množství. Nečekejte žádné popisky s jednotlivými časovými obdobími, absentují i názvy vydaných hudebních alb, nedočkáme se všech jeho (zásadních) hitů (Nikita, Cande in the Wind jen v krátkém orchestrálním úryvku a i na další hitovky se také nedostalo), což je škoda, koncertní vystoupení se omezí jen na kratičké vsuvky, které ovšem celkem věrně imitují někdejší slavná koncertní show, jak se přesvědčíme výtažkem v závěrečných titulcích. Elton coby Taron Egerton na začátku filmu v jednom ze svých extravagantních kostýmů napochoduje na sezení terapeutické skupiny, načež se začne odvíjet jeho (tak trochu halucinogenní) životní příběh, prokládaný fantaskními prvky a hudebními interpretacemi jeho písní, doprovázený máti, ztvárněnou Bryce Dallas Howard, která by ho musela porodit už v osmi letech, následuje průlomový přesun z Anglie do USA a vše vrcholí autentickým klipem I´m Still Standing, do něhož je Egerton coby Elton John digitálně "vložen", což působí poněkud uměle a divně, a s delikátním finále "Bohemian Rhapsody" to prostě nelze srovnávat, načež se moc ani nedá vyhnout srovnání těchto dvou po sobě jdoucích hudebních filmů. Podstatný rozdíl tkví v tom, že Elton stále žije. A "práská" na sebe nevídaně, takže se prezentuje coby citově strádající a osaměním trpící osobnost, co je odvržena rodiči, polyká "dobroty" a ve volném čase otřásá základy heterosexuálních praktik, načež svoji sexuální identitu zkouší nalézt i u opačného pohlaví, takže mu zazvoní i hetero svatební zvony. Poblíž má textaře s tváří Jamieho Bella, s nímž se nikdy nepohádal a pojí ho s ním celoživotní přátelství, ovšem k poklopci si neuváženě připustil i vypočítavého homosexuálního manažera Richarda Maddena, takže má o důvod víc proč psychicky strádat. Celý film ovšem obývá senzační Taron Egerton, který interpretuje Eltonovy songy osobně, zabarvení hlasu i zjev nemá smysl řešit, ale něco z originálu se dá v jeho podání určitě nalézt. Dexter Fletcher byl do Bohemian Rhapsody naprosto nenápadný režisér, dnes jej klidně označím za specialistu na hudební filmy. Taron Egerton moc dobře udělal, když s ním ve své kariéře opětovně spolupracoval, a společně dali vyniknout i třetímu z party, kameramanovi George Richmondovi. Vznikl pozoruhodný a svérázný hudební film, co měl smůlu v tom, že Bohemian Rhapsody bude navždy před ním. 9/10 (29.09.2019)

Začnu tím, že hudbu Eltona Johna mám ráda a od toho se odrazím. Film byl chvílemi senzační, především zásluhou perfektního Tarona Egertona a již zmíněné hudby. Chválím, že se toho tvůrci nebáli a narozdíl od umírněné Bohemian Rhapsody ukázali sex, drogy a rock n´roll, chlast, stíhy, depky, vše, co k Eltonovi patří. Nebo patřilo. Je jasné, že člověk poznamenán špatnými rodinnými vztahy si takovou zátěž nese dlouho, však přestože to chápu, v tomto filmu toho bylo nějak moc. Vlastně se to všechno točilo jenom kolem zpackaného dětství a depresí z toho plynoucích. Kariéra, senzační umělecká show, probíhá v ději poměrně mimochodem a to je škoda. Dočkáme se sice několika špičkových pódiových scén, ale vše to rychle zahučí zpátky do Eltonovo duševních sraček. Další pasáže, které mě poděsily byly ty, v nichž zpívá celá rodina. Vadí mi, když v muzikálech pějí lidé, kteří zpívat neumí. A tady se to také stalo. Štěstí že jen v první třetině filmu. Scény z dětství celkově zabraly mnoho prostoru, někdy je méně více, divák by stejně dobře pochopil. A Bryce v roli odporné matky cirkusácky přehrávala, nebylo to ono. Prostříhání by filmu vyloženě prospělo. Přesto všechno, suma sumárum, za čtyři. Uznávám, že co se na Rocketmanovi povedlo, to bylo velmi dobré. Nezbývá než to nějak uzavřít, takže: Sire, za pět týdnů se vidíme ve Štýrském Hradci naživo. Snad to bude show, kterou si užiji maličko lépe, než dneska tu na stříbrném plátně... Věřím, že ano. :) (28.05.2019)

V loňském roce jsme nahlédli pod pokličku do života Freddieho Mercuryho, letos jsme měli možnost zavítat do říše Eltona Johna. A že to byla vskutku pestrobarevná jízda plná chytlavých songů, drog, alkoholu, vzestupů, pádů a hledání lásky k bližním i sobě samému. Rocketman je místy spíš muzikál než hudební film - tvůrcům se skvěle podařilo zasadit Eltonovy songy do průběhu děje. Nevím, do jaké míry odpovídají zobrazované události skutečnosti, nicméně jsem se rád nechal poučit o Eltonově životě, který to neměl opravdu jednoduché - zejména co se týká vztahu s rodiči a všudypřítomného pocitu osamělosti. Film má sice pomalejší rozjezd a divák si musí trochu zvyknout na pojetí filmu, nicméně pak se to vše začíná hezky rozjíždět a celé se to zastaví až při závěrečných titulcích. (10.06.2019)