Rocketman

„MUSÍŠ ZABÍT TOHO, KÝM SES NARODIL, ABY SES MOHL STÁT TÍM, KÝM BÝT CHCEŠ...“ /// Elton John… znám, znám… to je ten zpěvák, co vlastnil FC Watford (kdysi s ním hrála v poháru Sparta a postoupila…). Ale co zpívá… (jasně teď jsem si nastudoval, že jako ten Lví král by bez něj nebyl taková pecka, ale…). Když už se rozhodnu něco sledovat, jsem schopnej tolerovat hudbu, která mi moc neříká. Scény s bukvicema… to už je na hraně, ale když von… dobrá! Je to takovej videoklip, kterýmu vládne „pan divný“. Celkem dost se rozmáznou ty jeho bolístky, takže jde až o poetický vyrovnání se s minulostí. Celkem se mi to líbilo a dokonce jsem poznal ten poslední song! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Hledám (dalšího) mistra sebedestrukce. 2.) Od filmu čekám tři věci: zkurvenou rodinu, drogy a homo sex.. 3.) Thx za titule „majo0007“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (27.08.2019)

Nie som pravým fanúšikom extravagantného šoumena Eltona Johna, ktorý vie parádne skombinovať - klavír so spevom, čo taktiež s doplnkom (pridaním) jeho typických, uletených kostýmov, pridáva na samotnej, konečnej zaujímavosti (hudobnej udalosti) spojenej s veľkým očakávaním, čo zo seba opäť vydá, ale i napriek tomu som si tento pozoruhodný retro snímok vskutku dosť užil, asi aj kvôli tomu, že sa na nič nehrá, je bez akejkoľvek servítky i cenzúry, je úplne prirodzený, ako sa len dá. Nedá sa povedať, že by bol totálne kontroverzný, akoby ste skrytou kamerou sledovali skutočného E.J. , ale aj tak má kopec silných sekvencií, ktoré sa neboja zájsť do krajnosti. _ Spevácka i-k-o-n-a sa podieľala na realizácii filmového diela, ako výkonný producent, čiže je úplne pochopiteľné, že si predovšetkým starostlivo ustrážil excelentného hereckého predstaviteľa - Tarona Egertona, ktorý je priam božský, skvostný, unikátny, alebo si myslím, že dohliadal nielen nad scenárom Leea Halla, ale určite i režisérovi Dexterovi Fletcherovi „fušoval” do remesla, keď mu radil, kedy nakrútiť najlepší záber... Spomínaný D. Fletcher, mimochodom dokončoval minuloročný filmový trhák - Bohemian Rhapsody (po problémovom r. Bryanovi Singerovi, aj tak považujem jeho zásluhy za najväčšie), ktorého spevák, líder - Freddie Mercury (r.m. Farrokh Bulsara), je podľa mňa oveľa lepší, charizmatickejší „SLÁVIK” , než Elton John (rod. meno Reginald Kenneth Dwight), s tým okrajovým paradoxom, že táto recenzia ide v tom duchu, že o veľkom šoumenovi sa nakrútil slávnostnejší snímok, než o interpretovi, ktorého vnímam, ako človeka s darom od Pána Boha pre dokonalý spev z nebies ! PS : Tvorcovia sa zvyčajne nevyhli typickým klišé, t.j. stvárňovanie postáv a stárnutie. Vezmite si, že medzi Bryce Dallas Howard a Taronom Egertonom je iba 8 ročný vekový rozdiel, a pritom sa ksichtia : „matka a syn” , už tým pádom sa film stáva menej uveriteľným, a to ešte nehovoriac o opotrebúvaní f. charakterov, to je mimo môjho rozumného chápania ! (31.05.2019)

Žijící legendární pěvec tak trochu záviděl zesnulému legendárnímu pěvci ze stejné geografické líhně, že má vlastní film, a tak si vydupal životopisný muzikál, v němž bude dvě hodiny svádět osobnostní boj se závislostmi všeho druhu, psychickými démony a řídnoucí kšticí. Pokud znáte tvorbu Eltona Johna (alespoň povrchně), máte vyhráno. V podstatě se jedná o muzikál, kde se hudebních čísel vyskytuje nemalé množství. Nečekejte žádné popisky s jednotlivými časovými obdobími, absentují i názvy vydaných hudebních alb, nedočkáme se všech jeho (zásadních) hitů (Nikita, Cande in the Wind jen v krátkém orchestrálním úryvku a i na další hitovky se také nedostalo), což je škoda, koncertní vystoupení se omezí jen na kratičké vsuvky, které ovšem celkem věrně imitují někdejší slavná koncertní show, jak se přesvědčíme výtažkem v závěrečných titulcích. Elton coby Taron Egerton na začátku filmu v jednom ze svých extravagantních kostýmů napochoduje na sezení terapeutické skupiny, načež se začne odvíjet jeho (tak trochu halucinogenní) životní příběh, prokládaný fantaskními prvky a hudebními interpretacemi jeho písní, doprovázený máti, ztvárněnou Bryce Dallas Howard, která by ho musela porodit už v osmi letech, následuje průlomový přesun z Anglie do USA a vše vrcholí autentickým klipem I´m Still Standing, do něhož je Egerton coby Elton John digitálně "vložen", což působí poněkud uměle a divně, a s delikátním finále "Bohemian Rhapsody" to prostě nelze srovnávat, načež se moc ani nedá vyhnout srovnání těchto dvou po sobě jdoucích hudebních filmů. Podstatný rozdíl tkví v tom, že Elton stále žije. A "práská" na sebe nevídaně, takže se prezentuje coby citově strádající a osaměním trpící osobnost, co je odvržena rodiči, polyká "dobroty" a ve volném čase otřásá základy heterosexuálních praktik, načež svoji sexuální identitu zkouší nalézt i u opačného pohlaví, takže mu zazvoní i hetero svatební zvony. Poblíž má textaře s tváří Jamieho Bella, s nímž se nikdy nepohádal a pojí ho s ním celoživotní přátelství, ovšem k poklopci si neuváženě připustil i vypočítavého homosexuálního manažera Richarda Maddena, takže má o důvod víc proč psychicky strádat. Celý film ovšem obývá senzační Taron Egerton, který interpretuje Eltonovy songy osobně, zabarvení hlasu i zjev nemá smysl řešit, ale něco z originálu se dá v jeho podání určitě nalézt. Dexter Fletcher byl do Bohemian Rhapsody naprosto nenápadný režisér, dnes jej klidně označím za specialistu na hudební filmy. Taron Egerton moc dobře udělal, když s ním ve své kariéře opětovně spolupracoval, a společně dali vyniknout i třetímu z party, kameramanovi George Richmondovi. Vznikl pozoruhodný a svérázný hudební film, co měl smůlu v tom, že Bohemian Rhapsody bude navždy před ním. 9/10 (29.09.2019)

Hudební biografie, nebo muzikálová show? Rocketman chce být oboje a snaží se životní příběh Eltona Johna podat jako film, ve kterém se řeší jeho závislosti a traumata, ale kde zároveň lidé tančí uprostřed ulice. Hezky se na to kouká, dohromady to ale moc nesedí a především skutečně dramatické scény úplně nefungují, protože zkrátka není dost času na to, aby je tvůrci dokázali patřičně prodat. Vypadá to ale moc hezky a zní to ještě líp. Jen to prostě klouže po povrchu a chce to především bavit. Samozřejmě nebudu tvrdit, že to je špatně, ale já bych chtěl přeci jen trošku víc. (29.05.2019)

Srovnání s Bohemian Rhapsody se nabízí hned z první (uvedení do kin docela brzy po sobě, podobné hudební období, extravagantní osobitost a talent Freddieho i Eltona) a musím přiznat, že v konečném důsledku pro mě vyhrává Rocketman - je to nápaditější film, je zde mnohem důmyslněji pracováno s hudebnímy kousky, které jsou vsouvány do muzikálové fantasmagorie s prvky autobiografie a působí paradoxně mnohem autentičtějším a upřímnějším dojmem (i přes jejich fantasknost) - Rocketman navíc není tak komfortní a uhlazený jako snímek o Queenech - cesta peklem životního stylu sex drogy a rock'n'roll je zde mnohem intenzivnější, bolestnější a uvěřitelnější a o to víc si člověk užije závěrečnou katarzi, kdy se konečně všechno zlomí a nadejde cesta z podzemí znovu na povrch. Silný emocionální zážitek a naprostá hudební bomba. (22.06.2019)