Mesto 44

Co se týče výpravnosti a technické propracovanosti filmu, opravdu nelze Polákům nic vytknout. Je vidět, že ta spousta sponzorů, kteří otravují svými logy na začátku filmu, se vyplatila. Člověk nemá vůbec žádný problém uvěřit, že ta Varšava, kterou mu ukazují, je opravdu Varšava válečná, brzy po úvodu dojde k velmi hezkému průjezdu kamery jednou takovou ulicí a rozpočet je opravdu vidět. A uvěřitelně to funguje i dál, když začne válečné peklo. Jistě, nemůžeme tady čekat nějaké opravdu velkolepé bitevní výjevy, ale o tom ani povstání nebylo. A je vidět, že co se výběru událostí a jejich průběhu týče, drželi se tvůrci znatelně jak nejblíže to šlo skutečnosti. Film tak podává velmi intenzivní, děsivě ponurou a syrovou ukázku toho, co dělá z lidmi válka. A opravdu divák není ani trochu šetřen, jakýkoliv horor se sotva může rovnat některým momentům, které se tehdy před desítkami let udály. A to jsou z nich zde použity jen zlomky, pro ušetření času i peněz. V tomto tedy na mě film zapůsobil v tom nejlepším světle jako krutá zpověď a také památník jedné z nejhorších událostí celé 2. světové války. A nevadilo ani příliš možná velké omlazení a také genderové vyvážení celé herecké skvadry, která nás zde provází. Popravdě ve všem tom hnusu a špíně bylo nakonec fajn dívat se na hezké lidi, dokonce i přes to, že jejich herecké schopnosti (hlavně pak ústřední postava mě první polovinu filmu docela otravovala) nebyly nikterak slavné, pak jak je začal scénář protahovat kanály a krvavým deštěm, už na nich ani moc nezáleželo. Stačilo, aby se tvářily všichni rezignovaně a smířeně s osudem a bylo to. Horší ale bylo, že po stránce dějové to skřípalo taky výrazně. Hlavní romantická linka se snažila tvářit někdy příliš osudově, někdy podivně romanticky, ale stejně bylo vidět, že je tam jaksi jen jako hnací motor pro posouvání postav dál Varšavou. Nic dalšího, většího vlastně v ději ani neexistuje. Vše je podřízeno jen obrazové galerii složené z těch nejdůležitějších momentů povstání. Nakonec jsem si ale říkal, proč ne, jestli tohle má být ten moderní památník pro nové generace Poláků, tak ať. Jenže režisér si navíc umyslil, že nejlepší bude, když toto obrazové muzeum přizpůsobí mladým ještě víc než jen skrze romantickou linku. A tak do filmu nacpal celou svou schizofrenickou vizi. Je tu syrovost, hnus, prach, zoufalství a náhle hups - naskočí slow-motion cool scéna s povstalci, ozbrojenými šátky přes tvář, jak z nějakého videoklipu anarchistické britské skupiny, a do toho ještě střih na taktéž slow-mo erotickou scénu. A takové věci se tu objevují často. Neříkám, že vše působilo přímo zle, některé pokusy byly dokonce příjemně artové, ale ta rozpolcenost mezi válečným bijákem a sexy teen romancí bila do očí až příliš. Když k tomu přidám ještě mírnou nespokojenost s tím dějem (ovšem líbí se mi představa, že Komasa to opravdu zamýšlel tak, jak jsem psal - a oba hlavní hrdinové byli vlastně jakýsi němí svědkové, kteří doprovázeli diváka cestou napříč tragédií) a hereckými výkony v první půli, vychází mi tak 6,5/10. V mnoha momentech to bylo ale výrazně výš, autenticita když funguje, funguje mrazivě. (23.12.2015) (menej) (viac)